www.PRYnCYPall.cz

Hadry z těla ( Litomyšl) a Marika Antonova ( Lotyšsko)

Včerejší den se nesl opět jako každý čtvrtek v duchu mnoha hudebních akcí za účasti zahraničních hudebních interpretů a bylo si opravdu z čeho vybírat.
Kromě koncertu skvělé jazzrockové skupiny SPECIAL PROVIDENCE z Maďarska, která vystoupila v Hudebním klubu Parník, bylo možnost zhlédnout i vystoupení kapely z Litomyšle HADRY Z TĚLA s lotyšskou zpěvačkou  Marikou Antonovou, co by hostem večera, v klubu Hudební bazar. A protože se v podstatě jednalo o jednu z rozlučkových vystoupení kapely se zpěvačkou po tříletém společném působení, prezentující se jistým druhem folklórní hudby s baltickými prvky, vzal jsem za své si tuto akci nenechat ujít stejně tak, jako dalších 30 příchozích diváků a mohu potvrdit, že tento zážitek opravdu stál za to.
HADRY Z TĚLA již působí na českém i zahraničním poli 18 let a za tu dobu také vydali dvě alba. Kapela se původně sama zaškatulkovala jako hradní folk-punk s prvky crossover, což se časem ukázalo jako zavádějící, tak zůstalo pouze u folk-punku.
Po vystoupení jsme také udělali malý diskuzní rozhovor jak se členy kapely, tak i se samotnou Marikou, jenž vlastně přijela studovat do Brna JAMU a po sedmi létech se vrací zpět domů, do Lotyšska.
Od Radka Jima Smolena, kytaristy a zpěváka Hader z těla jsme zjistili, že se název kapely odvinul právě návratem z vojny a tak nějak vznikl. Kapela běžně vystupuje na různých klubových pódiích a také festivalech nejen v Česku, ale i v Německu, Švýcarsku a také na různých akcích pořádaných po hradech a zámcích ČR. Další album se nechystá, protože si vystačí s tím repertoárem co mají a také i proto, že dnes spíše své nové nahrávky prezentují přes internet, jelikož vydávání CD je hodně nákladné a někdy se nemusí vyplatit, jak hovoří vlastní životní zkušenosti.
Od Mariky Antonovejsme se dozvěděli, že její spolupráce s kapelou začala před třemi roky, na jedné bramborové brigádě v Anglii, kde se právě setkala s Jimem a při jednom

Marika Antonova – Lotyšsko

zpívání jí Jim oslovil s tím zda by se k nim nepřidala načež přikývla a svou spolupráci vnesla do hudby Hader z těla jisté prvky pobaltského folklóru, který si zde pevně našel své místo. Veškeré záležitosti obvykle kapela se zpěvačkou řeší přes lotyšskou ambasádu v Praze na kterou je při některých neshodách či konfliktech Marika vždy odkáže, jak bylo patrno z některých interních diskuzí mezi vystupujícími.
Na otázku ohledně rozdílu mezi Českem a Lotyšskem řekla, že v Česku jsou o hodně lepší nádražáci než v její zemi co se týče přístupu a přidala svou historku o tom, jak chtěla v Lotyšsku nastoupit do vlaku a šla dveře po dveřích a ani jedny nešly otevřít, načež došla až k samotnému průvodčímu a když se jej zeptala, jak má nastoupit když se ani jedny dveře neotevírají, tak se na ní rozkřičel: „Tak se neotvírají, no a co, běžte někam jinam.“
Marika hovořila zcela dobře česky a tak při otázce na to, zda Jí dělalo naučit se česky potíže odpověděla, že ani v podstatě ne, protože slovanské jazyky se dají naučit a také, že čeština a lotyšský jazyk  nejsou od sebe až tak hodně vzdálené a také, že vlastně se naučila plynně česky bez jakéhokoliv slovníku, kurzu či učitele, ale jen pouhým životem v Česku a mezi lidmi hovořícimi tímto jazykem.
Rozhovor jsme tedy uzavřeli tím, že vlastně Marika už se těší domů, protože sedm let je sedm let a po domově se Jí už stýská a po návratu do Lotyšska se bude věnovat herectví.
Samozřejmě že některé situace z tohoto vystoupení v Hudebním bazaru jsme zachytili i na objektiv a tak si celou akci můžete přiblížit –> ZDE <–, v tomto fotoreportu.
Tak tolik zatím z ostravské hudební klubové scény a ze života této skvělé kapely.

Mathi Basssnake