www.PRYnCYPall.cz

Tak jako každoročně asi každé informační médium, časopis či jiné zpravodajství připravuje na úvod roku nějaké to úvodní číslo, ve kterém obvykle informuje své čtenáře, posluchače a fanoušky o případných chystaných novinkách, změnách a podobně, tak ani my, PRYnCYPall.cz, nechceme v tomto ohledu zůstat poněkud pozadu.

 Čtenář obvykle bývá tím tvorem, který si na něco, co mu ono, pro něj zajímavé medium nabízí, brzy zvykne, což je zřejmě zcela normální a běžná věc, jelikož člověk je od přírody chytlavý tvor. Tedy i my v tomto, původně plánovaném čtvrtletníku, ve kterém se sem tam snažíme, řekněme, o průběžný OPEN DOOR, nejenom dát průběžnou možnost nahlédnout do naší práce, ale také nám jde o to, abychom případně některé věci vysvětlili, své požadavky nadnesli a případné negativní věci pro příště odstranili, nejen ze strany naší, ale i jisté, řekněme čtenářské klientely.

Tedy v prologu tohoto úvodního občasníku, bych si dovolil krátké zhodnocení roku 2012.

I přesto, že v dubnu tohoto roku, tyto stránky oslaví své 5-ti leté výročí, ve kterém informuje širší veřejnost o některých hudebních a kulturních událostech nejenom v Ostravě, ale i širším okolí pomoci různých upoutávajících materiálů, se kterými se během roku pravidelně setkáváte i mimo jiné na různých sloupech, transformátorových skříních, zdech, zastávkách, klubech, záchodech, ale také i v jiných informačních tiskovinách, na serverech konkrétních míst, kde se ony akce, koncerty a další jiné věci odehrávají, ať již jdete ráno do zaměstnání anebo do školy či se odpoledne procházíte po různých jiných místech či cestou do supermarketů i jiných obchodů a jisté věci vaším očím neuniknou, tak někdy to vyjít nemusí, protože se vám zrovna nikam nechce, jelikož počasí venku neodpovídá vaší náladě, případně nedostatku vašeho času a pracovního vytížení tíhnete si potřebné věci vyhledat na internetové síti. Obvykle je tohle to nejbezpečnější a nejjistější místo, protože onen agenturou vytisknutý poutač vám zde nikdo neodtrhne, nic jej nerozmočí, nikdo jej nečmárá, nezastříká, nepřelepí, jelikož jistě si nemíníte ničit svůj vlastní monitor a proto spoustu věcí najdete, jak se říká, za sklem.

Loňský rok, tedy čistě z mého osobního pohledu, co by redaktora či reportéra

kulturního serveru PRYnCYPall.cz, by se dal spíše přirovnat k vozidlu v záběhu. Tedy sbírání zkušeností nejenom při práci s lidmi, ale především i v boji a poznávání funkcí, jenž nabízí word press, tedy hostitel.

Několikrát jsem byl osobně nemile překvapen, co dokáže tzv. jisté usnadnění práce v pomoci nabízené automatizace. Nechci to svádět na nějaké Murphyho zákony či jiné věci, týkající se oněch pověstných zákonů schválností a paradoxů, které se obvykle běžně dějí i v normálních médiích a daleko prestižnějších relacích v televizi a které jen pro odlehčení a nastolení humoru obvykle vidíte v jistých spotech na Silvestra, tedy poslední den v roce. To i proto, že spousta z nás je zvyklá či navyklá počátkem roku nového již pracovat na věcech dalších a brát to všechno zase vážně.

U nás na základě spuštění nové verze v únoru 2012, druhý ročník startuje až počátkem druhého měsíce v roce, tedy únorem a proto, i když mi přijde, že to jde ze mne tako nějak přirozeně a spontánně, ona pověstná závěrečná rekapitulace či hodnocení uplynulého roku, případně výroční zpráva, přichází až nyní.

PRÁCE – tak to je přesně to slovo, které si kolikrát nikdo ze svého pohledu nedokáže uvědomit, i když sám chápe, kolik jeho vlastní práce a úsilí stojí to, co dělá on sám. Často však málo přemýšlí nad prací a okolnostmi druhého či jistého protikladu.

My, protože se zajímáme o prezentování kulturního dění, tak se zcela logicky musíme pohybovat mezi členy kapel, ať již populárními či teprve začínajícími, jejich managery, usilujícími o jejich úspěch, mezi pracovníky agentur, produkcí, security, organizačních a pořadatelských, sponzorských i jiných, i kolikrát pro některé daleko významnějších a prestižnějších medií a to jen proto, abychom nějak ukojili své čtenáře, mezi které kolikrát, i když to není vidno, patří i výše zmiňovaný, ale o tom je celý ten nekonečný kolotoč, ať se to týká nás či někoho jiného.

 Snažím se tuto situaci nastínit nejen z toho důvodu, že když jsem osobně přikývl na práci redaktora či novináře a tedy měl bych ctít onen jistý etický kodex novináře či se o jeho dodržení alespoň snažit, co to dá, jelikož v této branži, kde každé medium obvykle usiluje o co největší a nejsledovanější senzaci, kterou kolikrát se snaží prezentovat tak, aby se zvedla či udržela úspěšnost – tedy sledovanost a ono každý žurnalista ví, že pokud chce opravdu něčím zaujmout, tak kolikrát ze svých vlastních zkušeností ví, ž musí udělat něco jinak či překročit, o čemž později svědčí ona skutečnost, že opravdu se toto konání neminulo účinkem. Častokrát to jde na úkor vlastního dobrého jména novináře či žurnalisty a proto snad i spousta jiných medii tíhne a preferuje to, že se kolikrát u některých článků nesetkáte s konkrétním jménem autora anebo jen pouhou nějakou značkou.

Co se tedy týká onoho zmíněného etického kodexu novináře, tak bych zde díky oblíbené Wikipedii ocitoval jisté zásady:

Etické kodexy novinářů

Existuje mnoho různých novinářských etických kodexů, ale základ je většinou společný, jejich vzájemné odlišnosti spočívají spíše v konkrétnosti a přísnosti. Dokumenty zdůrazňují zejména:

• právo čtenáře na úplné, pravdivé a nezkreslené      informace a právo znát původ těchto informací
• povinnost novináře odolávat nátlakům a střetům zájmů
• požadavky na profesionalitu, osobní  zodpovědnost a neúplatnost
• důvěryhodnost, serióznost novináře i novin
• citlivý přístup (např. k pozůstalým, k dětem, k      obviněným apod.)

Obvyklá porušení etického kodexu novináře

Mezi častá porušení patří špatné zdrojování nebo dokonce plagiátorství. Dále přijímání úplatků nebo darů, v některých případech stranění určité skupině na úkor jiné. V fotografii pak například neuctivé nebo necitlivé zobrazení osoby, manipulace s obrazem apod.

Nemíním zde vystupovat jménem  našeho media, ale jménem svým, a sám o sobě se nažím článek či onen příspěvek i proto, které zajímá to, co se u nás děje přenést zcela objektivně a autenticky k těm, kteří to zde mají daleko či jinak případně nemohou, když ne vše, tak alespoň trochu. Nehodlám zde nikterak fantazírovat a dělat z našeho serveru nějaký astrologický časopis či oblast astronautickou, i když pravda, i my sem tam cítíme onen dotek zářících hvězd.

Koneckonců každý žurnalista si zachovává svůj jistý styl prezentace, kterými buďto čtenáře přiláká anebo odradí či případně si je popudí proti sobě, leč i toto je součásti onoho zmíněného etického kodexu.

Na čem potom stavět? Toť otázka, kterou se sám osobně zabývám dennodenně.

Nechci z toho dělat ani nějaké iluze vyvolávající sci-fi, jak to dělají některé jiné plátky, protože rozhodně k oněm  povinnostem  nepatří zneužití situace či informace a i při tomto plném vědomí úmyslná a účelná mystifikace veřejnosti, která se dá kdykoli vyvolat, tuto prioritu raději přenechám jiným, zběhlejším v tomto oboru.

Ale proto, že i my se svým způsobem staráme o jistou záři oněch astrologických těles na hudebním nebi, ať již zpocených v slunečních  paprscích různobarevných reflektorů a že to kolikrát pod nimi žhne, o tom sám vím nejlépe, tak si dovolím zatápat pro jeden vystihující přiklad poněkud trochu do minulosti, kde jsem tedy v nějaké své horlivosti chtěl či se snažil o něco podobného usilovat:

Původně, tedy ještě dříve, než jsem začal psát zde, pro PRYnCYPall.cz, psal volně na blogu a také, jako každý svobodně komunikovat i přes sociální síť Facebook.com, kde se dá sem tam  prohodit i pár slov s lidmi, se kterými se člověk běžný, jenom tak hned  nedostane do styku osobního, z čehož tehdy vyplynulo:

• Martin VonTor Wąttor

Mám jeden skromný dotaz Vojnuško. Nevíš prosím Tě, přece jen se v tom jistě vyznáš poněkud lépe nežli Já, jak a do čeho se balí hvězdy?:-o
Díky Ti za případnou odpověď .

• Vladivojna La Chia

Milý Martine,
Hvězdy se zásadně do ničeho nebalí, protože hvězdy musí zářit.

• Martin VonTor Wąttor

Děkuji za odpověď laskavá Vladivojno. Něco podobného jsem si sice myslel.Přesto jsem si však říkal, že každá hvězda má či potřebuje kolem sebe nějaký ten oba či plášť, nejlépe z průhledných materiálů,by byla vidět nejen jejich záře, ale také i jisté proměnlivé barevné spektrum, nemýlím-li se. Vlastně mi to přijde takové podobné jako s Prontem na nábytek, by jistým pravidelným ošetřováním neztrácely na lesku.

(Komunikace z 27. červenec 2011)

 Samozřejmě, že každý víme, že při nepřímé komunikaci člověk může narazit i na někoho z týmu realizačního a nekomunikovat přímo s onou osobností, jak se doma může mylně domnívat, což znamená, že tyto slova nemusela psát zrovna naše Ostravská zpěvačka, již máme také mezi těmi uvedenými v seznamu, osobně, i když je to její účet, protože pokud by tyto slova ona osobně nevolila, tak bych nerad vyvolával nějaké pomluvy. Každopádně jsem zde chtěl jen vysvětlit jistou věc, kolem onoho záření hvězd, tedy popularity.:-)

Čimž bych pro dnešek toto nepravidelné číslo naších občasných PRYnCYPallovin ukončil a jako hudební kulisu vybral jednu skladb , od jisté legendy na Ostravské hudební scéně, skupiny Matyáš Gali, jenž sice v současné době již moc nekoncertuje i když v loňském roce zaznamenala jistý návrat v hudebním klubu Hudební bazar, které leccos také dokáže nastínit.

Pokračování někdy příště, kdy se jménem PRYnCYPall.cz vyjádřím, k poněkud ožehávějším tématům…

Zatím děkuji za vaší pozornost a přízeň,

Mathi Basssnake from Methan-city