www.PRYnCYPall.cz

Marcel Palovčík a jeho team zvou do svého domovského Barráku stále známější a větší jména světové rockové, punkové a metalové scény. V pátek 3.5 si svou premiéru před ostravským publikem odbyla legenda a jedni z hlavních kapel světové black metalové scény, norští neznabozi MAYHEM.Role předkapely připadla na severomoravskou stálici ADOR DORATH.

Ador Dorath

Uspokojit fanoušky, kteří přišli jen a jen kvůli MAYHEM byl úkol nelehký, ale Adoři se statečně prali jak s nezájmem publika, tak s předprogramovanými bicími. Jelikož si bubeník poranil krátce před akcí kotník, jely bicí pouze z automatu. No nebudu moc mlžit, nebylo to nějak ono. Živé bicí zkrátka nic nenahradí. Celá kapela však dřela a snažila se toto politováníhodné manko zmazat, což se nakonec podařilo a zhruba po čtyřiceti minutách hraní Ador Dorath odchází za poměrně slušných ovací.

Jako další měli přijít na řadu brněnští ROOT. Jelikož se však s pořadateli nedohodli na financích, nakonec nevystoupili vůbec, což někteří návštěvníci díky anonci na Facebooku věděli, našli se však i takoví, kteří se tuhle novotu dozvěděli teprve na místě. Nakonec však kvůli absenci Root neplakal nikdo.

Norové Mayhem, vedeni charismatickým Maďarem Attilou Csihárem se volně potulují po klubu a tak vše vypadá na brzký začátek jejich koncertu. Chyba lávky. MAYHEM zničeho nic mizí ze sálu pryč a od Palce se dozvídáme, že začátek jejich vystoupení je stanoven na třiadvacátou hodinu večerní a do sálu se vrátí až po půl jedenácté. Do té doby kapela tráví volný čas na hotelu.

MAYHEM (NOR)

Ne všichni jsou z této zprávy odvázaní.

MAYHEM. toť černý kult a tak poslušně čekají všichni. Z beden vyřvává celý večer reprodukovaný Slayer, kecá se u pivka, sposta fanoušků hádá do jaké role se dnes Attila převtělí. Většina hádá roli viselce.Travka už taky voní od každého třetího stolu, zkrátka každý si krátí čekání po svém. Po půl jedenácté naběhnou na pódium bedňáci a začíná krátká zvukovka, během které se prostor pod pódiem velice rychle zaplňuje.Každý chce mít legendu na dosah. Pódium se noří do tmy a z beden se ozývá intro.

Konečně, konečně vidím Mayhem v klubu. Za svou bicí soupravu usedla bubenická extratřída Hellhammer / J.A. Blomberg/, charakteristicky vybuzenou basu si na krk zavěsil největší sympaťák z celé kapely Necrobutcher /J. Stubberud/ a dva kytaristé, jejichž jmény bohužel nemohu sloužit, měli své nástroje rovněž pevně v rukou.

Attila Csihár

První drtivé rify rozpoutaly v sále euforii jenž stoupla na bod varu s ozvěnou Atilova temného kvičení plynule přecházejícího do hrdelního řevu. Zpoza umělé mlhy halící celé pódium se vynořil sám On, mocný Attila oděn v rubáš, s tváří pokrytou černobílým corpsepaintem. V ruce třímal lebku skrze níž pozvolna promlouval, deklamoval, řval a tutam i kvičel své temné hity.Jeho show byla doslova uhrančivá a právem na sebe strhával veškerou pozornost, takže zbytek kapely byl odsouzen do role jakýchsi statistů. Ale sledovat bezchybnou hru pána Blomberga či sledovat nadšeně pařícího Necrobutchera bylo malým zážitkem a svátkem samo o sobě.

Kapela jako celek podala ten večer bezchybný, profesionální výkon a hravě všem dokázali proč jsou mezi špičkou black metalu právě oni. Attila si po chvíli přibral ke svým zvráceným hrátkám také oprátku, kterou omotával jak svůj krk, tak lebku stále držící ve své mrtvolně bledé pazouře. Při rozmluvách s lebkou připomínal zvráceného, šíleného Hamleta o kterém se Shakespearovi nesnilo ani v nejdivočejším snu. Svými trhavými pohyby hlavou, jejichž tempo stupňoval přesně podle rychlosti určité pasáže daného songu, nezřídka přiváděl sám sebe do transu ve kterém padal na kolena, válel se po pódiu a jak bájný pták Fénix vstával ne z popela, ale takřka z mrtvých.

Každá minuta koncertu zvyšovala obrátky jeho šílenství více a více. Když kýval oprátkou nad prvními řadami zleva doprava, připomínal mi chtě nechtě starého Brůnu se vším všudy.

Publikum v klubu Barrák.

MAYHEM hráli průřez svou letitou kariérou. Největší úspěch však měly songy z Deathcrush a De Mysteriis Dom Sathanas. Při megahymně Freezing Moon takřka celý klub chrčel společně s Attilou jako jedno zvíře slova“ It´s night again, night you beatiful, I please my hunger, on living humans, night of hunger, follow its call, follow The Freezingmoon“.

Otočil jsem se a pozoroval nadšené tváře v publiku a v nejednom oku jsem uviděl slzy. Slzy štěstí, radosti nad splněním snu. O tomhle je hudba, o radosti, emocích. Songy jako Carnage, Eternal skin, Funeral fog připomínaly pekelné fanfáry. Jenže tohle nebylo peklo, tohle byl Pure Fucking MAYHEM. S posledním songem je na všech přítomných vidět radost, že zrovna oni byli přítomni této černé mši, jenž nás zavedla takřka k branám pekelným. Prohloupil kdo nepřišel…

… no a ten, kdo nepřišel, může si alespoň fotky z koncertu prohlédnout –>ZDE<–

Johny From Troppau