www.PRYnCYPall.cz

PETR MICHALÍK – DOKTOR VĚD ROCKOVÝCH

Tento titul může užívat od roku 2007. Získal ho v rockové univerzitě Rádia Beat.

Zakladatel skupiny Citron se narodil 6.10.1953 v Karlových Varech. Od čtyř let žil v Havířově kde vychodil základní školu a absolvoval Gymnázium. Jeho oblíbená domácí kapela je ETC, zahraniční Led Zeppelin a hlavně Audioslave. Petr mi pustil několik ukázek od Audioslave, je tou kapelou úplně nadšen. K jeho koníčkům už od mládí patři elektrotechnika, která se stala i jeho povoláním, a šachy. V rozhovoru se dozvíme mnoho absolutně neznámých věci už téměř 35 let staré historie Citronu. Na tři neděle byl prvním kytaristou Citronu Jiří Hradecký, dnes Burgerstein, později se stal manželem Marie Rottrové. Před Kubalou stál za mikrofonem asi půl roku Petr Peuker. To samé jméno se objevilo v Melodii č.7/1980, kde je napsáno že po boku Věry Špinarové se objevil její nový pěvecký partner Petr Peuker. Pídil jsem se i po live nahrávkách Citronu. Petr mi říkal že nemá vůbec nic, ani to co vyšlo oficiálně, tak jsem mu poslal celou tvorbu, co vyšla na deskách když on hrál v kapele.Jeho synek, kterému je 16, nevěděl co hrál Citron tehdy, tak mu to mohl konečně přehrát.

Dlouho jsem sháněl kontakt na zakladatele skupiny Citron Petra Michalíka. V Havířově na festivalu Inkubátor jsem potkal Jirku Bořutu, slíbil mi, že se poptá, a navedl mě na fotografa Aleše Milerského, na něho sice žádný kontakt neměl, ale na štěstí má fotograf své stránky kde má svůj telefon. Pan Milerský říkal, že jeho žena se zná s bývalou ženou od Petra Michalíka a číslo že se pokusí sehnat, taky se tak i stalo. Volám Petrovi, který už mnoho let žije v Praze, reaguje velice kladně a ochotně, souhlasí s rozhovorem, otázky mu posílám předem. Ještě několik konzultací po telefonu a vyrážíme vlakem směr Praha. Na hlaváku si nás Petr vyzvednul a autem nás odváží do Braníku, kde ve své dílně vyrábí své produkty. Tam se odehrál tento rozhovor. Děkuji Barbaře Svaté za přepis z diktafonu a Jiřince za doprovod.

 Kde jsi začínal s muzikou, já vím, že jsi bydlel v Havířově, hrál jsi už tam v nějaké kapele? Jak jsi se dostal do Prahy?

Já vlastně jsem začínal hrát na basu se školní kapelou v druháku na gymplu v Havířově a potom jsme s tou kapelou taky zkoušeli v lidový škole umění a potom asi ve třeťáku nebo kdy jsem začal hrát s nějakou kapelou v kavárně v hotelu AZ. Potom jsem po maturitě, já jsem maturoval v sedmdesátým druhým, dostal lano do nějaký barovky, která jezdívala hrát ven do baru. Měli jsme jet do Bad Gasteinu do Švýcarska, ale na poslední chvíli tam jiná česká kapela udělala nějakej malér, tak ta ženská z toho Rakouska zrušila všechny smlouvy s Pragokoncertem, tak jsme místo toho jeli hrát do Trocadera což byl bar v Rostocku v NDR. Pak jsem se vrátil zpátky, hrál jsem zase v tý kavárně v hotelu AZ v Havířově. Tam byl kapelník nějakej Boris Adámek. A v lednu tam hrálo divadlo Semafor, který na tom hotelu bydlelo. No a tam se dohodlo, protože vod nich vodcházeli, ježíš, jak voni se jmenovali, Komety, původní, který hrály u Šimka. Ty vodcházeli a udělali kapelu Komety. Z tý naší kapely s nima šli zpívat ten Bolek Zemánek a ty bratři Michajlidisovi Achil a Zachar. Takže oni nazpívali takový to Mexiko, Mexiko a tydle ty věci. Takže oni hráli a my jsme šli hrát místo nich celá ta kapela do Semaforu k tomu Šimkovi a s náma tam šla ta naše zpěvačka Jana Gergelová. To bylo v únoru 1973.

Působil jsi i v divadle Semafor jako kapelník. To musel být pro tebe velký zážitek stát na podiu se Šimkem. Zažil jsi Grossmanna, nebo zakladatele Semaforu Suchého a Šlitra?

Když jsem přišel do Semaforu, to bylo v době, kdy krátce po tom umřel Jirka Grossmann a tam se studovalo, zkoušelo se nové divadelní představení, který se jmenovalo Zázrak aneb třetí nejlepší představení na světě. Tam se poprvé objevil Luděk Sobota jako Šimkův partner. V tom představení byla taková role nápovědy, která měla bejt původně alternovaná, že se tam měli střídat různý herci a tam se poprvé na podiu objevil Petr Nárožný, který dělal konferenci, já myslím, že Rangers nebo někomu, v tý době. No a Petr Nárožný nakonec zůstal u herectví. V létě 1973 jsme hráli pro účastníky zájezdu CKM v Rumunsku a Bulharsku. Oni to měli jako v ceně toho zájezdu, že pro ně vystoupí divadlo Semafor, tak jsme měsíc byli tam, a tam jsem dostal nabídku, abych dělal místo Borise Adámka kapelníka. Takže jsem vlastně od toho podzimu 1973 až do konce roku 1974, nebo do kdy jsem tam byl, než jsem odešel, tak jsem tam dělal kapelníka.

Petře, ty jsi zažil v roce 1973 ve skupině F. R. Čecha příchod zpěváka Jiřího Schelingera do kapely, jaký to byl pro tebe člověk, stihl jsi s ním nahrát něco ve studiu?

Ze Semaforu jsem odešel v roce 1974 a domluvili jsme se se Zdeňkou Lorencovou, která tam hrávala jako host v Semaforu, že uděláme kapelu pro ni. Ale ta kapela nikdy nehrála, jenom jsme tři měsíce zkoušeli, a bylo to celý k ničemu. A pak jsem vlastně přišel, ano takhle je to pořadí, pak vlastně jsem dostal nabídku od Franty Čecha jít hrát k Schelingerovi. Po té Zdeňce Lorencové. Takže jsme hráli se Schelingerem, a to bylo obsazení že tam hrál Jirka Jirásek, dříve George and Beatovens, bubeník, na kytaru tam hrál Olda Říha a na piano tam hrál Miloš Nop. S nima jsem natočil desku Nemám hlas jako hrom“, což bylo vůbec první LP, který Jirka Schelinger vydal, i když vyšlo až druhý. Pak natočili už s Honzou Kavalem jinou desku, a ta vyšla první a to Nemám hlas jako zvon vyšlo později. No a tam byly ňáký takový nepříjemnosti s aparaturou a s penězma a s takovýma, tak se poštěkal Olda Říha s Čechem a odešel pryč a já jsem tam dal padáka taky. Pak jsem hrál s Pavlem Sedláčkem, ale to byly takový epizodky třeba 3, 4 měsíce jenom, s Pavlem Sedláčkem v jeho kapele. Pak jsme chvíli doprovázeli Aleše Ulma, tam taky hrál Olda Říha, Miloš Nop a Tolja Kohout na bicí, ale paralelně s tím Olda Říha sToljou Kohoutem a dědkem Šindelářem už měli kapelu Mahagon, a hrávali tancovačky. A to se později přejmenovalo na Katapult, protože ještě byl jeden Mahagon, což měli konzervatoristi tady v Praze, „Takže jazz, rock?“ No, no, no jazzrockovej. A mě v tý době v Havířově umřel táta, máma ta už umřela dřív, a tady jsem si půjčoval byty za drahý peníze. A to právě už byla taková ta doba tvrdý normalizace, vlastně jedinej legální bigbít byl Olympic, a trošku povolenej byl Jazz Q, že tam bylo to slovo „jazz“ a že to bylo Kratochvíla. No takže jsem se vrátil do bytu po rodičích v Havířově a chtěl jsem tam udělat ňákou kapelu, tak jsem vlastně začal shánět muzikanty do kapely Citron.

Když odešel Sodoma, jaký byl repertoár Schelingera, zpíval ještě Sodomovy písně a postupně přecházel na své?

Když jsem hrál u Schelingera, tak Sodomu jsem nezažil, jako nehrál jsem tam v tý kapele, a když jsem já hrál u Schelingera, tak Jirka hrál hlavně převzatý písničky, anglický, který česky otextoval Franta Čech. Jednu písničku jsme napsali sami, protože jsme hráli v takovým filmu, který se jmenoval Romance za korunu a hráli jsme tam takovou klubovou kapelu. Tak tam se napsala písnička, ježíš, Hudba radost dává, a pak tam byli takový, to se tenkrát tak dělalo, takový úlitby bohům, že něco napsal někdo, kdo dělal na Supraphonu, aby se to dobře protlačilo, a něco napsal někdo, tak 2 ňáký 3 takovýdle sračky tam byly, ale jako co to bylo za písničky si nevzpomínám. A z těch převzatejch tak se hrálo No one to depend on od Santany, vím, že Jirka zpíval „už je to tady, kde mé lásky kde jsou“ nebo něco takovýho. Pak jsme hráli vod Black Sabbath, ježíš, Hej metro dobrý den se to jmenovalo česky, od Neila Younga jsme hráli Heart of gold, no a prostě takovéhle vybrané převzaté věci.
Některé zdroje uvádí, že doprovodná skupina Aleše Ulma, kde hrálo několik muzikantů od F. R. Čecha, Říha, Nop, Kohout, včetně tebe se už jmenovala Citron. Mně se to nezdá, Citron podle mě začal sestavou Kubala, Michalík, Schmütz, Tutsch. Verze, že se doprovodná skupina Aleše Ulma jmenovala Citron je i na oficiálních stránkách Citronu. Můžeš to Petře uvést na pravou míru?
Je pravda, to už jsem mluvil před chvíli, že jsme měli udělanou takovou doprovodnou skupinu, která doprovázela Aleše Ulma, a to vlastně byla poslední kapela, ve který jsem hrál v Praze před tím, než jsem založil Citron. A taky vím, že to jméno Citron jsem vymyslel já, že ho nevymysleli ani kluci jako z tý kapely Citron, ani tadleta jak jsme hráli s tím Říhou a Nopem a Kohoutem u toho Aleše Ulma. Ale jestli jsem to vymyslel, už když jsme byli u toho Ulma, nebo až pak v tom Havířově, když jsem dal ten Citron dohromady, to si nepamatuju.

Já si pamatuji v Citronu i klávesáka Bajgara, ale na něho se nějak zapomnělo, nikde se neuvádí. Jak jsi ho představoval na koncertě, tak jsi říkal o něm, že je to spolužák herečky Ljuby Hermanové, to byl fórek? Místo Bajgara se tam mihnul krátce i Lubomír Nohavica, tem mi tvrdil, že s Citronem jenom zkoušel, přesto si ale myslím, že aspoň jednou na tom podiu s Citronem stál. Tak jak to bylo?

No Tonda Bajgar s náma hrál na klávesy v podstatě skoro od začátku Citronu, ještě když jsme vůbec nebyli pod agenturou a když jsme hráli tancovačky, jak jsme hrávali v tom kulturáku VŽKG, tak s náma hrál za mě Tonda Bajgar celou dobu, proč se to neuvádí nevím. Že jsem ho představoval na koncertě a říkal jsem, že je spolužák Ljuby Hermanové, tak to bylo kvůli tomu, že jednak byl asi o deset let starší než my, nebo o dost starší než my, a hlavně tím, že mu moc nerostly vlasy. A zas jak prostě vypadal ještě starší, než byl, tak to samozřejmě byl fórek, že byl spolužák Ljuby Hermanové. A vzniklo to celý tak, abychom to prosadili pod tou KKSkou, tak tenkrát strašně byli v módě takzvané komponované programy, na to musel být pořad, agentura na to udělala rozpočet, takže my když jsme to studovali, tak přijel z Prahy režisér, kterej to režíroval, scénář napsal Láďa Vostárek, a jak se jmenoval ten režisér, to jsem zapomněl, to nevím, protože jsem nikdy předtím, ani nikdy potom jsme se vlastně nestýkali. No a nazkoušeli jsme komponované představení, kde všichni museli nějak jako mluvit mezi těma písničkami, takhle jakoby kostýmy a scénky a takovýdle a mělo to premiéru u Bezručů v divadle. Co se týká Lubomíra Nohavici, tak to si opravdu nevybavuju, že by s náma hrál, opravdu ne. Hrál s náma Josef Zavalský, (to je ten na jedný z těch fotek jak jsme tady) teď jsem si vzpomněl jako Josef Zavalský. To jsme si dělali takovou srandu na ňákým festivalu v Czesyne na fortepianě grol Josef Zavalsky“. Tak a ten s náma zkoušel a myslím si, že doopravdy s náma nehrál.

 Kde měl Citron zkušebnu když začínal? Radil Ti někdo při výběru členů, nebo jsi spoléhal na svoji intuici?

Když jsme s Citronem začínali, tak jsme zkoušeli na trojce tam byl ňákej Dům odborů nebo ňákej prostě ROH ňákej prostě barák, ale koho přesně to bylo nevím. Bylo to někde na trojce, jako když se jelo na Ostravu, na ten okruh Havířov – Šenov, tam se pak zatočilo doprava, jako z rondlu když jedu na Ostravu tak se tam někde zatočilo doprava „Havířov 3 Šumbark“ no, no, no a zase doprava takovej nízkej ňákej barák, prostě to už si nevybavuju, je to fakt strašně daleko. Později jsme zkoušeli někde v Ostravě na takové té hlavní, jak jezdí tramvaje do Poruby, tak někde po pravé straně, ale to bylo až za tím hřbitovem a za tou KKSkou, někde tam dál, to už si moc nepamatuju.
Jestli mi někdo radil při výběru členů? No tak ňáký lidi jsem znal už zdoby než jsem šel do Prahy. V Praze jsem nebyl fakt dlouho, prostě ňáký 3 roky předtím, než jsem se vrátil. Takže s nima jsem se dal do styku, s těma lidma, a ti mi prostě třeba řekli, že je ňákej Láďa Kubala a ten mi řek, že je ňákej Tonda Bajgar a ten někdo mi řek, že je ňákej Jirka Schmutz, a takový. Teď jsem chodil i na ňáký ty kapely se podívat, protože tam takovejch kapel bylo víc. Honza Volný měl ňákou kapelu. Tonda Civopulos s Jirkou Bořutou a prostě se to tam všelijak mlelo. Většinou to hrálo po ňákejch tancovačkách nebo někde v Luně nebo prostě takhle jo. Takže třeba mi někdo dal tip, ale nakonec prostě jsme se vždycky s těma co už byli v tý kapele dohodli, koho si vezmeme dalšího, po ňáký zkoušce nebo po něčem takovým.

Jsi i autorem názvu Citron? A proč tehdy s dlouhým „o“? Si pamatuji, že kamarád se tomu názvu smál.

Ano, už jsem říkal, jsem autorem názvu Citron, ale je to omyl že to bylo s dlouhým ó , právě to bylo s krátkým o, a když mi to vytýkali někde, třeba já nevím v rádiu nebo na Supraphonu, že prostě citron se správně česky píše s dlouhým ó, tak já jsem říkal ano, ale to je ovoce a my nejsme ovoce, my jsme kapela a my se jmenujeme Citron. Beatles byli jakože brouci, ale psali se Beatles, aby tam bylo to „beat“, jinak by to muselo bejt Beetles.

Složil Jaromír Nohavica pro Citron nějaké texty?

O Jarkovi Nohavicovi… My jsme hledali ňákýho textaře, protože něco nám psal, ten člověk co psal všecky texty pro Katapult Láďa …. „Vostárek“, a pak pro nás hodně psal Pavel Vrba, ale to bylo myslím až později. A prostě hledal jsem někoho tam vodsuď a Jirka Schmutz byl s Jarkem Nohavicou na vojně, tak mi na něj dal tip. Tak jsme ho ňák sehnali, svolali jsme se, já jsem za ním přijel do Těšína, kde on tenkrát bydlel a pracoval v knihovně, a mě se jeho texty, jeho písniček, který si hrál on sám a zpíval, strašně líbily. Ale nějak to, co psal pro nás, se mi to nezdálo, že to je ono. Takže já si myslím, určitě jsme nic nenatočili jako z toho co pro nás napsal. Něco pro nás napsal, ale jestli jsme to hráli, opravdu nevím. Ty jsi říkal, že jsme hráli něco vo těch spartách nebo vo autech, je to možný, ale to já si fakticky nepamatuju.

Citron se rozehrával při pravidelných tancovačkách, dnes se ta budova jmenuje Dům kultury města Ostravy na ul. 28. října. Byl to určitě přínos pro kapelu. To místo jsi vybral sám?

Jak už jsem říkal, cílem, když jsem dával dohromady Citron, po návratu na Ostravsko z Prahy, bylo udělat rockovou kapelu, která bude hrát profesionálně na volný noze pod KKSkou v Ostravě. Ale s tím samozřejmě byl problém to prosadit, protože byla taková doba, jaká byla, nic novýho nechtěli… Dokonce jistý Tomáš Krýgl se vyjádřil, že Michalík u KKSky v Ostravě nikdy kapelu mít nebude. Byly problémy v rádiu a takovýdle věci, jenomže potom ten Volejníček, ňák nakonec se to pomalu protlačovalo a potřebovali jsme hrát, abychom se sehrávali a takdle. Tak jsme hledali příležitosti hrát někde tancovačky a teď, už ani nevím, jestli to byl tip někoho z kapely, nebo jestli já jsem obcházel ty kulturáky, ale já jsem se tam tak moc tenkrát neorientoval v těchhle věcech, tak třeba spíš to mohl být tip Ládi Kubaly nebo Tondy Bajgara nebo něco. Tak jsem zašel za někým do toho kulturáku VŽKG. A tam jsme pak pravidelně hrávali tancovačky, a to vopravdu každou neděli, a to vopravdu pak mělo takový úspěch, že tam bylo 800 lidí a 300 lidí stálo venku. Jo a bylo to kousek od toho krajského kulturního střediska, takže to krajské kulturní středisko tu kapelu už nemohlo jen tak ignorovat jako jo.(smích)

Po tancovačkách Citron přešel k pravidelným koncertům, i třeba jako předkapela Katapultu. Využil jsi k tomu určitě své známosti z Prahy. Manažera Vám dělal i Vladimír Mertlík, manažerská legenda.

Když se konečně podařilo tu kapelu prosadit na Krajském kulturním středisku v Ostravě, tak samozřejmě jsme začali hrát i mimo Ostravu a už jako ty koncerty, ten koncertní program který jsme udělali. Vím, že nás dělala na agentuře ňáká paní Rennerová, to byla naše referentka. A potřebovali jsme manažera. Tak nejdřív byl naším manažerem ňákej Milan Zbavitel z Havířova, který dělal manažera Buřinkám a potom Pavlíkovi. A potom bylo takový mezidobí, že jednu dobu nám dělal manažera Láďa Mertlík, protože s tím já jsem se znal právě z doby, když já jsem byl v Praze a hrál jsem s Pavlem Sedláčkem, kde Mertlík dělal konferenciéra hrál manažera v tý kapele toho Pavla Sedláčka. A v tý době právě co dělal nás, tak dělal Blue Effect s Leškem Semelkou, Láďa Mertlík tenkrát manažera. Dohodli jsme se, že bude dělat i Citron, pak to nějak nefungovalo na tu dálku, tak nakonec, když já jsem odcházel, tak to zase dělal ten Milan Zbavitel ten Citron, že se vrátil zpátky.
No a jako předkapela Katapultu, no to bylo takový, že těch kšeftů bylo málo, nikdo jich neměl moc, a Katapult tenkrát už šel strmě nahoru a měl hodně těch, tak jsme domluvili tam kde to šlo, pořadatel byl ochoten to zaplatit, protože zase s těma klukama z Katapultu jsem hrál u Ulma , s Říhou jsem hrál u Schelingera, byli jsme kamarádi, chodili jsme spolu se koupat do Poddolí na plavečák, jo a takový to. Tak jsme dohodli prostě ňákou šňůru společnou, ňáký že to nebylo že to bylo pravidelný, ale prostě objeli jsme s nima nákou šnůru , no a na tý šňůře právě mi Olda přelanařil Milana Tutsche.

Řekni nám něco o muzikálu Divoký Jahody, který se hrál v divadle Petra Bezruče. Jak to probíhalo, to kapela hrála na jevišti a k tomu se hrálo divadlo? Kolik bylo repríz?

Tím, že jsem znal dost lidí v Praze, tak Láďa Kantor tenkrát přetextoval písničky z muzikálu vo americkejch hippie, kterej napsal ňákej Georgie Riga, to byl Kanaďan, a chtěli to dělat s CK vokálem. Já jsem se s ním znal právě z toho Semaforu, protože když já jsem byl v Semaforu a hrál se Zázrak a telefony, tak Suchýho kapela hrála Kytici a tydle věci, kde vystupoval CK vokal. S tam vodsuď jsme se znali a protože uvést to někde v Praze tenkrát nepřipadalo v úvahu a ten ředitel divadla Petra Bezruče v Ostravě byl ňák přístupnej tomu, že by to uvedli v tom divadle, tu hru, tak se to dohodlo s nima, že by se to hrálo tam. Ale zase to narazilo na problém s penězma, s hotelama, letenky, ubytování v hotelu a takovýdle věci. A protože ten Kantor to chtěl realizovat a věděl, že tam mám Citron, tak to nabídl nám.
Písničky se do toho psaly původní, to nebylo tak, že bychom vzali tu kanadskou muziku a přetextovaly by se texty, ale prostě Kantor přetextoval texty a my jsme na to napsali písničky. Něco napsal Ota Petřina, něco napsal Luboš Pospíšil a něco jsme napsali my. To už s náma hrál, když jsem říkal když jsem začínal, že jsem začínal ve školní kapele. Můj spolužák byl ňákej Míla Benýšek a ten právě hrál na kytaru v tý školní kapele na tom gymplu a on potom hrál někde po barech, když já jsem dělal ten Citron. A hrál dobře,  mě se líbilo, jak hrál. Já jsem ho pořád chtěl do Citronu, ale jemu se pořád nechtělo. Ale v tom období, než jsme hráli právě v tom muzikálu, tak se mi podařilo ho ukecat. Takže ten muzikál už jsme dělali se dvěma kytarama, že snáma hrál i ten Míla Benýšek. Hrálo se to nakonec teda u Bezručů. Já nevím kolik to mělo repríz, jestli 30, 50? Docela na to lidi chodili a bylo to takový docela dobrý, takový nestandardní divadlo.
Kapela stála na jevišti ano, to byla netradičně udělaná scéna. Mělo se to odehrávat někde na pláži, kde ty Beatles se různě poflakovali a šoustali spolu a takový.

Citron to měl dobře našlápnuto, vydal nějaké singly. Deska Obratník raka vyšla jenom v anglické verzi, v české už ne. Byl to ten důvod, proč jsi odešel z Citronu, nebo bylo za tím ještě něco jiného?

Tady se říká, že Citron měl dobře našlápnuto, že vydal ňáké singly. Vono to bylo tak. My jsme nejdřív točili něco v rádiu, dokonce první frekvence dopadla tak, že jsem se porafal s tou posádkou v režii, s tím zvukařem a s tím hudebním režisérem, protože oni se na nás ňák vytahovali a kluci byli nervózni, prostě se to furt muselo stříhat a plavalo to a takový. A já už jsem zase ňáký zkušenosti ze studií měl z Prahy, tak zase jsem nechtěl sebou nechat vytírat podlahu, tak jsem je poslal do prdele a šel jsem to řešit druhý den s dramaturgem Drahoslavem Volejníčkem. Ten jim asi ňák domluvil nebo něco a nakonec to dopadlo tak, že zrovna tady s toudletou posádkou jsme dělali potom vtom radiu nejradši z těch posádek, co tam byly. S tou první, se kterou jsme se takhle srazili. Takže jsme točili písničky pro rozhlas, pak se podařilo dohodnout ňáký singly v Supraphonu, nejznámější z toho období asi bylo Tvých sedmnáct, to vyhrálo Hitšarádu televizní, pak jsme ještě natočili – taky singlovka – Až se vrátí rock’n!roll , se kterou jsme taky byli v Hitšarádě, (ty fotky jak jsou tam ňáký tak to je z toho), ale to myslím nevyhrálo. To nevím, ale myslím, že ne. No a začali jsme dělat s Pavlem Vrbou, který pro nás začal dělat texty, a podařilo se na tom Supraphonu dohodnout LP. Měly vyjít 2 verze česká i anglická. Ta deska se natočila v ostravským rozhlasovým studiu v český verzi, potom i v anglický. To byla docela sranda, protože Kubala neuměl anglicky ani dobrý den, takže teď bych si vzpomněl na to jeho jméno…. no prostě kluk kterej teď má ňáký nahrávací studio, furt má ňákou kapelu. Tak teďka měl kapelu, ten to celý přeložil, texty do angličtiny, dokonce na ty anglický desce s náma jednu zpívá. Tak to jméno řeknu třeba až pak, až si vzpomenu, já si vzpomenu. Ten dokonce musel jednu písničku natočit a celý vlastně to probíral s tím Kubalou a učil ho tu výslovnost a takhle. A ty desky byly obě dvě ve výrobě. Do toho přišlo to, že ředitel Supraphonu Kašák dostal infarkt a místo něho přišel na místo ředitele, teď si nevzpomenu zase na to jméno, ale do toho náměstek velkého Millera, prostě velký Miller byl ideologický , tajemník ideologického oddělení ÚV a on byl jeho náměstek a ekonom nomenklaturní kádr došel dělat ředitele Supraphonu. Ten si nechal předvést všechny rozdělaný věci a dělal takhle – palec nahoru dolů – takže my jsme to vodsrali dolů, Petra Janů taky to vodsrala dolů, ale Zelenka to tenkrát ňák vyžehlil. My jsme to nevyžehlili „on žehlí“ – to ještě nebyl její manžel. Takže česká deska nevyšla, vyšla jenom anglická pro Artií. Ta se tady ale nikdy neprodávala, to šlo stejně do Ruska.
Důvod, proč jsem odešel z Citronu, to nebyl. Vono to tak zrálo ňák postupně, protože jednak jsme se dohadovali vo tom, co a jak budeme dělat, pak mě štval trošku Láďa Kubala, protože nebyly kšefty, nebyly prachy, on stavěl barák někde tam vtom „ve Vítkově?“ – no v tom Vítkově, a Tutsch nám odešel. Takže jsem vzal Radima Pařízka, což byl ne až kdoví jaký bubeník v té době, ale byl to prostě velmi inteligentní člověk, pracovitý prostě no a todle. Když jsme dělali tu Trávu a Divoký Jahody a byl tam u toho i Luboš Pospíšil, tak Luboš Pospíšil měl takový odstředivý tendence, od toho CK vokálu že by šel pryč. Tak jsme se dohodli, že uděláme spolu kapelu v Praze. Jo ,že ať si kluci s Citronem dělaj, co chtěj, já pudu do Prahy a uděláme kapelu s Pospíšilem sami. Takže to, že nevyšla ta deska, tomu třeba taky přispělo, že jsem vodešel, jsem samozřejmě přišel vo prachy a vo výsledek ňáký práce, to by podpořilo kšefty a všechno, dneska vyšlo. Takže jsem odešel pryč.

S tebou odchází i zpěvák Vladimír Kubala, takže Standu Hranického jsi už v kapele nezažil.

Právě Láďa Kubala dělal takový věci, my jsme měli kšefty, a on se hodil marod, tohle nám udělal „schválně?“ – no. Třeba Standa Hranický už s náma ňáký písničky právě zpíval tenkrát, protože jsme to s ním domluvili, že jsme ten kšeft nechtěli zrušit, tak jsme se s ním domluvili a ještě ňákej Zdeněk, ježíš jak se jmenoval „zpěvák- Mann?“ – Zdeněk Mann taky s náma takhle zpíval párkrát záskoky, že zpíval normálně citronský pecky a pak jsme tam střihli ňáký rock’n‘rolly a takový. Takže to bylo všechno takový, no… A když jsem šel pryč, tak jako samozřejmě všichni měli ňákej zájem o to, to převzít po mě tu kapelu, ale já jsem to předal tomu Radimovi, protože jsem si myslel, a myslím, že jsem udělat dobře, protože jsem si myslel, že to je jedinej člověk, který je schopen zařídit, že ta kapela nějak pojede dále, a že se to nerozsype. Že prostě z tý práce, kterou jsme udělali nakonec něco bude, že to nepůjde do kopru celý no a se ukázalo, že to byla pravda. On sice prostě přešel na těžkou metlu a nabral tam jiný lidi, takže s Kubalou samozřejmě, že se rozešel. Ale já heavy metal nemusím doteď, takže to je…

Předchůdce Radima Milan Tutsch odešel do Katapultu, pak se o něm mluvilo, že emigroval, je to pravda?

Milan Tutsch, o tom už jsem mluvil, že jsme hráli ňáký šňůry společně napůl s Katapultem, takže jak ono to vlastně bylo, to už myslím Tolja zdrhnul a s Katapultem hrál ňákej jinej bubeník, já už nevím kterej to byl v tý době, když jsme dělali ty společný kšefty, a Říhovi se asi líbilo, když jsme hráli my, jak ten Milan hraje. A Milan ten už byl do Katapultu zamilovanej, tak se prostě dohodli a Milan mi oznámil, že dostal lano a že teda jde do Prahy do Katapultu. Že odchází no. Tak my jsme vzali toho Radima Pařízka. Milan Tutsch to u Katapultu prostě neustál, protože to je takový nápor, na ně chodili takový davy a mělo to takovou atmosféru, že prostě Milan Tutsch nebyl Tolja Kohout, neustál u toho, nebylo to pevný, jistý, tréma, nebo já nevím, prostě to neustál, tak se rozešli. Potom dělal s Hrzánem, on měl Hrzán takovej ňákej cirkus , ten herec, kde jezdil po Čechách a hrál v tý jeho kapele a pak se seznámil s ňákou kadeřnicí, co já vím a pak spolu zdrhli do Švédska.

Jak jsi se díval na to, že Citron po tvém odchodu dosáhl absolutního vrcholu, bylo Ti to určitě líto. Dokonce některé zdroje tvé období u kapely neuvádí.

Jednak nesouhlasím s tím, že dosáhl absolutního vrcholu, protože nevím co to je. Fakt je ten že vyhrál Slavíka, jo to je fakt. To se Radimovi povedlo, prostě hráli jinou muziku, která byla populární. Hráli to dobře. Byl jsem se na nich několikrát podívat.
Bylo ti to určitě líto… no tak jednak jsem jim to přál a trošku jsem žárlil, tak co budu říkat, že ne. Dokonce některé zdroje tvé období u kapely neuvádí, no tak neuvádí no Melodie napsala o Citronu, o tom mým Citronu článek na tři stránky, ta to uvádí.

Po odchodu od Citronu jsi ještě hrál u Michala Prokopa, v kapele Dobrohošť si se setkal opět s Vladimírem Kubalou – R.I.P. (Rest In Peace). No a ještě Marsyas. Jak by jsi hodnotil tuto část své kariéry?

Po odchodu z Citronu jsem udělal kapelu s Lubošem Pospíšilem, která se jmenovala 5 PM, jednak pět odpoledne, anglicky, že jo post meridiem, a taky pět že nás bylo pět a Pospíšil, Michalík. Pro ostravský kapely bylo vždycky zvykem v létě si udělat takovou dovolenou na přehradě na Bystřičce, kde přes celý rok bydlí ňákejch padesát lidí nebo kolik, kolem tý přehrady a před sezonou jich tam je pět tisíc. Takže se tam hrávalo na Valašské búdě, ta už neexistuje, na takový serpentině pod hrází a potom u hráze je hotel Klenov, tam se hrávalo, a já jsem tam dohod, tady jsem to těm klukům nabídl, když jsme složili tu kapelu pro toho Luboše Pospíšila, že bychom si tam mohli udělat ve Vsetínských vrších dovolenou. Vzít si tam manželky, protože tam byli super podmínky na to, je tam hezky a protože na tom hotelu Klenov ta restaurace normálně nefunguje, akorát jsou tam snídaně, pak je zavřeno, pak jsou obědy, pak je zavřeno a pak se otvírá na večeře a večer od osmi do půl dvanáctý jsme hráli, tak jsme tam nazkoušeli ňáký písničky a přes odpoledne jsme si mohli zkoušet normální svůj repertoár, no a tam se stalo to, že já jsem si tam zlomil ošklivě nohu a rok jsem marodil. Takže kapela Pospíšilova začala hrát beze mě, protože na mě nemohli čekat, a tím pádem se ani nejmenovala 5 PM ale jenom 5 P Luboše Pospíšila, a potom ještě několikrát, když už jsem byl zdravej, nabízel, abych tam šel zpátky, ale prostě já jsem to odmítl. Potom, co jsem se uzdravil, tak protože jsem nikdy nedělal nic pro peníze a těch kšeftů a těch peněz u toho Citronu opravdu bylo žalostně málo, tak jsem vzal lano do barový kapely, s ňákým Jirkou Zuzkou, teď si nejsem jistej tím… Ivanem Zuzkou, Ivan Zuzka se ten člověk jmenuje, a on s tou kapelou byl párkrát někde taky na západě s tím, že jako se vyjede ven a vydělají se ňáký bony, že budou ňáký peníze a dopadlo to tak, že jsme nejeli nikam. Vždycky jsme hráli kvartál jakože doma, čili jednou v Ostravě, jednou v Havířově na dojíždění, a kvartál venku, protože bylo Krajské kulturní středisko pro celý Severomoravský kraj, tak jsme hráli 3 měsíce v Olomouci a 3 měsíce v Bruntále. A úplně myslím to poslední čtvrtletí byla právě ta Olomouc, a protože jsem s těma pražskejma muzikantama byl furt ve styku, když přijeli tam k nám, tak jsem šel na koncert, pak jsme šli někam kalit a kecat… Vtom baru kde jsme hráli v Olomouci, tam se stavili Michal Prokop s Luborem Šonkou a Jirkou Veselým. Jirka Veselý vodcházel s pankáčem a tam se dohodlo, že půjdu k Prokopovi, takže jsem skončil v tom baru, přijel jsem do Prahy a pak jsem hrál s Michalem Prokopem. S ním jsem natočil desku Nic v dobrým, nic ve zlým, a potom ňák , ty jména to je tragédie, bluesový kytarista, teďka měl 60 , Luboš Andršt, protože kdysi s Prokopem dvacet let předtím hráli, tak Andršt rozpustil ten svůj blues band nebo co to měl, a byl volnej tak se dohodli s Prokopem, že by udělali spolu nový Framus. Takže Prokop vlastně nám dál padáka, Vaškovi Veselýmu, Roškaňukovi a mě a Vašek Veselej, ten furt se plácal s tou Dobrohoští, a my jsme s Roškym šli k Marsyas. Tam jsme byli s Michnovou, tam ještě s náma hrál Petr Pokorný Kulich, no a s Michnovou jsme byli měsíc v Rusku, což byla docela sranda, zážitek, ale už bych tam nejel, ale jsem rád že jsem tam ten měsíc byl „ za to byly penízky“ Za to byly ňáký penízky, to jo no, a když jsme se vrátili tak trápení, prostě málo kšeftů a tak, Kulich právě ten Petr Pokorný, protože to bylo v období po zákazu ETC a Mišíka, tak vlastně ty původní ETC se rozpadli, protože kluci museli někde hrát, tak Ivan Kadanka, ten bubeník a Petr Pokorný, kytarista hráli se Spáleným. No a Spálený jezdíval ven, hrál country hlavně NDR a takový a zase to bylo za bony, ještě tam jezdila taková zpěvačka tady z Brandejsa a prostě tomu německýmu zpěvákovi nákýmu, se kterým ona jezdila jako host z Prahy, tak vodešla kapela protože vony ty kapely v NDR nemohli volně jezdit do baru jako tady. Tam když se to povedlo tak to bylo naprostý terno a jim se to povedlo, tak se omluvili tomu Petru Černíkovi, že prostě mají tudle šanci, takže Petr Černík najednou neměl kapelu a Stejskal mu řek „hele já ti udělám kapelu z českejch muzikantů a bude tam hrát ten Kulich, protože ten hraje country senzačně“, a protože já jsem v tu dobu hrál sKulichem u těch Marsyas a nebyly kšefty, tak se to dohodlo a my jsme tam vlastně skoro celá ta kapela Marsyas jsme jezdili do toho NDR. A to vlastně bylo poslední moje angažmá, protože do toho přišel 1989 a já jsem se na to vybod.
Teďka přesně nevím, v kterým to bylo období, stou kapelou Dobrohošt, ale Venca Veselý měl takovou kapelu, která se pokoušela vo takovou kultovní záležitost bigbít po našimu. „ Čechomor a tak dneska“ No dneska dělá něco tak… no Čechomor dělá něco jiného, protože Čechomor vlastně dělá jako lidovky, ale my jsme psali muziku původní jako kytarovou bigbítovou, ale s použitím těch stupnic a té melodiky, která je založená na lidických a mixolidických stupnicích a nejsou tam žádný prvky blues hlavně, žádný mollový prostě tercie jako takový, ty bluesový, nic takovýho tam nebylo. Říkalo se tomu Dobrohošt, protože to je náký místo, kam jezdili bratři Veselí oba jako děti na ňáký tábory nebo něco, takovej kult se vo tom povídal a voni to místo měli rádi, logicky jako každý máme rádi tam, kam jsme jezdili jako děti. Ale to nikdy nehrálo, byly pokusy to zprovoznit pod PKS, kde jsme všichni měli papíry, ale nepovedlo se to prosadit. A protože jsem předtím měl ten Citron a pouštěl jsem něco Vencovi, tak mu se strašně líbílo, jak zpíval Láďa Kubala, tak mě ukecal, protože já jsem s Kubalou nechtěl nic mít, po tom co nám prováděl u Citronu, ale ukecal mě, tak ten Kubala pak jezdil do Prahy a párkrát se někde hrávalo natočili jsme ňákej singl, u Petra Kocoly ve studiu tuším, jsme natočili nákej singl, no a potom snad vydali ňákou desku, ale to já už jsem tam nebyl no.

Kdy jsi stál naposled na podiu před lidma? Co dělají tvoji spoluhráči z Citronu? Vladimír Kubala zpívá už v rockovém nebi, čest jeho památce.

Naposledy před lidma…. Na podiu jsem stál naposled někdy v roce 1989, jak už jsem říkal v tý minulý otázce, potom dlouho jsem nehrál. Potom Petr Petrásek, co byl vlastně bubeník z Dobrohoště a hrál se mnou i u Prokopa, tak vymyslel takovou, že budeme hrát po hospodách ňákej bigbít jsme hráli, co se nám líbilo, když jsme byli mladý. Tak se to dalo nějak dohromady, hráli tam ňáký jeho kamarádi, spoluhráči, se kterýma hrál u Rezka a jmenovalo se to Stará vojna a potom, von měl ňáký takový problémy, že byl nepříjemnej, když se napil a takový, tak už s ním nikdo nechtěl hrát. Tak to vlastně jakoby uhnilo a potom přišel k nám hrát Petr Rajchler, což je taky bubeník jinej, a tak se to přejmenovalo na Ages B.C. jako doba před Kristem, což byla kdysi kapela Maxe Pressera, kterej tam zpíval kdysi v mládí. Tak se to tak jmenovalo. Hrávali jsme v pražských klubech a po ňákejch hospodách, který jsou na to zařízený, že mají malý podium a jednou za měsíc tam někdo zahraje. Tak se různě sháněly takovýdle kšefty. V těch klubech jsme hráli třeba i ve Vagonu jsme hráli a na Slamníku jsme hráli a pak v ňákým klubu na Smíchově jsme hráli a v takovejch různejch. Pak přišli povodně v roce 2002, takže hodně těch klubů vtom centru města to vodneslo, takže přestaly fungovat. Pak už zbylo hraní takový… Je výborná hospoda U Břízy na Spořilově, kde bydlí ten kytarista, Ondra Liška, kterej tam taky hrál, tak jsme hrávali tam. Jenomže všichni se živíme nějak jinak, Max chodí do práce, zpívá s Rangers a ještě zpíval tady bigbít, Ondra Liška má ňákej krám s hudebníma nástrojema, spravuje kytary, Láda Vild prodává KV2 audio. Jo a ten Petr Rajchner se živil muzikou, takže hrál asi v7 kapelách a prostě dost často se stávalo, že my jsme měli někde domluvený kšeft, že třeba budeme hrát u toho Břízy a teď Rajchner měl kšeft s kapelou se kterou normálně hrál za prachy, do toho přišel a bylo vyklínováno. My jsme to museli zrušit, že jo. A to se stalo asi 3x, tak jsme se na to nějak vybodli, uhnilo to potom ten Ada co s náma hrál, další kytarista, ten má dceru v Chicagu a ta měla ňáký zdravotní problémy a celý ho to tady štvalo, tak odjel na rok do Ameriky a tak to se to celý…. Takže naposled jsem já hrál někdy v roce 2005 asi no. Mám tady 2 basy krásný, ale občas si zahraju se svým synkem 16- ti letým, jinak jako před lidma už ne „jako hraje někde v kapele synek?“ nehraje, ale vod mala hraje, už vod deseti let, má stratokastra a ještě ňákou Ibanezku s hambakrama a kombíčko má a moje kvákadlo má.
To je opravdu nepodložený o Jirkovi Schmutzovi, že snad měl ňáký problémy psychický nebo co, a že to snad skončilo nějak blbě, ale to opravdu mám neověřený. Láďa Kubala zemřel, to už je taky pár let, to je jasný, to se ví , Milan Tutsch je někde ve Švédsku od doby, kdy emigroval jsem se s ním nikdy už neviděl, ve styku s ním nejsem a Tonda Bajgar – oni obnovili kapelu R.U.R, což byla kdysi taková Havířovská kapela podle tý Čapkovy knížky, kde hrál Jirka Hradský, dneska Burgerstein, že jo, ten co měl firmu Georgie Dennis to je von, ten se vrátil zpátky do Havířova, na Pacalůvce staví barák, letos na jaře se tam stěhoval, letos na jaře tady prodal ten barák tý firmy. Takže tam hraje Tonda Bajgar s něma. Tady v Praze zkoušeli. Takže Tonda Bajgar asi furt nějak takhle amatérsky hraje.

Co děláš v současné době, já jsem zaslechl, že jsi kdysi v Havířově lepil i plakáty.

Tak nejdřív snad bych vzal tu druhou část tý otázky, jak je to s těma plakátama. Nepamatuju si, že bych lepil plakáty, ale protože když jsem Citron dohromady a hráli jsme jenom ňákých pár tancovaček, tak já jsem furt měl průkaz, prostě platný průkaz, že jsem na volný noze. Já jsem nebyl nikde zaměstnanej, aby byly ňáký peníze, tak jsem musel někde něco dělat a přitom mít čas na ty zkoušky. Kluci všichni chodili do práce, z Citronu, takže jsem dělal všelijaký brigády, tak jsem třeba dělal na kontidrátové trati na Nové Huti Klementa Gottwalda jak se válcujou z předvalku takový ty pětky šestky dráty. Dělal jsem pomocnýho podavače mezi dvěma těma lisama, chodil jsem jenom na noční. Nebo jsem byl na takovýdle brigádě u technických služeb města Havířov, to bylo na jaře, a jak jsou tam ty blbý chodníky, nevím, jestli tam jsou furt, tak z těch velkejch dlaždiček, vždycky po zimě to bylo vyčvachtaný a zapršelo a šlápl jsi na ně a byl jsi obhozenej až po hlavu, tak se spravovaly ty dlaždičky. Vzpomínám si, že se to dělalo třeba před hlavní poštou ten chodník a já jsem tam dělal poskoka těm, protože dlaždič nejsem, neumím to, prostě jsem vozil písek na kolečkách a takhle. Tak tam vystupovali mí profesoři z gymplu, kde jsem 4 roky před tím na samý jedničky maturoval, tak vystoupili a tam Michalík a věděli, že Michalík byl v Semaforu a ve filmu Romance za korunu a tam Michalík jezdil s kolečkama v montérkách a nejvíc mě srali ty lidi. Prostě každá pauza trvala 2 hodiny, a kecy , a tys byl zase včera najebaný a takové, fakt jsem se nemohl dočkat až bude konec. Čili todle jsem třeba dělal.. Pak jsem dělal na výklopníku v NHKG, kde v zimě se vysypávaj ty sypký materiály, který vlastně nejsou sypký, protože to je zasněžený, zmrzlý že jo , tak se to doluje z toho, jako koks, ruda, cokoliv prostě z toho. Tak jsem dělal různý takovýdle pomocný práce všelijaký, jenom aby byly ňáký peníze.
No já celej život, dokonce ještě dřív než jsem začal hrát, ještě na devítiletce, k tomu mě přived táta, mě zajímala elektronika. Někdy v deseti, možná ještě míň, tak jsme s tátou vyrobili doma krystalku. Tak jsem chodil do ňákýho radiotechnického kroužku na devítiletce, no a protože se tady nic nevyrábělo, v týdle zemi pro tendle obor, něco jo, ale to bylo neplatný, jedině to propašovat zvenku, ale to bylo moc drahý, tak já jsem si dost věcí dělal sám, těch elektronickejch. Bedny, zesilovače a ňáký efekty a takovýdle voloviny. Občas se něco povedlo, že to chtěli i kamarádi, takže jsem třeba udělal takovej předzesilovač, který jsem dělal třeba i pro Jirku Veselýho a různý takovýdle věci. A v tom 89, protože to bylo s tím hraním takový všelijaký, do baru do NDR se mi jezdit nechtělo, NDR hlavně už nebyla, věděl jsem, že to teď tady s muzikou bude těžký, tak jsem si udělal, tenkrát to bylo povolení k poskytování služeb na to, že budu dělat ňáký ty tyhlety elektrický věci. Pak jsem si udělal živnostňák, pak jsme se potkali s tím Jirkou Hradským, což byl na tři neděle, první kytarista u Citronu že jo, který mezitím byl 14 nebo 12 let nebo jak dlouho v Německu, kde měl firmu BTS Burgerstein. Když byl v Německu, tak se oženil s Maruškou Rottrovou, pak se spolu vrátili do Prahy, tady měl firmu, nejdřív Elektronic Trade, my jsme se někde potkali, on se mě ptal co dělám, já říkám no dělám takovýdle různý věci, a on říkal, udělej mi kvákadlo já jich koupím sto. No tak jsem mu udělal kvákadlo, prodalo se jich za dobu, co jsem tam byl, no když jsem odcházel, tak jsme dělali 10000 pedálů ročně, prodávali jsme to po celým světě. No byl jsem tam dva roky, protože jsme měli takový ňáký třenice, protože on to vidí, což je asi správně, on to vidí přes ty peníze jako obchodník a já to vidím přes tu kvalitu, přes tu výrobu a přes ňákou tu… Docházelo tam k ňákým rozbrojům, tak jsme se prostě rozešli a já jsem si udělal novou firmu s jedním člověkem, který tenkrát pro nás byl jako dodavatel, ta firma je doteďka, udělali jsme nový kvákadla, vystavovali jsme je na Namm show v Americe a to je v půlce ledna, to bylo v 96 a pak je veletrh největší vůbec co je Musicmesse na konci března ve Frankfurtu a tam mě sháněl Jim Dunlop. To není ten co dělá pneumatiky, ale ten co dělá trsátka. Dunlop, a kvákadla a tydlety věci. Ten mě tam sháněl, protože se dozvěděl, že technik od George Dennis, vod tý firmy vodešel, má novou firmu a vystavoval nové pedály na Namm show v Americe jako jo, lednu jsem byl na Namm show a v březnu mě tady sháněl Dunlop, že by se mnou chtěl spolupracovat. Tak potom v létě v tom 96, tátovi starýmu bylo 61 a tomu Jimimu nákejch 33, tomu jeho synovi, dneska to už myslím vede ten jeho syn tu jeho firmu. Tak každý přiletěl zvlášť, Jimmy přiletěl ňák v11 dopoledne z New Yorku a táta přiletěl někdy v půl sedmý večer z Londýna, protože von je Skot původně, von se vodstěhoval do Kanady, tam si vzal ňákou indiánku a s ní měl ty děti. Tady byli tejden za mnou v tý Praze, on koupil od Šolca značku Rockman a chtěl vlastně abych mu ty optický pedály, který jsem vymyslel, dodával pod značkou Rockman. Jsme mu jich dodali 2x tisíc a pak kytaristi přestali kvákat, přišli digitální samohrajky, zoom 505 za 4500 tisíce ,všechny ty zvuky tam jsou sice blbě, to už dneska ty kluci věděj, ale že si naprogramuju takovouhle kytaru, která je jako Deep Purple a takovou která je jako todle a sehraju na tancovačce a teď jsem Deep Puprle a teď jsem tendle a tohle je zvuk 17 a tohle je zvuk 9, tak ti byli oslněni. To byla taková móda. Dunlop to takhle odstřihl. Byl rád že udržel cry baby a já doteďka ryju nosem po zemi, prostě dluhů spousta, který jsem doplatil, protože já jsem tam zaměstnával lidi, ta sranda stála 100000 Kč měsíčně ,že to existuje jo. no a ještě z toho nejsem venku. Pak jsem lepil počítače a ty lidi furt, to bylo takový přes známý, že někdo chtěl domů počítač a žena pro ňákou kamarádku a takový a tak mi ty lidi 3x denně volali že jim něco nefunguje protože windows nefungojou a nikdy nefungovaly a nikdy fungovat nebudou a navíc ty lidi s tím nic neuměli, padalo jim to, zavirovaný to měli, no vopruz strašnej, pak jsem udělal kolektivní elektroniku a s tím Stauartem Spektrem s tím Američanem, tady se dělají vod ňákýho 91 nebo 90 roku Spektor se dělalo jak je ta harmonika Hořovice to už lehlo a je to někdo jiný ale v podstatě jsou to ty lidi. a já s tím Stuartem já se znám léta že jo, tak v roce 2001 jsem ho sem přitáh sem do tý místnosti, a měl jsem to tady napíchaný v ňákem tom kontaktním poli jak jsou támhle ty malinký, jo prostě takový předzesilovač a on tady byl s tím PJ a zkoušeli jsme to dát na to kombo a na jednu z těch bas co tu mám a zkoušel jsem různý elektroniky co jsem tu měl a on řek že todle chce, no takže od roku 2002 dělám elektroniky do všech evropskejch a od roku 2005 i asijskejch jako korejskejch spektru no. Takže to je to, co dělám.

Za rozhovor děkuje Chico – PRYnCYPall.cz