www.PRYnCYPall.cz

Koncem devadesátých let v Ostravě působila kapela FAST.V té době ji dělal manažera Dalibor Klapuch.Fast se vydal hledat štěstí do světa.Jak to všechno dopadlo si můžete přečíst v rozhovoru s kytaristou DAVIDEM PAVLÍKEM který mimo jiné hraje i v TANGU.Další členové FASTU našli také uplatnění v jiných vyznamných kapelách.Bubeník Mirek Navrat hraje v Laura a její tygři,basák Jirka Hrabovský zvaný krtek,hraje u Věry Špinarové.Zpěvák David Ovčačík má svojí kapelu W.O.CH. Neboli Wind Of Change.

Rozhovor se uskutečnil 2.11.2012 v Klubu Parník,po koncertě skupiny Tango

David s Mirkem Imrichem

Ahoj Davide

Tak prvně bych tě chtěl pozdravit s tím, že už je to hodně dlouho, co jsme se neviděli. Myslím, že to bylo naposledy na mých čtyřicátých narozeninách, které jsme slavili v Ostravě-Přívoze, kde jste tenkrát byla celá kapela. Ale chtěl jsem se tě vlastně zeptat na tohle : ty jsi pak odešel z Ostravy do Prahy, tak jestli tam máš jako nějaké své bydlení anebo jak, přeci jen je to hodně let a pak také co tam děláš, jestli tedy jsi hrál v mnoha kapelách a tak podobně.

David: Ano, ano. Na to si dobře vzpomínám. Tak tedy- do Prahy jsem tehdy odjel, protože jsem chtěl dělat muziku a cítil jsem, že tam mám více příležitostí a hlavně to bylo v době, kdy jsem se po roce a půl vrátil z USA a Ostrava mi najednou přišla poněkud taková nějaká malá. Není to, jako že bych zavrhoval Ostravu, mám hodně rád Ostravu, narodil jsem se tady a mám zde rodinu, příbuzné, spoustu přátel a mám rád lidi tady v Ostravě. Ale přece jenom, když jsem tak cestoval po tom světě, tak jsem zjistil, že tam jsou i jiné příležitosti a že takhle to jde lépe.

Začátky v Praze… tak my jsme tam hlavně přijeli prorazit s kapelou, s Davidem Ovčačíkem. Jeli jsme tam jako celý Fast, stáhli jsme sebou Míru-bubeníka, jenomže baskytarista s námi nejel, Krtek zůstal v Ostravě. Takže jsme hledali baskytaristu. Zkoušeli jsme hodně baskytaristů, Stivína jsme měli na zkoušce, Honza Daliba, který pak odešel do znova se rozjíždějících Support Lesbiens a to jsme s ním měli už nazkoušený repertoár a dokonce jsme už hráli i koncerty. A Honza najednou přišel a povídá:“ Hele kluci sorry, tady jsem dostal práci v Support Lesbiens…“

Tedy ti baskytaristi nám stále utíkali a došlo to tak daleko, že kapela se nakonec rozpadla. Nicméně jsem se díky tomu seznámil s Martinem Ivanem, se kterým hraji do dneška, on je Slovák z Bánské Bystrice. Takže jsme tak chvíli hráli a nakonec to zpěvák David Ovčačík nějak nevydýchal a odjel zpět do Ostravy, pak na pár let do Ameriky ještě a tím vlastně skončila celá kapela FAST.

Tak tedy k tomu rozpadu skupiny FAST bys něco bližšího řekl?

David: Ono to bylo tak, že už jsme docela i hráli. Znali jsme se dobře se Support Lesbiens a oni nám tenkrát nabídli, abychom jim dělali předkapelu. To jsme hráli ty velké koncerty. V tu dobu to bylo hezké, ale nicméně krize v kapele byla a bylo to tak, že jsme začali mít i rozdílné názory na muziku a celá ta kapela se dostala do bodu, kdy už prostě nešlo jít dále a tím to všechno skončilo. Nechci říkat to, že to skončilo zrovna na tom, že David odjel, každý jsme na tom měli ten svůj podíl a svou vinu.

Jak jsi potom ty osobně pokračoval dále po ukončení etapy s FAST po té muzikantské stránce?

David: Přišlo období, kdy jsem si našel přítelkyni, kapela se rozpadla. Tenkrát jsem myslel, že to po té muzikantské stránce asi končí. Bylo to těžké období, protože ta kapela byla pro mne něco jako rodina. Tehdy jsem i přemýšlel, že možná přestanu úplně hrát. Hrál jsem na kytaru tak jednou za dva týdny a to jsem na to sáhl spíše jen tak- si zabrnkat. Dokonce jsem i plánoval budoucnost čistě rodinnou. Jenomže myslet znamená hovno vědět. Asi po půl roce mi zavolal kamarád, Viktor Dyk a říkal: „ Ty hele, tady zpěvačka Lenka Nová (ex Laura a její tygři),má nějaký sólový projekt, tak jestli s ní nechci hrát, že vydala desku. Byla tam smlouva, byly tam i nějaké koncerty, takže jsme hráli jako předkapela před MIG 21, před Chinaski. To byly velké koncerty, tak pro tři a půl tisíce lidí a to bylo super. Tak jsem do toho šel a uvědomil jsem si, že jsem muzikant a že nějaký rozpad kapely mne nemůže vůbec rozházet a zlikvidovat a že prostě musím pokračovat dál. S čímž zase tenkrát příliš nesouhlasila, dnes již má bývalá přítelkyně, která si myslela, že se začnu věnovat čistě tedy jenom rodině a jí. Jenomže tahleta nabídka mne dostala zcela na úplně jiný level, takže jsem začal hrát a od té doby se toho tak nějak držím prostě.

To bylo tak někdy v roce 2003 nebo 2004. Přesně to nevím, prostě jely se šňůry, byla smlouva s Universal, nicméně deska se nechytla, ale to nebyl již můj problém v té době, jelikož jsem byl jen najatý hráč. Každopádně jsem za to rád, poněvadž mne to hodilo zcela jinam, a pak jsem dostal nabídku hrát do tenkrát začínající kapely Anety Langerové, což bylo super v té době, protože ona zrovna vyhrála tu Superstar, což bylo čerstvé a vlastně to byl skvělý půlrok koncertování. S Anetou se to rozjelo na zcela úplně jiný level, tam už začaly přicházet i profesionální nabídky. Ale nedopadlo to úplně tak, jak bych si já představoval. Tam se to točilo kolem financí. Nechci to nějak blíže rozebírat, jelikož dnes je to úplně jedno. Ale tenkrát jsme zjistili, že si udělali jinou kapelu, novou, aniž by nám o tom něco řekli.

Tango 2012 David první z prava

Tak to byla Aneta Langerová, no, a potom?

David: Tak samozřejmě potom přišly další nabídky. Po Anetě jsem hrál jeden rok s Vildou Čokem. Vilda je skvělý kluk, sedli jsme si lidsky, ale trochu jsme si nesedli, co se týká názorů na tvorbu muziky. Jeho staré písničky, co on měl z dob Pražského výběru a Nové růže, tak ty jsme hráli normálně, ale když jsme měli tvořit nové věci, tak tam jsme se rozcházeli názorově, jak zvolit systém tvorby a jak to pojmout i stylově, takže ta naše spolupráce začala pomalu končit. Ale bylo to skvělé období. Zablbli jsme a pro mne to byla výborná škola. Hráli jsme hodně koncertů, protože Vilda byl v té době hodně našlápnutý a možná je to i škoda, protože s Vildou jsme do dneška přátelé. Vidla ale dnes hraje zpátky ve Výběru, tak je to všechno vlastně v pořádku.

A jak jsi se dostal k působení ve skupině Tango a jak tam dlouho hraješ?

David: No, Tango… ono takhle…tam to bylo propojené trochu i s Čokem, protože byl společný manažer, co dělal Vildu Čoka. A taky bylo období, kdy jsem hrál s další Superstar, s Gabrielou Al Ghábou. Gabriela Al Ghába je výborná zpěvačka. Zkoušeli jsme dělat nějaké nové písničky, nový projekt v trochu moderním tvrdším pojetí. Nicméně to nevyšlo, projekt se rozpadl, Ghába se vykašlala na muziku, ale to bylo právě to období mezi tím, protože já jsem v té době právě začal dostávat nabídky, jako je třeba právě Tango. V Tangu hraji asi tři roky.

Ale koukal jsem na stránky a zjistil jsem, že Tango nemá moc koncertů v poslední době. Čím to je?

David: Je to dáno tím, že Tango nemá žádné zastoupení. Nikdo totiž neřeší koncerty a když Mírovi Imrichovi někdo zavolá, tak si to Mirek v podstatě dělá všechno sám. Samozřejmě, že v jeho věku už také nemá tolik času na plnohodnotné domlouvání koncertů. Jako – dělá co může, například vloni jsme měli jednu agenturu, ale ta s náma vydrbala. Měli jsme mít šňůru, hodně koncertů a nakonec se ta agentura na to vykašlala a ty koncerty se až na několik musely zrušit.

Jaká je, když už v Tangu hraješ tři roky, návštěvnost na koncertech?

David: Ono je to v podstatě tak, že Tango před tím nehrálo nějak zásadně často, takže se znovu, obrazně řečeno, vyhrabává z pomyslného hrobu. Ale stále jsou fanoušci. Občas jsou ty návštěvy překvapivě dobré, že přijde hodně lidí a to až koukáme, ale jinak chodí málo. Chtělo by to opět trochu zprofanovat, dát tomu prostor, ale bohužel, ten prostor se zase dosti špatně a těžce vytváří, protože Míra Imrich hraje ještě s Abraxasem, Maťo, ten zase ještě s Pavlíčkem, Já zase mám mimo to ještě další hraní, doprovázím různé interprety, nebo hostuji v jiných kapelách a také hraji v rockových operách a ten čas dát dohromady je dost těžké a zatím je to vlastně jen na tom Mirkovi, protože Tango je jeho projekt, což znamená, že jedině on, by toto celé musel řešit, což asi moc nejde, anebo by potřeboval agenturu, která by za něho řešila ty koncerty.

A co bys tedy řekl ke svému hraní k těm rockovým operám nebo muzikálům?

David: Nejsou to přímo muzikály, ale rockové opery. Jedna se jmenuje Antigona a druha Oidipus Tyranus. Jsou to v podstatě antické příběhy, různá propojení divadla, vážné hudby, scéniky, popu a hodně rocku. Řekl bych rock opera anebo možná i metalová trochu, protože ono některé ty riffy tam jsou hodně tvrdé.

Jako kytarista jsi absolvoval nějakou soutěž?

David: Jako kytarista jsem soutěž absolvoval. To je už ale hodně dávno, někdy v roce 1995.Byla to taková soutěž kytaristů z České republiky a pořádal to tenkrát časopis Muzikus. Vlastně ta soutěž mi tenkrát právě hodně pomohla, teď si vzpomínám. Konalo se to v Praze, měly se tam poslat demonahrávky, tak jsem tam poslal demosnímek a pak mne pozvali na finále do Prahy na nějaké živé hraní, tam jsme zahráli s kapelou dvě nějaké pecky a díky tomu jsem se seznámil s Michalem Pavlíčkem, který byl tenkrát v porotě a Michal mne potom pozval do svého pořadu Na kloboučku, jestli bych si tam nezahrál a tam jsem se seznámil s lidmi, jako je Kamil Střihavka, Dán Bárta, František Hönnig, Viktor Dyk, nebožka Pavla Kapitánová, Aleš Brichta a spousta dalších. Bylo to pro mne docela velice důležité a tenkrát jsem na to koukal jako blázen. Každopádně to byla super vstupenka do tohoto světa profesionálních muzikantů. Takže se zase vrátím trochu na začátek. Když jsem se vrátil z těch Spojených států, tak jsem do té Prahy nejel zase tak úplně na slepo, ale zavolal jsem právě těm některým mým známým, takže jsem se ptal, jak to tam vypadá a tak. Prostě je to všechno o kontaktech.

Takže to tě tak nějak nakoplo, potom jsi jel na dva roky do USA, tam jsi pracoval. Když to tak vezmeme kolem, jsi spokojen se svou kariérou anebo si myslíš, že by to mohlo být i lepší?

David: Tak vždycky to může být lepší. Ale vím, že hodně záleží na tom, kolik tomu člověk dá. Momentálně je situace taková, že kromě toho, že dělám hudbu, taky pracuji v různých nahrávacích studiích, kde nahrávám kapely, dělám produkci různým kapelám, interpretům, takže dělám i mnoho jiných různých věcí okolo hudby. Příležitostně také spolupracuji s Českým rozhlasem a skládám scénickou hudbu do rozhlasových her. Ale málem bych zapomněl na to hlavní a to, že mám ještě kapelu ve které hraji, ta se jmenuje Mother’s Funkers. Společně i s baskytaristou Martinem Ivanem, který hraje s Michalem Pavlíčkem a také v Tangu, takže to je další věc, kterou se snažíme dělat tak, aby to jelo. Mother’s Funkers se začínají dobře rozjíždět a já doufám, že pojedou. A pak další věc, doma si pomalu tvořím svou vlastní muziku, takové mé hudební miminko, které by se mělo snad do roka narodit. Ale stylově to bude asi hodně tvrdé a ne moc popové, jenom trochu. Neplánuji s tím nějakou velkou slávu, dělám to jen tak pro sebe, ale měla by to být zpívaná metalová deska.

Tak ti děkuji za rozhovor…

Chico