www.PRYnCYPall.cz

Jednou z ostravských kapel, která již notný čas brázdí hudebními kolbišti a kterou také sledujeme, je babská skupina, jak se holky nazývají, KAPRIOLA. Trochu jsme poněkud zapátrali v historii kapely, která se myslím již stala na ostravsku pojmem a kterou v poslední době lze vidět poměrně často, neboť vystupovala minulý víkend na Slezskoostravském Rock-festu a ještě další dvě blízké akce je čekají a zjistili jsme, že KAPRIOLA vlastně právě překonává desetiletý mezník své existence od své první demo nahrávky v roce 2003.

Každopádně přesné datum vzniku nahrávky nevíme a tak netušíme, vzhledem k jistému časovému průběhu, zda KAPRIOLA, jejíž název, jak jsme se informovali u samotné vůdčí postavy a zakladatelky a hybného motoru, této ženské skupiny, Dony Michelle, celým vlastním jménem Bc. Michaely Ripkové, která vznik názvu vysvětlila tak, že vlastně:

„ KAPRIOLA – má dva významy, jednak je to nějaký druh koňského skoku nebo krasojízdy, tady se nabízí spřízněnost s ostravským znakem, což je kůň, který sice nedělá „kapriolu“, ale aspoň částečně to může tohle evokovat.. Potom druhá spojitost pochází z italského hudebního názvosloví „capriccio“, což v hudbě znamená něco jako „odlehčený hudební kus virtuoznějšího charakteru, pravděpodobně ne s příliš závažným hudebním obsahem“.. ve stručnosti by se to volně do češtiny dalo přeložit jako „bláznivý nápad, něco co má jiskru..“

Při této příležitosti jsme tedy tomuto bláznivému nápadu s jiskrou připravili tento krátký medailon, který krátce nastíní to, jak poskočil za celé, to skoro desetiletí.

KAPRIOLA – to je babské(ženské) uskupení, které za svou dobu působení vydalo jedno DEMO v roce 2003 a následovně potom v určitých obdobích 4 alba. Podle veškerých dostupných datových informací mělo příštím rokem vlastně slavit své jubilejní, desáté výročí. Přesto mi, co se historie a vzniku týká přijde, že i to demo potřebovalo nějaký čas a napadá mne, zda-li ty desáté nerozeniny KAPRIOLY nejsou či neproběhly letos a tak první otázka směruje právě k úplné historii a vzniku tohoto babského uskupení. Tak jen, protože různé profily a servery kapel vznikly někdy až rokem 2008, zda bys to nějak neupřesnila?

Dona Michelle: „Na dlouhou otázku se pokusím odvětit velmi stručnou a krátkou výstižnou odpovědí..

Je fakt, že první demo spatřilo světlo světa v r. 2003 a tento rok dnes bereme jako časový mantinel vzniku Kaprioly, přestože tomuto nahrávání přecházelo i nějaké to úsilí v předchozím časovém úseku.. Do tohoto roku mé pokusy o vytvoření ženské rockové kapely ztroskotávaly, než se to ustálilo na sestavě, která nahrála toto první demo.. Je jistojistě hezké a chvályhodné, že jsem vydržela s hledáním ještě těch 10 let, než jsem našla to, co jsem hledala.“

Na každém vašem album je evidentně vidět, že KAPRIOLA procházela stále nějakými změnami v sestavě. Ono za deset let, jsou odchody a změny v kapele, řekněme docela běžnou záležitostí. Samozřejmě, že každá nová tvář má pro skupinu určitý přínos, ale časté změny cestu skupiny na druhé straně poněkud brzdí. Je složení KAPRIOLY 2012 již ustálené?

Dona Michelle: „Věřím tomu, že ano, tato sestava je velmi silná. Sedly jsme si velice rychle, nekonala se žádná „brzda“.. Důkazem o tom může být právě naše poslední CD Evoluce, když vezmeme v úvahu, že poprvé jsme se sešly v listopadu 2011 a do studia jsme šly na začátku února 2012, tak je to celkem dobrá bilance, díky prozřetelnosti za to, že nás svedla dohromady.. “

Od prvních okamžiků KAPRIOLY jsi zřejmě jedinou členkou, která je v ní od samého začátku. Dá se říct, že vlastně KAPRIOLA je postavená na Tobě. Za deset let působení jistě KAPRIOLA prošla spoustou akcí. Které bys vyzvedla jako úspěšné?

Dona Michelle: „Kapriola v prvé řadě prošla zásadním stylovým vývojem.. Za deset let kapela odehrála spoustu akcí a troufám si tvrdit, že každá akce nás někam posunula, i ty, které se zdánlivě tvářily jako nepřínosné.. Každé vystoupení na pódiu vydá minimálně za tři zkoušky, ať už se jedná o jakoukoliv akci.. Jistě by se mezi všemi těmito akcemi našly takové, které jsme nesly s menší libostí, ale zpětně se na všechny akce díváme jako na přínosné a každá pro nás znamenala zásadní zkušenost.. Z těch „úspěšnějších“ bych jmenovala např. Noc plnou hvězd, Štěrkovnu music open, Zámostí, koncerty na Slezskoostravském hradě, nejrůznější slavnosti obcí a měst, motosrazy, různé klubové akce, vysílání v rádiu a spousta spousta jiných..“

Shodou okolností jsem někdy v roce 2006 anebo v té době spolupracoval s jednou, tehdy aktivní ostravskou rockovou kapelou. Nevím sice již přesně, zda to byl Boomcup anebo Líheň, co by hudební soutěže a tehdy to vyšlo na společné vystoupení. Pamatuji si Tě, jak jsi hrála ještě na typické klasické housle. Kdy jsi je vyměnila za ty elektrické?

Dona Michelle: „Elektrické housle jsem dostala kdysi k narozeninám, není to vlastně ani tak dávno, ale nebudu říkat číslo.. Je to tuším klasický model od Tomáše Reitera – výrobce houslí na Ostravsku a od klasických se zas o tolik neliší, pokud to nebereme doslovně a nebudeme porovnávat třeba princip snímání zvuku.. Prostě mají čtyři struny a klasickou menzuru, to je pro moje subjektivní vnímání hlavní.. A nabízejí více možností – v poslední době tahám zvuk houslí přes lampové zkreslení, které mám na kytarovém aparátu, k tomu používám i nějaké efekty kytarové – nejčastěji přidávám oktávu a spodní kvartu, potom je výsledný zvuk velmi podobný kytarovému zvuku a baví mě tento střídat s „klasickým“ houslovým zvukem z prvního čistého kanálu.. Toto všechno by v menší míře šlo i na klasických houslích, ale tohle mi momentálně vyhovuje více…“

Když jsme u těch houslí a lidové školy umění. Jak se vlastně holka od houslí dostane k rockové kytaře?

Dona Michelle: „Ono je to asi předem dané a bylo to vždycky mé přání – hrát na elektrickou kytaru. Vždycky jsem tíhla ke tvrdší muzice a tam to bez kytar nejde.. A protože mi bylo jasné, že ten uječený a vazbivý zvuk z houslí nedostanu, oddala jsem se plně kytaře.. Dneska se mi to celkem daří – dostat z houslí ukvílený kytarový zvuk, ale trvalo to dlouho, než jsem si to takto zažila…“

K nejznámějším světovým houslistkám a asi ke vzorům moderní doby jistě patří Vanessa Mae. Dalo by se říct, že ačkoli je jistě spousta výborných houslistů a houslistek, že jsi takovou ostravskou Vanessou Mae. Máš v hudbě nějaké vzory, které Tě inspirují?

Dona Michelle: „Vanessa byla pro mě spouštící mechanismus, když mi bylo tak patnáct, šestnáct let.. Předtím jsem nikdy elektrické housle neviděla a netušila jsem, co se s houslema dá dělat, myšleno v ryze neklasické rovině.. V té době jsem ji dost „žrala“. Dneska je pro mě obrovskou inspirací a nedostižným vzorem např. multiinstrumentalista Andrew Bird, který sice používá klasické housle, ale hodně si hraje se zvukem. Nebo třeba kapela Resolution 15, tu zřejmě ani nikdo nezná…“

Nedávno jsem byl na jednom festivalu v Beskydech a i když jsem si myslel, nepoctím svou návštěvou konečně i vystoupení KAPRIOLY, tak jsem zjistil, že vlastně místo KAPRIOLY vystupuješ s DONA SAID YES. Tehdy jsme se bavili spolu o tom, že se jedná o jistý Tvůj projekt. V čem jsou KAPRIOLA a DSY rozdílné?

Dona Michelle: „Výborná otázka.. DSY je sólový projekt dony Michelle. Původně šlo jen o studiové nahrávky.. Dlouho jsem si psala písničky „do šuplíku“, byly to písně, které se stylově nehodily do Kaprioly a které nebyly nijak žánrově sjednocené.. Bylo to prostě něco jiného, trochu funky, trochu metal, hodně houslí, trochu folk, liché takty, instrumentálky.. apod. Z tohoto studiového počinu následně vznikla kapela. Jádro obou kapel je stejné – basistku a zpěvačku z Kaprioly jsem zaangažovala i tady.. Stěžejní je pro nás Kapriola, ale rády si spolu občas zahrajeme i v rámci tohoto projektu, hlavně na regionálních akcích..“

Takovou tradiční doménou mezi muzikanty, je rčení, že „ Ženská do kapely nepatří.“ Což kolikrát není sice pravda, ale tou podstatnou pravdou je to, že kolikrát se díky ženským kapela rozpadla. Jaké to je, být v kapele pro změnu samé baby? A jak bys popsala atmosféru, když kolikrát kvůli prkotině se ženy spolu dokáži pořádně pohádat a nebavit se i do konce života?

Dona Michelle: „Já mám v kapele všechny baby pro muziku, žádnou pro image.. Muzikantsky i lidsky nám to klape, spíš by se mohlo stát, že by nám bordel v kapele mohl dělat chlap, kdyby tady nějaký byl.. I když samozřejmě spolupracujeme se spoustou chlapů.. Situaci, kdy se ženy pohádají kvůli prkotině a následně se spolu dlouhé roky nebaví, jsem nezažila, byť by to mohlo být zajímavé.. Jednou jsem zažila rvačku ženských v hospodě, to po sobě házely krygle, ječely a trhaly si vlasy. V takovém lokále není radmo pobývat a tohle naštěstí v kapele nemáme…“

Jistě ne všechno za deset let je dobré a někdy se přihodí i nějaké trapasy či jiné věci. Práskla by jsi na vás něco z KAPRIOLY?

Dona Michelle: „Zas tak moc se nám toho nestalo.. Máme za sebou pády na pódiu, ovšem nikoliv dílem alkoholů, spíše v důsledku „divokých“ pódiových kreací a následné ztráty rovnováhy, v tomto je přebornicí naše nová zpěvačka Markéta, zažily jsme rvačky pod pódiem, zaklíněný vysoký podpatek v mezeře mezi prkny. Stalo se i to, že se během hraní zlomila bubenici palička a trefila basistku pod oko, nebo neumírněný a příliš veselý fanoušek skočil na pódium a poranil zpěvačku stojanem od mikrofonu.. Jinak celkem běžné jsou trapasy se zvukem, ale s tím se nedá nic dělat.. Možná bych mohla zmínit, že s bubenicí Marcelou jsem se poprvé potkala před patnácti lety, to zrovna začínala hrát na bicí a já jsem už trošku měla ponětí o tom, co je to kytara.. Pak jsme se patnáct let neviděly a za tu dobu jsme se každá dostaly na úplně jinou úroveň, než jsme byly předtím.. Chtělo to prostě jistý časový odstup, než jsme spolu mohly začít hrát.. “

Asi typická poslední otázka. Co chystá KAPRIOLA v nejbližší době a kdy se můžeme těšit na další album?

Dona Michelle: „Chystáme koncerty, klubové akce, festivaly, koncerty na příští sezónu, na podzim chceme natočit a vydat singl, už ted máme nějaké materiály na nové cd, pokud všechno vyjde a pokud k muzice budeme tvořit stejně intenzivně i texty, tak nové CD by se mohlo začít natáčet počátkem příštího roku.. Ze všeho nejhlavnější (a po deseti letech fungování můžu tvrdit, že vím, o čem mluvím), je vydržet…!!! v.y.d.r.ž.e.t., to je plán na další dekádu..“

Tolik nám tedy prozradila k historii a současnosti KAPRIOLY, kytaristka, houslistka, vokálistka, raperka, zakladatelka a hnací motor kapely Dona Michelle.

Ačkoli tedy kapela sama o sobě si své desetiletí plánuje oficiálně až někdy příštím rokem, tak my přisuzujeme, vzhledem k tomu, že veškeré věci se vyvíjejí postupně a také i jistým průběhům soutěží, že neoficiální jubilejní desáté narozeniny KAPRIOLY spadají ještě k tomuto roku.

Rozhodně za deset let KAPRIOLA zaznamenala veliký pokrok a skok kupředu, zcela hodna svého jména. Určitě tedy stojí za to, přijít tento spolek dobře hrajících a stále na sobě pracujících bab v sestavě: hudba, texty, kytary, vokály, zpěv, housle: Dona Michelle, baskytara: Bassbarelle, zpěv: Marqui, druhá kytara: Jane a bicí: Mercy přijít podpořit buďto na některé z blízkých akcí, ať se již jedná o Hlubina fest 2012, konající se na hřišti TJ Unie Hlubina, kousek od Dolní oblasti Vítkovice či společný koncert počátkem září s další známou kapelou našeho regionu GLAYZY, případně na dalších akcí v budoucnu. Holky se určitě na vás a skvělou atmosféru, která by bez vás nebyla, hodně těší, protože bez dobrého publika by nebyla ani dobrá muzika.

My závěrem samozřejmě každopádně děkujeme Doně Michelle za tento obsáhlý rozhovor a náhled do nitra KAPRIOLY a přejeme holkám hodně zdaru, mnoho úspěchů a hlavně, ať jim to pořád dobře hraje a neztrácí chuť a inspiraci.

Rozhovor s Donou Michelle připravil a zpracoval Martin, použité fotografie: KAPRIOLA archiv a PRYnCYPall.cz archiv