www.PRYnCYPall.cz

pokračování z předchozí části…´

A tak zatímco Franta si objednal žampionovou polévku a trochu to opepřil tím, že donesl dva dny předtím Pepovi vařené brambory zalité nálevem od okurek, z čehož nakonec vznikly americké brambory a Pepa to okomentoval, že dva dny předtím se zde konala nějaká akce a při té příležitosti se zde vypilo hodně vodky a zřejmě proto je mu dnes tak šoufl, z čehož asi paní doktorka, pokud si to přečte někdy, zřejmě příliš velkou radost mít nebude, jenže takový již bývá muzikantský život, tak my jsme pokračovali v interview:

No a potom ještě jeden koncert byl v Polsku, konkrétně ve Wroclawi…

Pepa Streichl: Do té Wroclawi jsme přejížděli normálně v Chałupkach, protože žena měla rodinu v Polsku, jak jsem již řekl. Takže jsme měli normálně pozvání, protože byla ta možnost se občas navštěvovat a ještě jsme sebou brali kamaráda, který jel do Polska také, ale nevím, jestli se tam potom někde ztratil. Tak jsme přijeli do Wroclawi, tam nás ubytovali Poláci, ale málo jsem se tam s někým stýkal, bo oni všichni jak odehráli, tak se někam ztratili. Každý si šel jako tak po svém a vždycky jsme před koncertem sešli v tom divadle. Tam jsme hráli dvakrát.

Jinak to byla akce po celém městě. Byly tam různé kluby, do některého chodili undergrounds, do některého zase ti jiní, takže tak.

Jak jsme odešli tu první noc spát k soukromníkovi, tedy k normálnímu Polákovi, tam jsme měli zajištěný byt, normálně nám dali klíče a běžte si to hledat na sídlišti a my jsme ani nevěděli kde, to bylo v noci a než jsme usnuli, tak byly tři hodiny ráno. No ale potom jak jsi se vracel, tak, protože Wroclaw je hodně velká, tak jsi nikoho nepotkal, až zase večer, před tím divadlem. Ale tam v tom divadle, tam už byli všichni, Kryl, Třešňák,Karásek a Londýn.

Festival nezávislé kultury ve Wroclavi 1989, setkání písničkářů.

Ještě, že jsi připomněl Londýna, on prý dělal někde kulisáka v divadle, ale on byl i písničkář anebo co on dělal?

Pepa Streichl: No, je to možné, že dělal kulisáka, ale on byl písničkář, myslím si ale, že hrál něco takového, jako undergroundové písničky. Ale Já jsem ho zažil jen z několika nahrávek za kazeťáku anebo kotoučového magnetofónu, ale sám jsem ho viděl, jenom když doprovázel Karáska. On nosil takové Hendrixovské háro (hair-vlasy), tak Já jsem ho viděl, jenom s tím Karáskem. Předtím jsem jej jenom slyšel, ale neviděl jsem ho.

Taková velmi důležitá věc, Folkový kolotoč, popiš nám, jak to vlastně bylo s Jarkem Nohavicou, že se dostal na scénu, že to bylo poprvé, žes mu dal prostor. Tak jak to vlastně bylo?

Pepa Streichl: Tak s Nohavicou to bylo tak, že jsme se spolu setkali v Minibaru, tam nás seznámil Jaroslav Vykrent, říkal to i Jarek Nohavica, tam jsme se bavili, dobře jsme si rozuměli, padli jsme si do noty. Nakonec jsme zjistili, že jsme bydleli vedle sebe v dětství. Čili, on je ode mne mladší o pět let, takže Já jsem mu říkal, že v mládí jsem s ním hrál fotbal a fackoval jsem ho. A on na mně: „Ale my jsme spolu nehráli?“ a Já mu říkám:“ A jak si to pamatuješ, když jsi byl takovej malej prďa a Já jsem byl takovej malej prďa.“ To bylo u Slovanu, tedy mezi Slovanem, jak jsou tam ty dvory. Tak to byly dva dvory Slovaňácky, tam patřili bratři Buganští, jeden bubeník a druhý kytarista, potom i Standa Hranický tam bydlel, no a ti tvořili ten horní dvůr. No a Já, Navrátil a různi ti další jako Mokrohajský, taky brankář ostravského Baníku, my jsme tvořili spodní dvůr a vždycky jsme hráli proti sobě hokej, fotbal a tak různě. Nevím jistě, ale já jsem Jarkovi říkal: „Nevím jistě, ale říkám asi hráli jsme kdysi spolu fotbal a Já jsem Tě fackoval, bo jsi byl mladý.“ Ale ono to zase není až tak pravda, spíše to obkecávám ( Trochu Pepa sranduje, zřejmě proto, aby se ten prvotní nádech smutku vytratil někam do neznáma).

No ale každopádně takhle jsme tam nějak bydleli, věděli jsme kde kdo bydlí. Jarek se potom odstěhoval do Českého Těšína a už v tom Waldemaru hrál ty svoje písničky. No a tam jsem se najednou dozvěděl, tedy až tam na té akci, že Nohavica se chtěl přihlásit na Folkový kolotoč a poslal texty Kaplanovi. No a prý se Kaplanovi ty jeho texty nelíbily a jako, že on je popík a tak různě, ale pozval ho, že může jít dělat jako šéfredaktora-novináře do Bulletinu. No a už předtím, jak byly ty Bulletiny, v tom březnu na tom Folkovém kolotoči, tak oni tam vždycky novináři měli rum. Tak jsem jim tam vždycky chodil rád zahrát a dostal jsem napít.

No a teď jsem tam přišel, Nohavica tam hrál a mi se to líbilo, tedy Já jsem ty písničky znal o něco dříve, než to zaznělo třeba tam. No a někdo v té chvíli říkal, myslím, že to byl Vondrák, nevím jistě, ale někdo říkal:“No a proč tam nehraješ, jako na tom? Vždyť ty písničky jsou dobré.“ A Jarek: „No, Kaplan mne nevzal, prý se mu ty písničky zdály být slabé anebo se mu tam cosi nelíbilo.“

Teď se objevil Kaplan ( tehdy dělal v rozhlase a později na kulturním středisku) a někdo mu říkal: „Tak ho tam vem…“ a Kaplan tedy, jako že už není místo. „Časově není místo, to leda někdo byste si museli urvat ze svého a dát mu to.“ A Já jsem mu řekl: „ Já jsem ostravák, domácí, mně tady znají, takže můj host bude.“ Tak tam to bylo tak.

Ještě k tomu Folkovému kolotoči, Zlata Holušová tam taky dělala nějakou dramaturgii?

Pepa Streichl: Jo, dělala. Sice malou, ale každopádně tam byly ty její vlivy vidět, že tam cpala takové ty alternativce, co jí zajímají teď. Už tehdy. Tam byl třeba takový zpěvák Dan Kohout,Jakub Noha, Jablkoň a to ona si vždycky vybrala, jak to někde slyšela a vždycky Kaplana naťukla, bo jinak kaplan by to nebral. Takže ona ho k tomu tlačila, že to bylo víceméně rozšířeno, jako nejenom folk, trampské country, country tam vlastně bylo nejméně a trampských také. Tam bylo cítit folkové hudby nejvíce.

No takže ona tam cpala právě takové ty Jablkoně a takové ty odnože různé jako Oldřicha Janotu, Minimalismus Janoty, ale tehdy ještě měli, myslím nějaký Pentagram, nebo jak se to jmenovalo, s tím Kubou Nohou – Janota & Noha. Prostě nedělal tam hlavní dramaturgický plán, ale cpala tam hodně právě takové tyto kapely.

Další věc, Hajcmanblues. To je tvoje dílo, tedy text i muzika a kdo to ještě zpívá tedy kromě kapely BUTY?

Pepa Streichl: Ne, kromě kapely BUTY to zpívám jenom já, bo to je Radkova píseň. To je píseň Radka Pastrňáka, který mi to daroval někdy v roce 1986 u piva v hospodě U Rady. Kdy v době, kdy on to tak vymyslel či napsal v hospodě U Rady, tak v té době hráli s těma BUTAMA a myslím, že v té době se ještě nejmenovali přímo BUTY, no ale tak hráli s těma BUTAMI Art-rock anebo Jazz-art či jak se to jmenovalo. A tak mi říká: „Pepo, ty hraješ blues, tu máš písničku.“ a Já mu říkám: „No a proč ji nehrajete vy.“ načež Radek: „ No, bo my hrajem jazz rock.“ No a až Já jsem to vydal, tedy Bonton to vydal v roce 1989 jako koncert Vánoce v Kroměříží. To už bylo po revoluci a to Bonton vydal první LP a CD, které vyšlo v Československu, tak to bylo právě toto, co vydal Bonton a jmenovalo se to právě Vánoce v Kroměříži a tam to je. Tam je Hajcmanblues a je tam jako autor: Radek Pastrňák / Radek Pastrňák, jak hudba , tak i text. No a teď jsem ho obvinil v Dobré ráno, veřejně, protože tam se mně také na to ptali, jak to vlastně bylo s tou písničkou. Tak jsem řekl: „Můžu prohlásit, že Radek Pastrňák je zloděj, Zloděj písní, protože mi ji v roce 1986 daroval a potom v roce 2008 nebo kdy, mi ji ukradl zpátky.“ ( Vyjadřuje se Pepa se smíchem.)

Píseň složil Radek Pastrňák, neopakovatelně zazpíval bluesman Josef Streichl v roce 1987, o deset let později nahrála píseň skupina Buty. (komentář pod videem na youtube.com)

Co ti říká: OPERA KLUB v Porubě a jak dlouho trvala, dnes je to Junácká ulice?

Pepa Streichl: No pro mě to znamenalo, v té době, kdysi jak to fungovalo, jek jsem tam chodil. Tak pro mne to bylo něco takového, jak šansoniéři milují Pařížskou OLYMPII, že to berou kurva, tam hrát. Tak Já bohužel, jak jsem začínal, to jsem bydlel v Rychvaldě tady, to už jsem nebyl v Ostravě-Porubě, tak jsem tam jezdil na pár koncertů. A mně tam nikdo neznal, tak jsem tam normálně platil lístek. A Já jsem tam byl i s Hutkou, jak Jaroslav Hutka spal u mě, tak jsem ho tam vezl a to jsem si musel normálně lístek zaplatit a to jsem si tak přitom v duchu říkal: „Kurva, tady bych tak chtěl jednou hrát.“ To byla prostě ta OPERA pro mě něco, jak pro ty šansoniéry byla ta pařížská Olympia, tak jak Olympii brali ti šansoniéři, tak tak samo Já jsem to vážně bral. A najednou jsem tam mohl hrát a oni to zrušili. No ta Opera trvala tak, to byl rok 1972, 73, 74 jsem tam byl, no a 1975 už ne.

A jaci umělci tam vlastně zpívali a na co to bylo zaměřené, na folk?

Pepa Streichl: Tak Já jsem tam byl všehovšudy tak dvakrát, třikrát a za mne tam byli jenom folkaři,. Takže ani kdo tam všechno byl. No a jestli tam hrály i nějaké bigbeatové kapely , to nevím.

Co ti říkají tyto tři písmenka: N.A.R.?

Pepa Streichl: No, vydavatel mé desky Samota, samota… v roce 1990.

No to taky, ale ty jsi tehda právě na křtu této desky, který se konal v tehdejším klubu Delta, to bylo asi v lednu roku 1990, jak to vyšlo, tak tys tam při tom křtu právě na tyto tři písmenka vymyslel nové iniciály.

Pepa Streichl: Tak to už nevím.

Nevíš? Tak já ti to řeknu, co jsi na to tehdy řekl. Ty jsi k tomu poznamenal: Neschopní a rudí, ale nyní Waldemar jako bar a plus k tomu ještě Matuška. Co ti to říká, protože Já vím, že ten Waldemar se otevíral kdy?

Pepa Streichl: No, ale Já jsem se tam s Matuškou nesetkal. Nevím vlastně ani, kdy se otevíral, protože Já jsem tam začal chodit, až když jsem se nastěhoval do Ostravy a začal jsem dělat v televizi. Čili Já jsem tam začal chodit až v roce 1979.

No, ale Já si právě pamatuji, ještě jako malé dítě a tehdy to bylo psáno i v novinách, že Waldemar Matuška tehdy přijel a on ten bar pokřtil a potom ještě právě Milan Kaplan mluvil něco v tom smyslu, protože to ještě bylo před revoluci za komunistu, tak ten Milan říkal, že jako když ten Matuška emigroval, že ten název možná bude mít nějaký problém, Ty jsi o tom něco slyšel?

Pepa Streichl: Ne.

A tedy jinak jako atmosféra ve Waldemaru byla dobrá?

Pepa Streichl: No tož, tam chodili muzikanti, co točili (nahrávali) v rádiu. I režiséři tam byli, jako Klega, starý pán Klega, a různí další tam byli. No, sedělo se tam dobře.

Další otázka: Nádražní – Kryl –obchod, to znamená, že když jsi bydlel na ulici Nádražní a dělal jsi tam naproti v tom obchodě a jak ty jsi sám někde psal, že v tom bytě na Nádražní přespával i Karel Kryl, tak jestli bys mohl k tomu něco povědět?

Pepa Streichl: Tak na první návštěvě jak byl v Ostravě, tehdy při příležitosti toho koncertu v Paláci Kultury a sportu, tak spal u nás a potom ještě dvakrát, co přijížděl, tak spával u nás.

No a mám k tomu takovou historku krásnou, kdy Karel kryl spal u nás, konkrétně spal u syna v pokoji. Kluk měl tehdy kolik, asi 3 roky(?) a on tam spal s nim. No a on se ptal Kryla: „ A kdo jsi?“ a on říká: „ Já jsem Karel Kryl.“ , syn byl právě v té době, kdy se učil „R“, tak říká: „ Ty jsi Karrrel Krrryl?“ a on říká: „ Já jsem Karrrel Krrryl.“ No a právě ta krásná historka souvisí s tím, jak byl Václav Havel schválený Prezidentem, tak jsem syna vyhazoval do vzduchu, to jsem ho hlídal a řval jsem: „Vojtíšku, Václav Havel je Prezident.“ A on jak lítal mezi tím stromem, tak říkal: „ Ne. Karrrel Krrryl je prrrezident.“ A Kryl jak to slyšel, tak říkal: „Honem, ještě jednou, to si musím natočit.“ Čili natočil si to na video, jak Vojta lítá a říká: Karrrel Krrryl je prrrezident. Někde to video je, u něho, buď to má ta jeho manželka nahrané a nebo někdo. Prostě vím, že 4x u nás spal a jednou přijel s takovou ekipou, dvě manažerky a ti všichni co se o něj starali a oni spali v hotelu a on spal u nás.

… pokračování příště