www.PRYnCYPall.cz

TÁTAFEST Ostrava, 1. ročník

Tuto neděli se premiérově na ostravském Kuřím rynku ( Jiráskovo náměstí) konal 1. ročník akce TÁTAFEST, který se pravidelně již delší řádku let všude ve světě pořádá k Mezinárodnímu dni otců.

PRYnCYPall.cz tedy kromě jiného samozřejmě zajímalo i vystoupení jedné z ostravských hudebních legend, kapely RUR GROUP a k originálnímu a vlastně i jedinečnému rozhovoru se členy kapely, vedoucímu až k samotným pramenům začátků další, poněkud věhlasnější rockové až metalové ostravské legendě, skupině CITRON.
R.U.R. group je renesancí hard rockové skupiny RUR, která v 70. letech minulého století přiváděla do extáze fanoušky v Ostravě,Havířově, Orlové, Karviné, Novém Jičíně, na Opavsku nebo ve Frenštátě pod Radhoštěm a to pravým nefalšovaným nářezem v podobě hitů skupin Deep Purple, Cream, Black Sabath, Birth Control, Atomic Rooster, Edgar Winter, Golden Earring, ale i řadou vlastních skladeb. Původní skupina zanikla v polovině 70.let po emigraci části skupiny na západ. Skupinu v roce 2008 doslova vzkřísil z popela basista Dušan Folwarczný, který oslovil dalšího z bývalých členů kytaristu Georga Burgersteina. Nově vzniklou formaci pak doplnili další hudebníci odkojení pravým nefalšovaným bigbítem- Jiří Bořuta, dr /ex Speciál/; Otto Bulawa, kb /exUFO(1972)/; Josef Hladký, voc,rg /exMessalina(1989), exCaesar(1985)/; Jaroslav Ožana,drum.

Po zhruba hodinovém vystoupení a ukončení celé akce, kterou uváděl Robert Galia z agentury Cool, v těchto docela tropických vedrech jsme si s RUR GROUP sedli na zahrádku před restauraci Dílo a provedli pátrání až k pravým kořenům kapely CITRON,někdy k počátkům vzniku v roce 1972 až 1975, které nám přiblížili George Burgerstein, Dušan Folwarczný a Jiří Bořuta.

George Burgerstein

George Burgerstein – Majitel firmy George Dennis, specializovanou na hudební efekty a aparaturu, který je i přiznivec Ostravaru a Plzenského Prazdroje.
Dušan Folwarczný – Sjetý Gumy, RUR GROUP
Jiří Bořuta – bubeník ex Special Věra Špinarová
Nakonec se vlastně celý následující rozhovor vedoucí od legendy k legendě, který v podstatě vedl Chico a ve kterém, jsme se vlastně s pamětníky i lidmi, kteří stali u samotného zrodu další ostravské rockové legendy CITRON sešli, změnil v docela poklidnou společnou kolektivní debatu.

Začal bych asi tím, že jak jsem byl někdy v roce 2009 za Petrem Michalíkem v Praze, tak ten mi na Tebe prozradil některé zajimavé věci, které jsem do té doby vůbec nevěděl. Především se jedná o kapelu CITRON, protože Petr Michalík mi řekl, že ty jsi tři týdny hrál právě v CITRONu, tak jestli bys to nemohl nějak upřesnit či se k tomu nějak vyjádřit?
George Burgerstein: My jsme s Petrem Michalíkem ten CITRON vlastně založili. My dva. Potom jsme přibrali další, konkrétně Milana Tutsche a potom ti Kubalové, jenomže tam byl problém s aparaturou. Já jsem měl Sound City, velké, strašně silné a na to se kytara ani hrát pořádně nedala. A Petr ten měl Presition a neměl žádný aparát, tak se píchl (připojil) vždycky do aparátu ke mně a basa společně s kytarou prostě nemůže hrát. To je jasné, že jo. No a mne to tam pomalu a jistě nebavilo a tak, ne že bychom se zrovna rozešli, ale Já jsem řekl OK, Já jsem už měl totiž i nějaké jiné takové plány a tak jsem tam skončil. Jednou jsem to prostě odvezl a Petr si prostě musel půjčit někde nějakou bednu, aby už nehráli ani basa s kytarou dohromady. Nicméně po stránce lidské je Petr velice fajn kluk, velice chytrý a pracoval u mě pár let jako vyzkumník a vlastně měl i pětiprocentní podíl spoluvlastnictví, což se jako tak i dělá. Tedy v tom George Dennis. On vlastně vymyslel všechny ty naše kvákadla ( wah-wah) a pedály.
V té souvislosti s kapelou CITRON mne zajímá, jestli jsi v CITRONu odehrál nějaký koncert?
George: Ne, my jsme jenom cvičili. Ono totiž, my jsme to založili, tedy konkrétně Petr, ten název CITRON přivezl už z Prahy, ten název. No, přibrali jsme ty lidi k sobě a cvičili jsme. Hlavně Bad Company a takové tyhle skladby, což taky nebylo špatné. Nic méně ta kytara s tou basou v jedné aparatuře kytarové nebyla nic moc a tak po těch třech týdnech se mi to nějak přestalo líbit a šel jsem prostě pryč.

Dušan Folwarczný

To už tam byl zpěvák Petr Peuker?
George: Ne, to ještě nebyl. Petr Peuker se mnou zpíval v Kapele Generace. To jsme měli kapelu v Havířově RUR, jak Dušan šel na vojnu a to nám ještě RUR zakázali ( doplňuje Dušan Folwarczný), to jsem chodil pořád na nějaké ty jejích KSČ a pořád jsem tam musel bránit, proč se jmenujeme RUR, oni řekli, že to je nějaký film od Čapka, na což jsem jim říkal: Ne, to je román… Oni se na mně strašně naštvali, že jsem jako chytřejší než oni, zakázali nám to, no, a pak jsme se museli tedy přejmenovat na Generaci a posléze GEN.
Dušan: A to jsme ještě dělali v Orlové na kšeftě konkurs, děcka házeli lístečky , ty Na čaji o páté a my jsme měli spoustu košů vybraných lístků, ze kterých jsme vybírali a nakonec jsme vybrali tedy tu Generaci. To bylo v Orlové vlastně v roce 1974. Tam jsme vyhráli ty soutěže, tenkrát jsme tam hráli, to bylo ještě Strakaté máslo z Karviné a UFO, co v něm hrál náš klávesák. Takže jsme to tak nějak. Pak Jiří pokračoval, Já jsem šel na vojnu, pořád jsem chtěl šachtu vyřizovat a nakonec jsem rád, že jsem to nevyřídil, takže my jsme se vlastně rozloučili v roce 1975.
No a mně se Jiří jedná ještě o jednu zásadní věc. Mohl bys mi, prosíme upřesnit to působení Petra Peukera v kapele CITRON?
George: Petr Peuker, ten zpíval s námi v Generaci. To byl vynikající zpěvák, Já osobně jsem tedy ještě s lepším zpěvákem nikdy nehrál. Ale on přišel až po tom Kubalovi. Nejprve tam zpíval Kubala, ten co hrál v Respektu na bicí. Vláďa Kubala byl zpěvák a Jeho brácha Jiří byl bubeník a dělal ještě elektriku a nějaké ty věci a ten Vláďa, toho potom nějakým způsobem nechal. On už mimochodem umřel, už tedy není mezi námi, no a pak tam přišel právě Peuker a to je nejlepší, co CITRON mohlo vlastně potkat.
No a proč tedy Petr Peuker do CITRONu přišel a pak hned zase odešel?
George: No protože Petr chtěl vydělávat peníze. On totiž byl závislý na tom, že si prostě musí vydělat a tak šel hrát do kapely někam na Slovensko, s nějakou známou barovou kapelou a prostě vydělával peníze. On se tím živil, kdežto CITRON ještě ne. Oni měli tady v Ostravě v tu dobu pouze jeden koncert.
Jiří Bořuta: No Citron, oni měli takovou vizi, že budou velká kapela, což se vlastně splnilo.
Takže ještě pro upřesněnou, tedy prvně tam byl Kubala, potom Peuker a Kubala, ten tedy odešel proč?

Jiří Bořuta

George: To už nevím, protože Já už jsem tam nebyl.
Dušan: To byla éra, kdy zpíval Kubala, Míla Benýšek hrál kytaru v CITRONech od roku 1979, Michalík basu a bicí hrál Milan Tutsch. To byla éra s Kubalou. No a předtím tam hráli Jirka Schmutz, ten už taky umřel, no a Tonda Bajgar, ten tam ještě taky hrál. On vlastně hrál klávesy v RUR.
Jiří: No Tonda Bajgar, ten vlastně hrál ještě s námi klávesy v RUR a Já jsem vlastně RUR kapelu, co tady zůstala převedl do CITRONu
To, že tedy Jirka Schmutz umřel, to víš jistě? Máš to od někoho potvrzené ?
George: No ano, ten umřel už dávno, tomu je 15 let anebo tak nějak. To jsem slyšel někdy, jak jsem byl v Německu, tak mi to přišel někdo říct, to jak tam jezdily ty kapely hrát, tak mi řekli, že vlastně umřel Jirka.
No protože, když jsem byl za Petrem Michalíkem v Praze, v tom roce 2009, tak on o tom vůbec ani nehovořil…
George: Tak on o tom zřejmě nevěděl, protože on odešel z toho CITRONu, pak už šel do Prahy…
Jiří: To tehdy byly takové ty vlny, kdy se prostě dařilo a nedařilo. No a jak se to dlouho opakovalo, že se prostě nedařilo, jak to dlouho trvalo, že se to nedalo rozjet, tak ten Vláďa Kubala, který byl úžasný, zpěvák, frontman, tak ten řekl: A Já na to už seru, Já půjdu dělat něco jiného. A nechtěl už zpívat, už měl toho plné brejle, takže tak to bylo. No a potom se k tomu kupodivu dostal Radim Pařízek, který byl prostě takový neuměl, který byl nad všema trošičku , ale ten byl dobrý organizátor a prostě, člověče, ten to dostal na vrchol.
Petr Michalík mi právě o Vláďovi Kubalovi řekl, že když třeba CITRON měl nasmlouvané nějaké ty kšefty, tak že Vláďa se schválně hodil marod…
Jiří: To ani ne, on ti byl doopravdy marod. On taky zemřel dost záhy (někdy po roce 1995). Já jsem totiž z Vláďou Kubalou hrál u Respektu. To byl totiž můj start a na to nikdy nezapomenu. Migoči to byl obrovský umělec a jeden z nejlepších zpěváků a hlavně dobrý tahoun, rytmik, kliďas i když byl energický, ale v tom hraní vždycky věděl kde je a na mne působil takovým klidným dojmem.

RUR GROUP

No a pak mám ještě nějaké ty informace právě o Milanu Tutschovi, že tehdy emigroval do Švédska, které mi Petr Michalík potvrdil a tak se chci zeptat, co s ním tak dnes je, jestli o něm někdo něco ví?
George: No on tam šel vlastně dělat vojenskou kariéru. On tady občas jezdí, ale dodnes je v tom Švédsku a bere krásnou vojenskou rentu.
Jiří: On byl prostě hodně pracovně vytížený. On dělal samé takové posty, jako ochranky, co jsou ti železní muži a dělal i bohatým ochranku a po celém světě s nimi jezdil. Prostě takové zajímavé to bylo, protože on byl přitom tady takový střízlík, ale tam se dostal dobře k tomu. On byl takový cílevědomý. Teď momentálně v této době žije v Upsalle, což je kousek severně od Stockholmu. Bohužel se rozvedl se svou manželkou z Česka, se kterou žil celou dobu a má s ní dvě děti. Ale rozvedl se asi vloni. Má druhou buchtu, tam někde na bytě bydlí, nemá nouzi, sem tam se ozve takhle: Ahoj Pičo…, on byl takový svérázný, chvíli přemýšlím a už vím: Ááá Milan…
Dušan: Naposledy byl tady na těch Tondových narozeninách asi… to může být pět let zpátky, vy jste hráli tam jako v EX SPECIÁLU v Jazz clubu v Havířově a najednou mi klepe na záda. To přijel, normálně mi klepnul na záda a Já byl překvapený.
A on tu přijel poprvé?
Jiří: Ne, ne. On jezdíval do Prahy, protože manželka tu měla s kosmetikou závazky. Ona se snažila tu Švédskou kosmetiku dostat do Prahy, což se jí také povedlo a tak ona jako podnikatelka působila chvílemi také v Praze a on jí sem tam doprovázel a taky chodil na pivko a za svýma starýma známýma, kterým půjčoval peníze viz. Katapult… jak se jmenuje … Olda Říha a tak to z něho tak trošku tahal po částech, protože on hrál ještě jistou dobu s Katapultem.
Dušan: Já jsem jel s CITRONem jako technik v roce 1977 turné po Moravě. Jak jsem přišel z vojny, tak Petr Michalík zas hned přišel ke mně, protože basu už měl, ale neměl box. Petr Michalík měl tedy půjčený můj basový aparát SOUND CITY na který hrál pár koncertů. Citron hrál společně s Katapultem koncerty. Takže on hrál na můj aparát a tak jsem byl vlastně i s Katapultama, protože CITRONi tehdy dělali předkapelu Katapultum tady, při turné po Moravě, ale ne jen tady na Ostravsku, to byla hlavně i Jižní Morava a poslední koncert byl tady v Karviné a tam hrál už Pepa Zavalský na klávesy.

No a Pepa Zavalský, ten tam taky hrál jen malou chvíli, co je s nim teď?

George Burgerstein, Chico a Martin po koncertě

Dušan: No už velmi dávno, to byl tak rok 1995, se odstěhoval na Floridu do Ameriky…
Jiří: No on tam jel také proto, že byl nemocný a tak jsme o něj měl velkou obavu, neboť s Pepou jsme byli velmi dobří přátelé, dokonce mi dělal svědka na svatbě. A on hrál se mnou ve SPECIÁLU Věry ŠPINAROVÉ, protože jak jsme se rozešli s Pavlíkem, tak jsme za Pavlíka potřebovali okamžitě náhradu na post klávesáka a přišel nějaký Josef Džubinský, ale on byl barově vychován a on neunesl ty davy, co na nás se Špinarkou chodili a bál se. Pak také byly nějaké ty studia a tam byly nároky na přesnost a byť byl on Džubinský výborny, tak toto nezvládal a za něho šel Pepa Závalský a Pepa ten to zvládal, ten byl výborný.
No a tedy to další jméno, které hrálo v CITRONu na klávesy – Tonda Bajgar…
George: Jéje, tak Tonda Bajgar, ten je původem RUR, tedy náš, to jak jsme dělali s tím Michalíkem ten CITRON, tak toho jsem vzal zase hrát. Teď jak jsme dělali RUR zpátky, tak s námi Tonda začal také hrát. On už je též úplně bez vlasů ( 72 nebo 71 roků… doplňuje Dušan), prostě starý fotr, no. Pak se nějak ztratil a nebyl.
Dušan: Nebyl a žije blbě. Asi už nehraje. On s námi normálně hrál a cvičil v roce 2008, kdy jsme to R.U.R. skládali. Přišel, cvičil. Jirka koupil nové Nordy, vzal si manuál, že to bude studovat doma a od té doby jsme ho neviděli. Ani se neozval a ani telefon nebral. Tak jsme si mysleli, někdo hodil fámu, že je už také mrtvý, ale nakonec jsme zjistili, že žije, takže asi bude žít dlouho. Ale žije v nějakém tom, no, někde doma a že je bez elektřiny, že mu ji odpojili. Prostě žije, ale žije nějakým tím zvláštním životem důchodce. Prostě důchod a hotovo. U mě dělal ještě chvíli, Já jsem správce budov, tak jsem ho jak měl 60 let, tak před těmi deseti léty vzal a pracoval u mě. V té době. Potom už to měl nějaké špatně, rozvedl se s manželkou, problémy.
Jiří: On to možná v té době řešil s tou manželkou, takže prostě nebyl. Nikdo o něm nevěděl. Fery Machalíček- nevěděl nic a ten s ním hrál v těch barech všude.
Dušan: Vlastně když si najedeš na ty stránky CITRONu, tak tam s nim je ještě fotka…

Dušan, George a Chico při interview

Vím, tu jsem právě dostal od Petra Michalíka a tak jsem ji posílal na správce stránek a on jí tam dal…
Dušan: Však CITRON, oni ani neví jak začli. Tam jsou totiž samí noví. To už i na RADIU ČAS, jak je tam ten ROCK, se ptali Vlasáka, jestli něco neví jak začal CITRON a ten řekl, zeptejte se Pařízka a ten tam něco řekl o Michalíkovi.
No tam vlastně ten rozhovor na těch stránkách z toho roku 2009 je a tam to je popsané...
George: Já vím, četl jsem to tam na těch stránkách a on to tam dobře popisuje,Petr Michalík , všechno přesně tak, jak to bylo i ty tři týdny a tak…
Dušan: Ale že neměl kytaru a aparaturu, to že vlastně tam hrál na mojí aparaturu, to tam neřekl. On vlastně hrál na mou aparaturu a platil mi čtyři stovky. Jel jsem s nimi a Katapultama, zrovna po vojně to turné a on bral mou bednu, Soud-city aparát, platil mi za to. Já jsem mu jí ještě vozil Felícii kabrioletem, on dostal 250 za kšeft, protože on měl dvojku třídu a mi platil 400, amortizaci. On to dostal zaplacené, ale Já jsem každý koncert seděl a měl 400 v kapse a jezdil jsem s nimi.
No tedy k Jirkovi ještě, George Dennis, jak to funguje dneska?
George: Dneska George Dennis funguje tak, že zesilovače už neděláme, pouze na zakázku a to jenom některé, ale pedály a trsátka se dělají pořád a vyvážejí se pořád do celého světa. Některé firmy to prodávají i na internetu, asi dvě v Česku, ale většina 98 % jde do zahraničí.
A v zahraničí na to hrají nějací známí hráči?
George: No ježíš… Tony Lewin, ten hraje na chorus a tremollo, ten basák John Petrucci, ten hraje na kvákadlo (wah-wah) i Yngvie Malmsteen používá kvákadlo, ale na stage hraje na Dunlop, protože má smlouvu s nimi, ale je jich spousta. Já to mám v tom katalogu, Já už si to ani nepamatuji, ale je jich spousta. Strašná spousta, protože my jsme těch pedálu vyrobili už takových 800, 850 tisíc. Do této doby a je pravda, že s Volume pedálem jsme vyhráli nejlepší Volume na světě a kvákadlo bylo nejlepší kvákadlo na světě Guitarplayer magazínu v testech. Tak jsme dostali dvakrát Awards.
No a poslední taková otázka, jak vlastně ten název CITRONu doopravdy vznikl, jestli tedy o tom něco víš?

Jiří Bořuta

George: Já když jsme dávali CITRON s Petrem dohromady, tak Petr už s tím názvem přišel. To byl prostě jeho název. On si ho vymyslel. Říká spoustu lidí různé kraviny, ale on ke mně přišel a říkal: CITRON – to se mi líbí, protože to je kyselé, zároveň je to exotické a tak dále a komanči (komunisté) na to nemůžou, což sice neřekl, ale pravda je, že opravdu nemohli. Jinak s Petrem Michalíkem naše spolupráce byla výborná, on vymyslel všechno co mohl, on je tak chytrý člověk, že málo koho z Univerzity Karlovy, z elektrotechniky najdu, aby tak rozuměl elektronice jako Petr, ale přitom on má jednu obrovskou nevýhodu. On je neustále bez peněz. On totiž ty peníze nevydělává a není to tím, vlastně ani to nevím, jestli jej ta režie stojí hodně, ale on jak odcházel z mé firmy, tak si chtěl udělat svou vlastní firmu. No a na tom celkem dojel. I když jsem mu radil, co nemá dělat, tak to přesto udělal a tím pádem přišel do dluhů, pak si nabral lidi do své firmy. No a nakonec zjistili, že to co vyrobí neprodá. On ale výrobky měl dobré, ale vyrobit něco, to není ani takový problém, ale prodat, to je důležité.

Při interview

A s tím George Dennis spolupracoval i Aleš Bayger ( ten nyní kromě toho, že má svou prodejnu hudebních nástrojů v ostravské Galerii Mlejn u klubu Hudební Bazar, také doprovází ostravskou hudebnici a malířku, skladatelku a zpěvačku Vladivojnu la Chia při jejích vystoupeních)?
George: Taky, ten zase vymyslel zesilovače. Aleš Bayger, ten vymyslel ty zesilovače. No a potom odešel zase zpátky do Ostravy a tady má tu prodejnu a tam prodává kytary a ty svoje věci. O Alešovi nemohu jako tak nic říct, snaží se, má vlastní firmu a je mi ho líto, že mu tam tak málo lidí chodí. Má toho Fendera a Já jsem zastupoval Fendera pro celou republiku do roku 2007, takže to on ještě u mě pracoval. Ale on je výborný kytarista, to za prvé, no a za druhé umí to vysvětlit, ty kytary, ale mu tam moc nikdo nechodí a on tam musí ty lidi přilákat do své prodejny a tam má těch Fenderu strašně velkou spoustu a tam si každý může vybrat. Ale musí tam ty lidi přilákat. Ten tedy u mne pracoval tak 4 roky a myslím si, že se u mě měl dobře, i Petr Michalík.
Tak myslím, že to by tam bylo všechno a moc děkujeme za rozhovor a čas.
Celou atmosféru této akce si můžete trochu připomenout –> ZDE <–, v tomto fotoreportu. Mimo rozhovor nám Dušan i George řekli, že Petr Peuker již umřel R.I.P

S tím jsme se rozloučili s těmito pány muzikanty, kteří nádherně a docela profesionálně přiblížili onu pohodovou a dobovou atmosféru při skladbých skupin Bad Company, Deep Purple, AC/DC, Nazareth a dalších a protože se venku již ochladilo na obstojnou teplotu, tak jsme se vraceli zpět domů, abychom vám tyto okamžiky týkající se ostravského hudebního dění nějak přiblížili.

RUR GROUP – Ostrava, Havířov

Rozhovor, video i fotografie Chico i Martin
Reportáž : Martin