www.PRYnCYPall.cz

Únorovou sobotu 11.2.2012, kdy spíše více nad námi vládnou silné mrazy a každý se jistě v duchu modlí k tomu, aby již skončily svou scénu a konečně se trochu oteplilo a kdy spíše každý je vděčný za kousek toho tepla domova či vyhřáté kanceláře vyráží náš pryncypallovský team do toho open ice boxu ulovit si další skalp. Tedy v podobě již dříve zmíněného rozhovoru s Otou Herešem, vůdčí postavou black metalové legendy, kapely TÖRR do poněkud také ne příliš vyhřátých prostor Barrák Music Clubu na Havlíčkovém nábřeží. Tentokrát ovšem team PRYnCYPallu, tvořím jen výhradně Já, neboť Chico na poslední chvíli z jistých zdravotních komplikací jeho přítelkyně tuto akci zrušil. Prostě takové ty obyčejné ironie osudů, kdy vždycky do toho něco vleze, co člověk nechce, ale s Honzou Pietro Braunem, majitelem celého obydlí a Marcelem Palovčíkem a Radkem Sladkým- bubeníkem a managerem kapely Törr máme celou věc domluvenou a tedy ještě před koncertem samotným se scházíme v Honzovém Hudebním Světě, tedy prodejny hudebních nástrojů, tedy místě mně za ten čas dobře známém, s Otou Herešem – členem kapely Törr kde po jisté klasické debatě mezi hudebníkem a prodejcem o Richardové pink kytaře,o kterou Ota kdysi jevil zájem pácháme onu, no řekněme zpověď, kterou si lze později poslechnout na stránkách na facebooku, vždyť se nacházíme v pekelném světě metalu.

PRYnCYPall: „Takže Oto, Já Tě vítám v Ostravě a přeji Ti krásný zážitek tady a rád bych s Tebou pro PRYnCYPall provedl rozhovor. Takže hned na úvod bych se Tě zeptal: Hraješ v TORRu a Alkeholu, dříve ještě v Kryptoru a Harleji pak ještě v projektech Hattrick a Leprocide. Mohl by si zhodnotit krátce každou kapelu?“

Ota Hereš: „Díky. Tak začalo to někdy v sedmdesátých létech, kdy jsem založil Törr, rak to bylo v sedmdesátém sedmém, pak kapela prošla nějakým tím vývojem až vlastně do roku 1986, kdy jsem potkal Vlastu Henycha a udělali jsme takový metalový Törr či spíše black metalový, protože zpočátku to byl takový heavy metal, rock, protože to byl spíše takový heavy metal, takže Törr, to bylo takové mé dítě samozřejmě. Potom, co jsem se vrátil z vojny v létech osmdesátým devátým, devadesátým roce, tak jsem šel ke Kryptoru, což byla taková trashová vynikající partička. Tam jsme prožili spolu celkem tři roky na které docela hodně rád vzpomínám, protože jsme toho spolu prožili celkem hodně, tak to bylo takové perfektní. Tam jsem vlastně potkal Kunu a založili jsme Alkehol, což byla spíše taková sranda, sranda kapela o pití, o pivě, o chlastu a tak různě, tak tu mám vlastně do teď. V mezifázi, tam jsme vlastně vzali Tondu Rauera a ten několik let poté, co se zakládal Alkehol zakládal Harlej, tak mne tam přizval, takže jsem chvíli hrál i v Harleji. Mezitím, protože jsme se znali s Alešem Brychtou z kapely Arakain a jak Kuna, tak i Aleš jsou fotbaloví fandové a hrají nějaké ty hanspaulské ligy, tak jsme si řekli, že uděláme takový fotbalový projekt, tak jsme udělali Hattrick a mezitím jsem odešel z Harleje a Vlastně mne pozval zpátky do Törru, takže jsme udělali zase zpátky Törr v podobě, v jaké se nachází v současnosti.“

PRYnCYPall: „Takže vlastně to byl takový comeback. Leprocide to byl vlastně Kryptor který hral Death Metal. Kolikrát hrála tato kapela veřejně ?“

Ota Hereš: „ Zcela úplně přesně si již nepamatuji kolikrát to bylo, ale někdy kolem roku 1993 jsme jeli takovou společnou Tour, která se jmenovala Load proad and alive a jel to právě Kryptor, Leproside a Alkehol a to mám takový pocit, že to mohlo být takových 10, 15, 20 koncertů celkem, což si ale přesně nepamatuji, takže to živě hrála tak kapela, byť 20 minut, protože jsme měli jen pět, šest skladeb.“

PRYnCYPall: Ten odchod Vlasty Henycha od TÖRRu musela být pro obě strany nepříjemná záležitost, protože Vlasta byl pro mnohé fanoušky ksichtem kapely. Je nějaká dohoda kdo co bude hrát od TÖRRu?

Ota Hereš: „ Ne, to není. Dnes je to tak, že každý si může hrát co chce, takže my jsme to z celkem logických důvodů udělali tak, že věci co jsem zpíval Já, tak jsem si sebou odtáhl do Törru a Vlasta zase používá repertoár Törru, protože tam skládal texty a nějaké ty věci a ten hraje své písničky v podstatě. Takže si každý hraje co chce, ale není to zase o tom, všechny věci, které jsem zpíval Já, protože Kladivo na čarodějnice zpívá jeho nový kytarista, takže to je jedno.“

PRYnCYPall: Na YouTube.com jsem zahlédl Vlastovu hlášku jak svého kytaristu nazývá sto Otů, což není moc originální, protože sto Říhů nazýval Franta Čech svého kytaristu Standu Kubeše. Co na to říkáš vlastně?“

Ota Hereš: „ Vlastně je pravda, že historicky to už tady bylo, že Standa Kubeš byl sto Říhů, takže možná na to konto toho Petra nazývá jako sto Otů, takže vlastně ani nevím jak to vzniklo. Každopádně Petr je dobrý kytarista a s největší pravděpodobnosti bude lepší než Já. Nevím, jestli stokrát v tomto případě, ale je mi to jedno.“

PRYnCYPall: Jaký je Tvůj přístup ke sportu, pasivní nebo aktivní?

Ota Hereš: „ Jsem vyloženě antisportovec, takže vyloženě pasivní. V podstatě žádný sport neprovozuji, tedy kromě toho, že v zimě jezdím na hory, to je jako fakt, že mne baví lyžování, ale jinak vůbec.

PRYnCYPall: Hudba, pivo, Alkehol a Alkohol a nekonečné diskuze v restauračních zařízeních. Každý správný chlap se vždy pyšní, kolik kdy toho nejvíce vypil. Jaký je Tvůj rekord?

Ota Hereš: „ Teď již rekordy nelámu, protože jsem starý, ale když jsem chodil na výšku, v průběhu těch osmdesátých let, tak jsme chodili do takové hospůdky a nemyslím to tak, že jsem jako každý den vypil sud, ale bylo tak 25 piv.“

PRYnCYPall: Törr, je vlastně jakousi metalovou legendou u nás už zastaných časů, opomeneme-li metalové počátky CITRONU, Vitacitu a podobných Heavy Metalových seskupení, vznikl v roce 1977, tedy ve stejném roce kdy byla založená i Charta77. Jak po létech s odstupem času vnímáš ty začátky, kdy se na koncerty a vůbec, působení metalových skupin vyznávající tedy dle tehdejších měřítek západní styl hudby, dívalo takříkajíc skrze prsty pod dobu Sametové revoluce a dnes? Řekněme něco jako takové Předvčírem, včera a dnes?

Ota Hereš: „ Když vezmu ten heavymetalový Törr, tak my jsme hráli pod těmi různými hlavičkami zájmových uměleckých činností a byly to takové soutěže, tenkrát v přelomu těch sedmdesátých, osmdesátých létech koncerty jako takové v podstatě moc nebyly. Tenkrát jako v těch létech tak už existovaly zábavy a tam právě jezdily takové tyto kapely, tak to jsme zase až tak často nehráli. Když potom přišel jako takový ten blackmetalový Törr v roce 1986, tak jsme každé čtyři měsíce museli měnit provozovatele, nešlo tenkrát hrát prostě jen tak, že si člověk někam zajede. Muselo to být vždy pod hlavičkou někoho. Tak jsme vždycky sehnali nějakou takovou zájmovou organizaci svazu mládeže (SSM), někoho tam a vždycky čtyři měsíce to vydrželo, než se přišlo na to, že jsme Törr a že na nás chodí hodně lidí a že je to průser v podstatě. Takže jsme s tím režimem tedy tak nějak šachovali, že jsme tedy hráli tak, jak se dalo a tak nějak to prostě vycházelo.“

Chvíli následovala debata ohledně tehdejších nahrávek a přehrávek a věci zákulisních.

PRYnCYPall: Törr a metalová hudba je obvykle spojována se satanem a satanismem, jak vlastně vnímáš Satana a jiné věci s tím, že vlastně Satan je v mytologii jistým rohatým bohem a zároveň duchovním otcem Čechů?

Ota Hereš: „Uplně to nehrotím s těmi různými náboženstvími. Tohleto bylo spíše takové nasměrování hudby, protože ten styl Venomu u nás nikdo nehrál a tak jsme na jejích popud začali vytvářet ty texty i tu muziku a ty texty byly, ale nijak jsme s Vlastou žádní sektaři či okultisti nebyli.“

PRYnCYPall: „A závěrem na co se můžeme těšit v příštích létech ve tvé hudební kariéře ať již s Törrem, Alkeholem či jinými hudebními aktivitami, popřípadě i v jiných sférách Tvého života?

Ota Hereš: „No, protože muziku miluji vyloženě, protože je to prostě můj život, takže budu dále pokračovat jak v Törru, tak i v Alkeholu, protože budeme vydávat s Alkeholem bestoffku, protože slavíme vlastně 20.let. S Törrem, jsme vloni vydali desku a teď chystáme s ní promoTour, kde budeme v létě objíždět i ty veškeré festivaly, takže hrát se bude a nová deska s Alkeholem bude také.

PRYnCYPall: „Na závěr něco veselého. Říká Ti něco oslovení „pětikačka“ To na Tebe práskl Pípa? Po revoluci jak si hrál v Kryptoru a Pípa prý navedl v hospodě jednoho fanouška ať se Tě zeptá „pětikačka dáš si pivo „On se ptal proč? Pípa mu říkal, že Ota má mezi předními zuby mezeru, že se mu tam vleze pětikačka. Co k tomu dodáš?

Ota Hereš: „ hele, tak to je dobré. Já si už na to moc nepamatuji, protože ono je to také zpátky dvacet let, ale dobrý, teď jsi mne jako úplně dostal. Je to ale prostě tak, je tam ta díra na velikost pětikačky, takže je to za bůra.“

PRYnCYPall: „ Tak tedy ještě jednou díky za rozhovor a přeji skvělý zážitek dnes.“

A loučím se tedy podáním ruky s Otou, balím si svých pět švestek a přemisťuji se do centra akce, zatím co kapela Törr odchází ještě někde na jídlo do blízké čínské restaurace a jdu k baru pro pivo. Co má člověk dělat, než ta akce začne a hvězdy konečně přijdou na scénu.

Sedím tedy u stolu a přisedli si ke mne kluci z orlovské kapely AHARD, jež někdy koncem dubna budou koncertovat zde v Barráku společně s kapelou SALAMANDRA a tak s postupem času trávíme ten čas debatou ohledně těch věcí kolem kapel a tak různě. Na koncert kapel ANARCHUS a TÖRR se přišlo podívat asi zhruba 200 lidí a možná, že i více.

Ještě pár fotek a stejně jako posledně tramvají č. 9 domů.

Tak zatím s pozdravem a přáním hezkého počtení Mathi Basssnake from Methan-city.