www.PRYnCYPall.cz

ARMIA (pl)

Z nedaleké polské Bialsko Biale si cestou do Ostravského hudebního klubu Barrák odskočila zahrát polská kapela ARMIA, legenda nezávislé rockové scény 80. a 90. let. Táto polská kapela se objevila v Ostravě opět po dlouhých 22.létech a přijela zahrát celou svou desku Legenda a další songy. V podstatě se jedná o celkem druhé vystoupení Armii v čele s Tomaszem Budzyńskim (dále jen Tomkem) v Ostravě. Tehdy se koncert konal v pavilónu C5 na Výstavišti Černá Louka a jako support či součást společného koncertu jim sekundovala ostravská formace Buřinky II., které si mimochodem můžete nostalgicky poslechnout na našem PRYnCYPall playeru vpravo nahoře.

Nyní to byla mladá punková formace z nedalekého Frýdku-Místku Black and Blue.
Trochu nás poněkud zklamala slabá návštěvnost v tuto neděli, ale přesto se přišlo na polskou legendu podívat na zhruba třicet skalních příznivců nejen této polské hudební legendy, ale i punkrocku.
Vznik kapely Armia je spojen se vzestupem polského punkrocku v osmdesátých letech a festivalem v Jarocině – největší nezávislé hudební akci v celém sovětském bloku. Od čistě punkových začátků se styl kapely postupně vyvíjel směrem k dynamickému hardcorovému zvuku s elementy punku či trashmetalu, který navíc obohacují netypické nástroje jako lesní roh, housle nebo violoncello. Poznávacím znamením kapely jsou také básnické texty frontmana Tomasze Budzyńského, v nichž se projevuje široká škála inspirací od biblických žalmů přes existenciální filosofy až k Samuelu Beckettovi.
Armia působí na polské hudební scéně už čtvrt století, přesto i nadále patří mezi nejpopulárnější rockové skupiny a energii neztrácí ani její živá vystoupení.
Významná polská punková skupina, založená v roce 1984 ve Varšavě. Původně s ní vystupoval i novinář Slawomir Golaszewski (sax).

Brylewski (nar. 1961) hrával ve sk. Kryzys a Brygada Kryzys, Budzyński (nar. 1962) ve sk. Siekiera. Ještě v průběhu nahrávání alba Armi se mění složení na Robert Brylewski, Tomasz Budzyński, Krzysztof “Banan” Banasik, Piotr “Stopa” Zyzelewicz, Darius “Maleo” Malejonek. Budzyński zároveň přijímá pseudonym Tom Bombadil.

V roce 1993 odchází Brylewski (mezitím natočil album v duu Max i Kelner), krátce po něm Banasik i Maleo. Vzniká nové složení Tomasz Budzyński, Piotr “Stopa” Zyzelewicz, Michael Grymuza, Pawel Piotrowski. V něm nahrávají “křesťanské” album Triodante.

V létě 1995 dochází k dalším personálním zněmám: Grymuzu nahradil Popcorn a sound se posunuje k heavy metalu. ( viz. www.hudebniskupiny.cz , www.musiczone.cz)

Tak to tak krátce k historii a popisu kapely ARMIA z Polska.

Tak jako vždy, jsme chtěli okořenit reportáž z koncertu něčím exkluzivním a tentokrát jsme chtěli využít onoho poklidného poloprázdného sálu k rozhovoru právě

Black and Blue ( Frýdek-Místek)

s Tomkem Budzyńskim ještě před koncertem. Bohužel v té době šel Tomasz, jako každou neděli, navštívit blízký kostel v Ostravě.
Jen co se Tomek vrátil, tak své vystoupení započali frýdeckomístečtí Black and Blue. Jejích vystoupení poněkud zastínil v polovině výpadek bubeníka, který se rozložil na chvíli na kotel bicí sady se slovy: já už nemůžu. Ale po chvíli se opět vzpamatoval a zbytek koncertu Black and Blue dohráli v pohodě a zasloužili si aplaus publika, ve kterém bylo možno spatřit i další známé tváře z klubové a punkové hudebné scény. Nutno podotknout, že jako umělecká vložka to přihlížejícím davům nevadilo.
Bylo nám jasné, že k rozhovoru zřejmě již nedojde a nezbývá nám tedy nic jiného, než počkat až na závěr koncertu polské skupiny Armia, která po čtvrthodinové pauze přilákala diváky blíže k pódiu a kdyby člověk nevěděl, že se nachází na punkovém koncertu, připadal by si jako někde v kosmocentru mezi rotujícími a poskakujícími elementy. Takto lze nazvat totiž tanečníky tzv. pogéry.
Já jen k tomu říci mohu, že zcela jsem se nechal unést zvukem lesního rohu. Vlastně je to věc, která patří ke specifickým atributum hudebního projevu Armie a ve své podstatě dělá právě Armii Armií.
Po koncertu jsme se tedy věnovali rozhovoru na téma festivalů a hudebního dění v Polsku a na otázky jsme se s Chicem střídavě ptali Tomka:
ARMIA, je v Polsku velice populární skupina, viděl jsem ji v Jarocyne na festivalu. Kolikrát hrála ARMIA na tom stejném festivalu a jaká tam je publicita anebo návštěvnost?
Tomek: Sedmkrát, osmkrát? Mnohokrát. Poprvé jsme hráli v Jarocyne v roce 1985.
A to ještě byla Siekiera?
Tomek: Ne, to už byla Armia. Siekiera byla v roce 1984. Tehdy jsem zpíval v Siekierze, no potom další rok na to znovu.
Festival Jarocin, to byl festival, který byl vlastně převzatý. Existuje ještě? Protože vím, že někdy tam přijela banda chuligánů a docela zdemolovali scénu a pak se to nějak přerušilo...

Martin v rozhovor s Tomkiem

Tomek: To ano, ale to už bylo na samotném konci. Každopádně Armia, hraje už 27 let a nikdy se nerozpadla. Jarocin měl to specifikum, že vzýval takovou jednotu.Tam šlo o to, že jak publikum, tak i my, kapely, které jsme tam hrály, byli jedna společnost, jedná jednota. A co to je za chování, když hraje kapela a lidi po tobě hází kameny? To potom pro koho to je? Na co takový festival? Víš, to bylo ještě v časech komunismu a když ta éra komunismu skončila, tak se začala srocovat taková zvláštní návštěvnost, která preferovala spíše agresi proti právě takovým skupinám, které hrály. To prostě nikdy v Jarocine nebylo a tehdy se ten festival ukončil. A je to velmi dobře.
No právě, že jsem byl v Jarocine v roce 1993 a právě tam byla zdemolovaná malá scéna a ono do Polska jezdí také hodně hooligans na fotbal a tak.
Tomek: No právě, to je prostě podle mne velká ukrutnost a spíše je to pro mě Anti-Jarocin, jestli rozumíš. To je prostě strašný skandál, no a ti lidé, kteří to udělali? To ani nevím, odkud tam přijeli. To nebyli snad ani punkeři či anarchisté. No ale zajímavé je, že dříve, tedy ještě za komunistů nepřijížděli takoví, no a jak se komunismus skončil, tak začali přijíždět a festival se prostě skončil.
Ve městě Jarocin byla v tu dobu prohibice, tedy bez alkoholu, ale když jsem tam byl v roce 1993, tak se tam zase hodně fetovalo….

Tomasz Budzyński

Tomek: Víš co? Poláci mají do sebe to, že hodně pijí vodku a vodka podporuje agresi. Organizátoři se tehdy báli, že budou nějaké problémy.
Další takový skvělý festival je Przystanek Woodstock a tam ARMIA hrála hodně?
Tomek: Ano, to je. Armia tam hrála dvakrát. Hráli jsme tam dva roky zpátky a ještě pár let dříve. To je festival, který dělá Jurek Owsiak a to je ještě větší festival, než v Jarocine. Zvláštní je, že tam nejsou lístky a festival je zadarmo.
Ten festival trvá celý týden? A kolik lidí tak na ten festival se přijede podívat?
Tomek: Tak asi dvě stě tisíc lidí. Tak víš, ten festival, to je zadarmo. Ale musím ti říct, že na tom festivalu se fakt dobře hraje, protože je tam skvělé publikum.
Potom nám Tomek ukazoval svou knihu, kterou napsal právě z těch let a která byla možná zakoupit na místě za nějakých 400,- Kč . Vlastně to byl snad i čtyřistastránkový fascikl obohacený o spoustu zajímavých fotografií právě z té doby, kdy hrál ještě w zespołu Siekiera, obrázky z jaroczyna a z dob o 28 let zpět a chvíli se věnoval ještě podpisům na plakáty.
Jako zpěvák jsi měl kdysi takovou dobrou čepici, byla taková specifická, klaunovská, která vlastně tvořila Tvé image a charakterizovala Tě a už ji nemáš?….
Tomek: To měl. No víš, ona ta čepice se už tak onosila, že už se ani nosit nedala. Už ji vzali do múzea, do muzea polského rocku.
Ta čepice byla jenom jedna?
Tomek: Ano, pouze jedna. No to byla ta na počátku devadesátých let, vlastně jak v té době, jak vyšla deska Legenda, tak tehdy.
Viděl jsem Armiu v roce 2007 v Zabrze, v klubu Wiatrak a hrála tam ještě skupina KSU, další polská legenda a smimi ostravská Sultán Soliman. Armia tam tehdy hrála také a tenkrát jsme tam spolu hovořili, ale to už je roků a roků.
A z jakého města vlastně Armia je a co ty a fotbal?
Tomek: Nyní jsou muzikanti z Poznani a z Warszawy. No a o fotbale? Víš co, Já nechodím moc na zápasy, polská reprezentace nyní stejně hraje slabě, takže není komu tady radit. Jsou to takové patałachy.

Tomasz Budzyński

Nyní se bude v Polsku konat právě Mistrovství Evropy ve fotbale a proslýchá se, tedy u nás, že někteří polští fotbaloví fanoušci chystají odvetu za druhou světovou válku proti Němcům, co si o tom myslíš anebo jak to vnímáš, tedy pokud se tyto zvěsti k tobě dostaly?
Tomek: Já ti to řeknu asi takhle. V Polsku je prostě zažitá velká nenávist vůči němcům. Velmi velká, protože oni tak zničili Warszawu, že jí vlastně srovnali se zemí. Celé město. Strašné, ale víš o co jde?
To jsou již dávné děje, minulost, přeci… Co teď? Proč teď řešit něco, co bylo kdysi? To je přeci kravina.
No u nás to vnímání je tak, že prostě Němec je vrahem Polaka. Tak ti to řeknu.
Armia byla vlastně v devadesátých létech top skupinou, jak jste na tom nyní a co další skupiny, kolik na ně přijde lidí?
Tomek: Ano, to právě bylo tím, že jsme nahráli tu desku Legend, tehdy jsme byli TOP, no a teď už tolik TOP nejsme, ale celou dobu hrajeme. Hrajeme déle než třeba proletariát, ten je mladší a víš, s tou návštěvností je to tak, že dnes na nás chodí vlastně děti našich fanoušků (což je vlastně podobné jako u Plastic People of Universe). KSU také ještě hrají a ti jsou starší skupinou než je Armia.
O které skupině si myslíš, že je momentálně v Polsku TOP a stará skupina DEZERTER ještě hraje?
Tomek: V Polsku, nyní? Snad LUX TORPÉDA, to mně napadá. To je nová skupina. No a DEZERTER ještě hraje. Však tady Pawel Piotrowski v ní hrál.
Už málo hraje. – doplňuje se z druhé strany šatny, právě baskytarista skupiny Armia Pawel Piotrowski.
Je spíše ke škodě, že se na vás přišlo podívat až tak málo lidí dnes, ale jak se ti hraje v Česku?
Tomek: U vás je ale hodně festivalů, jsme to tak procházeli či projížděli, Jako fakt se u vád dobře hraje a Já tu rád jezdím k vám si zahrát. No už po druhé hrajeme v Ostravě, ale docela nedávno jsme hráli s Armii v Praze a víš co? Docela celý klub byl plný. To ti byl takový klub někde v centru města (zřejmě měl na mysli klub Wagón), už si to nepamatuji, ale nahoře byl takový Kavka a dole byl ten klub.
Armia hrála poprvé v Ostravě v roce 1990. Tenkrát s vámi hrála ostravská skupina Buřinky II.. Kolem toho se vypráví taková legenda, že někdo z Armii měl v té době sebou trávu, tedy marihuanu a že byl docela zhulený a bubeník z Buřinek II, že se zkouřil tenkrát a potom při koncertě, když hrál, tak se během něj vyvrátil.
Tomek: Jo, to kytarista, ten tenkrát velmi hodně kouřil marihuanu. No to ani nevím, ale náš bubeník potom rok na to zemřel.
Jak vnímáš či vidíš rozdíl mezi punkem před léty, tedy z počátku Tvých mladých let a punkem dnes tak s odstupem času?
Tomek: No teď je to něco zcela jiného. Ono totiž to máš jinak, jinak reaguješ, když máš 20 let a jinak, když ti je už padesát. Mně je už padesát a tak to víš, když je člověk mladý, tak se chce ukázat, jaké máš vlasy, image a tak. No a teď, když Ti je 50, tak už nepřemýšlíš nad tím, jaké budeš mít vlasy. Daleko důležitější je, jaké texty píšeš, co do nich dáváš, co uděláš. A spíše dát ze sebe to co nosíš vevnitř a ne tam barvy, skoby, kůže a tak různě. Tohle to se především změnilo.
Když jsem chtěl s Tebou udělat krátký rozhovor ještě před koncertem, tak jsem se dozvěděl, že jsi byl navštívit ostravský kostel. Jak to jde dohromady Katolická víra, Bůh a Punk, protože ono se také říká, že jste spíše katolická či křesťanská punk-rocková kapela?
Tomek: Jak ti to mám říci. Já jsem katolík a chodím každý týden do kostela. Především reprezentuji sám sebe a ne nějakou ideologii. Já zpívám to, co Já sám cítím a ne to, co cítí či jak to vnímá nějaký PUNK ( hnutí). Pro mě osobně PUNK, to není pouhá ideologie a ono to, jestli Já zůstal u Punku, tak to není z důvodu nějaké ideologie, ale spíše z důvodu estetiky. Pro mě to neznamená nějaký rozpor, Já si svobodně své říkám v textech a ne tam nějaké to nebe, skupiny a takové ty další věci.
No a nakonec poslední otázka Armia a její další kariéra?
Tomek: No co ti říct o kariéře, skupina trvá už 27 let. Už jenom to je něco, že až tak dlouho jsme vydrželi a nakonec jste sami viděli jak hrajeme a tak už jen tím jsme spokojeni.
Takže ti „bardzo dziękuję “ za interwiev i do zobaczenia ponownie kiedyś.

Tomasz Budzyński a Chico

Życzymy wszystkiego najlepszego na Twojej pięćdziesiątej urodziny w tym roku Tomek

Koncert polského seskupení Armia nelze zhodnotit jinak, než že opět po dlouhé době jsme mohli být svědky kvalitní hudby v podání zkušených a dobrých muzikantů v podobě punkrocku s exkluzivním přídavkem. Samozřejmě jako vždy si atmosféru z koncertu Armie v ostravském hudebním klubu Barrák můžete přiblížit i –> ZDE <– v tomto fotoreportu a později vychutnat snad časem i nějaké to milé překvapení v podobě dalších videí z této ojedinělé akce na ostravsku.
Tak zatím Mathi Basssnake a Chico