www.PRYnCYPall.cz

  V rámci historie ostravské hudební klubové scény, jak jsem po jistých debatách s Chicem, zakladatelem PRYnCYPall.cz, mne  napadlo zmínit se o jistých, řekněme důležitých místech, jenž hýbou českou hudební scénou ačkoli ve světlech reflektorů to často nejde vidět. Přesto bych řekl, že v dnešní době i ty některé neexistující hrají důležitou roli v dnešním hudebním světě.

Při této příležitosti a splnění onoho, snad zbožného a vyslyšeného přání bych se vlastně vrátil hodně dávno v čase, kdy ještě Česko nebylo Českem, ale ještě rok bylo společným Československem či snad pět let po sametové revoluci bylo jeden rok odbratřeno ajedním z prvních hudebních klubů, kde se v Ostravě začala scházet někdy kolem roku 1994 avantgardně laděná omladina byl klub někde ve Vítkovicích, jen malý kousek od Paláce Kultury a Sportu.
Vlastně opomeneme-li již ty věhlasné ostravské kapely jako CITRON, BUTY s Radouškem Pastouškem (Pastrňák) tento již neexistující a nefungující hudební klub, jenž za ta léta od svého vzniku až k době svého zániku prošel mnohými změnami od scény rockové až po tu poslední, tedy ve stylizaci DJ.
Každopádně to bylo ještě předtím, než ulice Stodolní získala na své evropské slávě jedno z mála míst v Ostravě, kde se scházela tzv. avantgardní nezávislá scéna, kde bylo možno v době od 20:00 do druhé hodiny ranní a v sobotu do čtvrté se sejít se svými frekvenčně laděnými přáteli na vzdor rodičům a jejích častým výrokům typu: „Kaj se zas curaš?“ či „S kym se zas smykaš kajsi do rána?“ si kromě konzumace Ostravaru a nealko nápojů a hrání socceru poslechnout první amaterské ostravské a někdy i neostravské hudební skupiny od V.K.P.K. s Honzou Sami Samiecem a poté alternativní Vílí nápady, co by jistou odnož s dnes již jedním ze skvělých a zřejmě nejlepších hráčů na bicí nástroje Ivem Samiecem přes ROBSON v té době se zpěvákem Tobim, dnes moderátorem Rádia Stodolní a baskytaristou Maťo Slavíkem, v té době ještě bez jedné z vyšlých hvězd superstar Martinem Chodurem a jiné další až po poněkud známější ostravské kapely jako byla F.U.G.A. či MILION SEDM s Bannym a jistě ještě mnohé jiné, na které vzhledem k dvacetiletému časovému odstupu si s prominutím nelze povzpomínat. Později tedy CLUB SKLEP, jenž byl vlastně opravdu ve sklepě jisté školy se změnil na poněkud techno či DJ club a následně někdy se uzavřel.
Navštívil jsem tedy dnes ty zbývající trosky onoho kdysi tak známého místa v poněkud sněhové vánici, abych mu udělal takovou památnou vzpomínku nejen proto, že byl krom jiných jinou i když spíše nelibou zábavou v očích tehdy čerstvě pototalitně smýšlející veřejnosti a hned si jako ty mnohé vysloužil titul feťácké doupě ačkoli z těch, kteří o něm takto hovořili nikdo nikdy svou stopou nepřekročil onen práh těchto sklepních prostor, ze kterých zůstal dnes již jen toto torzo.

(bývalý Club SKLEP)

Vracím se tedy zpět na zastávku Palkovského a vyjímečně tramvaji č. 7 odjíždím směrem přes právě rekonstruované Svinovské mosty na Porubu zvědav na to, jak se vlastně osvědčí můj nový fotoaparát, protože u toho starého půjčeného ať dělám, co dělám a říkám pořád „Šnečku, šnečku, vystrč růžky… „ tak objektiv ne a ne se vysunout.

Tak zase příště, Mathi.