www.PRYnCYPall.cz

O Slezskoostravském Rockfestu 2012, který se konal koncem měsíce srpna jsme se již zmíňovali před časem. Nicméně i když pořadatele této akce se spíše zabývají myšlenkami a svou energii úsilí pomalu směrují k ročníku příštímu, my zde ještě plníme jisté resty v podobě tzv. hudebních dožínek a s poněkud delším časovým odstupem Vám, milí čtenáři našeho serveru PRYNCYPall.cz , jak jsem předtím slíbili či sdělili, přinášíme přepis „živého“interview s Mílou Benýškem (ex-Citron) po koncertu TANJA bandu v Ostravě, ze dne 25.srpna 2012 (Rock Fest), autorizovaný samotným kytaristou, Mílou Benýškem.

(Co se těchto věcí konkrétné týká, tak zde je nutno podotknout, a to ne v souvislosti s právě oným rozhovorem a konkrétní osobou, nýbrž tak všeobecně, co jsme vysledovali z praxe, že některé věci uskutečněné pro dobrý úmysl a dobrou věc, se prostě z různých jiných faktorů protahují, nehledě k tomu, že osoby s praxí a životem hudebním, jsou a bývají často zainteresovány ve více věcech, ale také i často časově vytížené. Pravda, říká se, že o hvězdách a slavných jedině dobře, protože to vše je součástí věci zvané popularita, nicméně, trocha té kritiky jim také myslím sem tam neuškodí, protože záleží také hlavně na nich a jisté dohady a hádky, přehadování a věci podobné, jim během jejích působení uvnitř hudebních těles jistě nejsou cizí, neboť patří mezi neodmyslitelnou součáast hudebního života uvnitř hudebních skupin, které se časem s přicházející profesionalitou pomalu vytrácejí. proto jsem si dovolil na úvod uvést tuto adekvátní poznámku, zcela nesouvisející s tímto rozhovorem tak, aby se některé věci nebraly osobně, ale spíše vysvětlit či osvětlit některým čtenářům a lidem z druhé strany břehu, tedy kategórii hledištní a divácké, jisté věci z hudebního zákulisí, neboť vše má své jak světlé, tak i stinné stránky a kritice neujde nikdo, ani my. Ale už se věnujme samotné věci…

Poznamka redakce, Martin)

Rozhovor s kytaristou Mílou Benýškem, co by tedy jednoho z členů ostravské rockové legendy mezi kapelami, CITRON, po vystoupení ostravské rockové zpěvačky Tanji, se svým TANJA bandem provedli Chico s Rosťou Horáčkem, ještě před samotným rozhovorem se zpěvačkou samotnou a výsledek samotný si můžete přečíst zde:
Chico: Myslím, že už jsem tě neviděl tak 30 let na podiu a tak by mne zajímala ta úplně stará historie – jak jsi se vlastně do kapely CITRON dostal ? Ty tedy pocházíš odkud? Z Havířova?

Míla Benýšek :

„Já pocházím z Vimperka na Šumavě, kde jsem bydlel do 13 let, potom jsme se celá rodina odstěhovali do Havířova, kde jsem bydlel asi 8 let velmi intenzivně a asi 4 roky méně intenzivně. Dohromady 12 let jsem tedy bydlel v Havířově. Pak jsem se přemístil do Prahy , kde žiji již 30 let.

K Havířovu, k Ostravě a celému Ostravsku mám vřelý vztah a myslím si, že by si tento pozoruhodný region měl zasloužit více pozornosti nejen „médií“ , ale i historiků. Jsem v tom na vaší straně kluci a na straně Ostravy.“

Chico: Mě by zajímala tato skutečnost. Ty jsi bydlel v Havířově a tam jsi se znal s Petrem Michalíkem, protože jinak by to zřejmě ani nešlo (vstoupit do CITRONU). CITRON již nějakou dobu fungoval a na kytaru tam hrál Jirka Schmutz a potom jsi teprve přišel ty…..

Míla Benýšek:

„CITRON a já a Petr Michalík (zakladatel CITRONU) a já je dost dlouhá historie. Pokusím se stručně odpovědět.

Do CITRONU jsem nastoupil po delším přemlouvání od Petra Michalíka v „lednu 1980″…na podzim 1979 jsem s nimi ale již natočil 4. singl (malou desku) pro Supraphon (A.strana „Éli“ a B.strana „Můj svět je automat“). Ale v podstatě jsem dostal nabídku do CITRONU již v roce 1975 (oficiální rok založení CITRÓNU), kdy v létě 1975 se mi Petr (Michalík) svěřil, že chce založit kapelu a že má pro ni jméno CITRÓN. Bydlel tehdy v Praze 4 – Krč a měl obrovské plány jak tu kapelu dostat rychle do „médií“ a natočit debutovou desku. Hrál s ním tehdy Olda Ŕíha (Katapult) na kytaru, ale bylo jasné , že Olda Ř. tam dlouhou nezůstane, neb se chce věnovat jinému projektu (Katapult). Moje účast v CITRONU však byla vázána na tzv. „povinnou vojenskou službu“ (2 roky)….v té době jsem si myslel, že dostanu „odklad“ a posléze i „modrou knížku“ , která jejího majitele zbavovala této jinak povinné vojenské služby. To se mi však nepodařilo a na vojnu jsem nastoupil (do VUS ZVO Tábor = Vojenský umělecký soubor ZVO v Táboře). Tak se moje plány na spolu-budování CITRONU zhatily. CITRON v Praze neměl dlouhého trvání a Petr ho brzy převedl pod Ostravu – KPFE a začal ho budovat znovu (r.1976).

A teď k mé vazbě na Petra (Michalíka). S Petrem jsem chodil na „gymnasium Havířov“ a v prvním ročníku jsem si tam založil kapelu. Petr tehdy chodil k nějakému chlápkovi, u kterého bral lekce na baskytaru. Ale ten člověk ho učil samé „rumby, cha-cha, samby“…..a podobné latinsko-americké tance a figury. Já jsem s ním (u nich doma) začal hrát figury typu „Sunshine Of Your Love“ (The Cream) a jiné v tehdy soudobém stylu „ála Jimi Hendrix“….“Ten Years After“….atp., ale zatím jsem ho do kapely nevzal. On pak sám se naučil komplet všechny figury a basové party z desky „Beggar´s

Banquet“ (Rolling Stones) a to na mne udělalo dojem a tak jsem ho vzal a začali jsme hrát takový ten repertoár, který jsme v té době považovali za „progresivní“ …..Doors, Ten Years After, Jimi Hendrix, Cream, John Mayall a Fleetwood Mac…….později s námi hrál na bicí i Milan Tutsch (první bubeník CITRONU a později bubeník KATAPULTU), který v roce 1981 emigroval do Švédska.

Petr Michalík byl v té době velmi talentovaný na ty technické a přírodo-vědecké obory (na rozdíl ode mne) a tak jsem si myslel, že je půjde po maturitě na gymnasiu dále studovat na vysokou školu, ale přakvapil mne, když mi oznámil, že se chce věnovat hudbě profesionálně. Já jsem ho od tohoto rozhodnutí zrazoval a říkal jsem mu : „nechoď hrát profesionálně ……skončíš někde v baru a bude to akorát ostuda……v téhle zemi se rock hrát nedá“……a takové ty podobné řeči. My jsme totiž už ve 2.ročníku na gymplu začali hrát „načerno“ s Petrem (a později i s již jmenovaným Milanem Tutschem) po Havířovských barech (Luna, AZ club….atp.), protože tak bylo snažší přivydělat si nějakou kačku, než se otloukat po „tancovačkách“ , a tudíž jsme oba znali tu realitu „muzikantského chleba“ a nedělali jsme si moc iluze, co se týká perspektiv „profesionálního hraní“. No ale Petr šel přesto po maturitě hrát a odešel do Prahy do divadla SEMAFOR, kde dělal chvíli kapelníka pro skupinu Šimka a Soboty. Pak ještě hrál u Franty „Ringo“ Čecha, atp……ale to už je další samostatná historie.

No a přeskočme dále. Já jsem přišel v vojny (vojenská základní služba) a Petr už měl ten CITRON a zase jestli bych nešel s ním hrát. Jenže já potřeboval nějaké peníze na aparaturu …atp. a tak mi přišla vhod nabídka od kapely VERONICA combo, ke které jsem nastoupil a obrážel s ní Skaninávii a Německo…..takže jsem zase nemohl k CITRONU. Až v roce 1979 jsme si s Petrem plácli a já dal u Veroniky výpověď…….Petr si mne tak trochu vyprosil, protože potřeboval do CITRONU někoho, kdo mu s tím bude pomáhat i jinak než jen „hudebně“…..on (Petr) byl dost neštěstný z toho prostředí „ostravských muzikantů“, kteří jen řešili „co (rozuměj styl) a na co (rozuměj aparatura – nástroj) hrát. On přemýšlel o hudbě víc po stránce komunikace a taky „autenticity a originality“ a nikoliv „pouze“ plagiátů a kopií jiných „úspěšných“…..takže on mne potřeboval taky trochu jako „duchovní“ sílu. V Citronu jsem nakonec hrál od „ledna 1980 – říjen 1982″….tedy 2 3/4 roku……a na Petra mám moc hezké vzpomínky. Velice si ho vážím za to, co udělal nejen pro kapelu (Citron), ale i pro celé to „ostravské muzikantské prostředí“…..nechci, aby to znělo moc pateticky, ale zn. CITRON je především (ne-li výhradně) jeho dílo.“

Rosťa Horáček: Já si, pro změnu, pamatuji na ty koncerty (Citronu) a chci se zeptat. Jak vlastně vzpomínáš na ty roky v Citronu a na Radima Pařízka se kterým si tedy strávil těch 2 3/4 roku?

Míla Benýšek: „S Radimem jsem nejčastěji ze všech členů kapely bydlel na hotelových pokojích a stýkali jsme se i mimo Citron. Byli jsme spolu lyžovat na horách……občas jsme jeli spolu v létě k vodě a často jsme si volali a navštěvovali, neboť on často jezdil do Havířova, neb si tam našel svoji první ženu Věru (opět moje spolužačka z gymplu….ten kruh kolem Citronu byl velice propojen). Radim byl a je chytrý člověk – můžete se sním bavit téměř o čemkoliv………v Citronu jsme dokonce na čas založili jakousi buňku – řikali jsem tomu „IQ triumvirát“ (Petr + já + Radim)…….myslím, že se i máme dodnes s Radimem rádi, protože si myslím, že jsem mu tu a tam posloužil jako „advokát“ při vnitřních sporech uvnitř Citronu, ale to nechť zůstane mezi jím a mnou…..nic pro veřejnost !!! Na druhé straně coby „muzikanti“ jsme si v detailech moc nesedli. Já jsem spíš ten muzikant od narození a Radim je něco jiného – měl tehdy asi zábrany (nebo předsudky) oddat se hudbě coby „prožitku“, kteréžto zábrany já naopak vůbec

neměl a dával jsem to téměř na každém koncertě najevo (přezdívka „skákající Citron“ apod. ) – já si to užíval….. Ostatně tento vztah k Radimovi měl i Petr M. a Láďa Kubala (původní zpěvák Citronu).

Petr Michalík byl pro mne v té době důležitější – respektoval jsem ho jako „praotce“ zakladatele a taky tak trochu jsem s ním trpěl, když něco v kapele haprovalo. Když se ale dařilo, tak byl Petr senzační. Vždycky měl skvělé a originální nápady. Byl pro mne „duší“ (řidičem) Citronu. Až později jsem si začal rozumět s Láďou Kubalou (…nechť je požehnáno jeho srdce na Pravdě Boží)…..on byl pro mne „srdcem“ (motorem) té kapely a já dodal ty „emoce“ – tu pohonnou směs (benzin, olej)…aby to řádně jelo a fičelo. Tak jsem chápal ty naše tehdejší role. S Láďou Kubalou už jsem krátce hrál před „érou Citron“ a to v kapele RESPEKT (kterou založil se svým bráchou Jirkou Kubalou). Ale hrál jsem tam krátce, než jsem byl nahrazen Karlem Lipšanským, kterého oni již přede mnou chtěli a který se k nim (i dle mého názoru) víc hodil.

S Láďou Kubalou jsem měl velice dobré vztahy až ke konci mé „éry Citron“…on nebýval moc hovorný a najednou začali mezi námi fungovat ty záležitosti „komunikace“ beze slov. Dělali jsme zcela spontánně taková ta podiová „show“ typu „Ozzy Osbourne a Randy Rhoads“…..Láďa mne během mého sóla vzal na jeho ramena a skákal nebo pobíhal se mnou po podiu a to jsme neměli k dispozici žádné video inspirace. Láďa měl obrovský „hlasový fond“…..když se do toho řádně opřel, rezonovaly i podiové odposlechy a občas zavibrovala i podlaha……úžasné (!) – dodnes vzpomínám. Snad kromě Michala Prokopa (se kterým jsem hrál po éře Citron) jsem se s takovým hlasovým fondem nesetkal. Ten jeho hlas (Láďův) byl nacpaný – přeplněný „harmonickými aliquoty“…to byl fakt „tón“…říkal jsem to i Tanje…..řekl jsem „Táňo – Taňušáku, byla jsi s Láďou nejlepší zpěvák v Citronu“….no, nesmím samozřejmě zapomenout na Láďu Křížka. Ten asi pomohl v té orientaci Citronu na pop-metal nejvíce.“

Chico: No a před tebou tam ještě na kytaru (a taky s tebou) hrál Jirka Schmutz…….

Míla Benýšek:

„Na Jirku bych velice rád měl kontakt, ale nemám…….“

Chico: Nevím, jestli to víš, ale George Burgerstein (Jirka Hradský) mi říkal, že Jirka Schmutz již není mezi námi……

Míla Benýšek:

„Hele, já už to slyšel taky (a několikrát), ale já tomu nějak nevěřím – nemíním to vzít na vědomí a smířit se s tím…….nebudu tady říkat žádný nekrolog….já si přeji, ať to není pravda. O té smrti Jirky už mi říkal před časem i Pepa Streichl (někdy před 6-ti lety) a pak se ukázalo, že je to „blafff“…..já stále doufám, že se to nepotvrdí a že tedy Jirka bude mít dlouhý život……říká se to, že když někoho předčasně „pochováte“, má potom dlouhý život. Jirka byl velmi tichý člověk, avšak velice pečlivý a poctivý v přípravě, skládání i aranžování. Je jen škoda, že jsme toho více nevyužili v té naší „citroňácké kytarové dílně“ .“

(Zde je nutné, abychom předešli dalším zbytečným spekulacím, připomenout jistý fakt, který se na základě chronologické linky v soouvislostech i právě na základě tohoto rozhovoru, uskutečnil později, že věci kolem úmrtí právě Jirky Schmutze vyvrátil Pepa Streichl, když jsme s nim uskutečnili rozhovor v restauraci Šantal, který jsme zde prezentovali někdy v září letošního roku ve čtyřech rozsáhlých pasážích.)

Chico: A potom tam byl ještě jeden člověk – zpěvák Petr Peukert.

Míla Benýšek: Jo Petra jsem znal…..párkrát s námi (Citronem) zpíval coby záskok za ochořelého Láďu Kubalu. Znám ho ještě z doby před Citronem…………taky jsem hrál chvíli s jeho kapelou (asi v mých 16-ti letech). Když jsem hrál před časem na Mallorce s rakouskou kapelou Gary Westerberg, tak mi tam někdo říkal, že Petr Peukert zemřel někde na Kanárských ostrovech…..a po návratu domů mi to pak někdo z „našeho“ okruhu (myslím že Tonda Civoš – Andonis Civopulos) potvrdil. Petr byl fajn kluk a výborný zpěvák – muzikant tělem i duší.

Chico: Že jsi vzpoměl Civoše. Vloni jsme ho (spolu s Jardou Bartoněm) ocenili jako kytaristu roku ze zdejšího regionu……

Míla Benýšek:

To je chvályhodné. Na Tondu (Civoše) mám moc hezké vzpomínky….jamovali jsme spolu kde se dalo. Byli jsme oba paf do muziky. Jsem s Tondou stále ve styku. Máme a měly jsme spolu moc dobré vztahy. Hodně jsme toho spolu zažili v dobách začátků….byli jsme určitou dobu v denním kontaktu, byli jsme dobří a blízcí kamarádi a myslím, že Tonča to dobře ví.

Chico: A Milo, mohl bys nám říci, co jsi dělal těch 30 let po odchodu z Citronu, kdy tě tady nebylo moc vidět a slyšet?

Míla Benýšek:

Hrál jsem (hned po od Citronu) s kapelou Michala Prokopa – FRAMUS 5, potom s kapelou zpěváka Jirky Štědroně…..potom jsem se podílel na založení komerčně veleúspěšné kapely BALET……

Chico: A tys tam hrál s Petrem Michalíkem, ten hrál taky ve FRAMUS 5.

Míla Benýšek:

Petr Michalík hrál u FRAMUS 5 až po mě ….to jsme se minuli. Já už v té době hrál u Jirky Štědroně, kde jsem si po „hubeném roce u Framus“ velice finančně polepšil. Potom jsem spoluzaložil s Petrem Hejdukem (ex-Olympic) skupinu BALET (1985). Hned se k nám přidala Iveta Bartošová, udělali jsme 1-ni singl „Hej pane diskžokej“ a během krátké chvíle jsme vyhráli TV Hitšarádu potom i celoroční „Gala-šarádu“ a stali jsme se neprodávanější kapelou roku 1986 (předstihli jsme v prodejnosti i Karla Gotta nebo Kroky Františka Janečka)……a singl „Hej pane diskžokej“ se držel skoro 3 měsíce na 1-ní příčce žebříčku Supraphon. Rád na to vzpomínám. Byla to komerční satisfakce.

Pak jsem ještě hrál s Ivanem Hlasem a jeho kapelou NAHLAS (souběžně s ním jsem ještě hrál u ROKECE Ivo Pešáka, což tehdy najednou povolili – předtím to nebylo povoleno)…..a ještě mnoho dalších.

A ještě jednu zajímavost – postavil jsem již v roce 1988 kapelu pro Tanju pod ag. Pragokoncert. Tehdy jsme vymysleli s Tanjou a Radimem Pařízkem, že by Tanja mohla mít 2 kapely. Jednu na Moravě pro Moravu a jednu v Čechách pro Čechy a že by mohla přejíždět vlakem z Moravy do Čech a stihla by tak více koncertů a vystoupení. Tehdy se začal uplatňovat (v roce 88-89) u hudebních agentur jakýsi typ „chozrazčotu“ a agentury měly za povinnost se částečně finacovat z výtěžků koncertů a nejednou byla nejen důležitá návštěvnost koncertů, ale taky úspora na nákladech (doprava…atd.)…..proto jsem vymysleli tento model. Ale než jsme to stačili rozjet ……přišel „listopadový třesk 1989″ a z plánů nezůstalo nic.

Rosťa Horáček: Kdo v té „české“ sestavě kapely TANJA hrál ?

Míla Benýšek:

Basa – Ondřej Jedlička (syn slavného „tenoristy“ ND Jedličky), později Jiří „Plech“ Novotný (Žlutý pes, Tango Míry Imricha, Heval Jany Kratochvílové….atd.)

Klávesy – Marek Dobrodinský (ten co později dělal se Zdenkem Izerem „komická čísla“)

Bicí – Pavel Pulkert (ex Zuzana Michnová)

Kytara – Míla Benýšek

Chico: A nějaké raritní nahrávky z této éry Citron máš??

Míla Benýšek:

No něco zůstalo na kazetách, ale musím to digitalizovat, něco zůstalo v ČR Ostrava a něco je na Supraphonu – jsou to stále nedobytné pohledávky, zejména 1-ní LP CITRONU „Obratník Raka“…….stále v tom něco podnikám…no uvidíme, podaří-li se či ne (???).

Můj „soukromý“ archiv (nejen z éry Citron) vzal za své při povodních v roce 2002. Měl jsem zatopený sklep, kde jsem tyhlety „archiválie“ – studiové nahrávky, partitury, demo-snímky opatroval. Naprostou většinu těchto archiválií jsem musel po těch povodních vyhodit. ….škoda převeliká !!! Ale zkusím se spojit ještě s Petrem Michalíkem. Třeba se něco ještě najde…..uvidíme !!!!

Chico: Ještě nějaké kapely ve kterých jsi hrál ???

Míla Benýšek:

Dobrá – stručné „hudební“ CV.

1977 – 79 VERONICA combo

1980 – 82 C I T R O N

1982 – 83 FRAMUS 5 s Michalem Prokopem

1983 – 85 skupina zpěváka Jiřího ŠTĚDRONĚ

1985 – 87 B A L E T Petra Hejduka

1987 – 89 Ivan Hlas a NAHLAS + Rokec Ivo Pešáka (souběžně) + skupina TANJA (česká „divize“).

1990 – v zahraničí (Německo) s rozličnými kapelami

1991 – skupina SLS (Lešek Semelka + Marcela Březinová)

1992 – skupina GS GANG (česko – australský zpěvák George Schimak)

1993 – skupina GEORGE + BEATHOWENS s PETREM NOVÁKEM

1993 – 2010 moje vlastní kapela FASTBIRDS (doprovázela i Pavlu Kapitánovou) a jezdila s pořadem „Jimi Hendrix (já) + Janis Joplin (Pavla Kapitánová) Tribute“…

1994 – skupina MERCEDES

1998 – rakouská kapela GARY WESTERBERG

2000 – současnost = moje kapela Bandaband (www.bandaband.wz.cz) …..odlišná od „ostravského“ Bandabandu.

2001 – Míla B + plan B

2007-08 jazzový Big-Band „Stan Kenton Mania“……

2009 – současnost = TANJA Band, Smokie revival Praha (www.smokierevival.cz) , Ina Hany Bany (www.inahanybany.cz)…..a ještě pár jiných kapel

Chico : Díky za rozhovor Mílo a přejeme ať se daří.

Míla: Kluci díky a Ostravě a Citronu zdar. Ať se vám dobře daří.

* * *

My samozřejmě závěrem i tohoto portfolia samotného kytaristy, Mílovi Benýškovi jménem PRYnCYPall.cz

na závěr děkujeme nejen za poskytnutý rozhovor a vyjádření ke spoustě věcem, ale i za věnovaný čas a přejeme mu hlavně hodně zdaru a ať mu to ještě dloouho dobře hraje. A vám, milí čtenáři, děkujeme za přízeň a zároveň vám i tímto přejeme příjemné čtení do dalších dní.

Rozhovor s Mílou Benýškem uskutečnili Chico -Jaroslav Brandýs, autor těchto stránek a Rostislav Horáček- organizátor Rockové Ostravy a jiných dalších mnohých akcí.

Z ditafónu přepsal a do konečné podoby po autorizaci upravil Martin.