www.PRYnCYPall.cz

… pokračování z předchozí části…

Na chvíli nás přerušil další příchozí ostravský umělec a Pepův dobrý známý, Vašek Fajfr:

„Tak už to vyšlo, právě dneska v deníku PRÁVO.“

„V pondělí tu měl někoho.“ dodává Franta na aktuální situaci, ohledně dalšího interview, které z pohledu v deníku vypadalo na celostránkové sice, ale každopádně se objevilo i na internetu:

http://www.novinky.cz/kultura/278133-ostravsky-bluesman-pepa-streichl-chysta-koncertni-i-studiove-album.html

Takže po chvíli jistého narušení opět pokračujeme:

Co ti říká jméno Jirka Schmutz, jak jsi jej znal anebo co s ním je?

Pepa Streichl: No, bývalý kytarista kapely CITRON. No jak jsem přišel na agenturu, tak mermomocí nechtěli nechávat hrát samostatně, tak vzniklo takové trio cizích jmén: Streichl – Kroczek – Schmutz,

a tam jsem poprvé potkal právě Jirku. Tak viděl jsem ho už na CITRONech a taky jsem s ním mluvil asi měsíc předtím, než jsme se dali dohromady a vzniklo trio FOLK BAND a byli jsme vlastně jako Kroczek

starý housle, Já a Jiří Schmutz – kytara. To bylo asi tak 1984 rok a to už nehrál v CITRONech. To už byl po léčení a tak jako různě….

Po jakém léčení?

Pepa Streichl: Tož, jakém asi, chlastu, rockeři, ne?

No a co s ním je dneska?

Pepa Streichl: Bydlí tady někde. Nemám jeho adresu, nemám jeho e-mail. Má domácí studio a točí sám a furt je v tom zahrabaný. Nahrává své písničky, takové velikánské plochy, rockové anebo nevím co to je, vždycky se přijde za mnou pochlubit ke mně domů, zhruba tak jednou za půl roku. A říkám, ztratil jsem jeho e-mail i mobil, tak nevím přesně.

A kdy jsi jej viděl naposledy?

Pepa Streichl: Před rokem.

Pak následovala debata, která je zde vlastně obsažená již ve spoustě rozhovorech, ať se týkala ohledně nevyjasněných fám či faktů, pravd a nepravd kolem údajného úmrtí Jirky Schmutze, která se ukončila i tím, že Pepa Streichl, také prý tvrdil, že Jirka Schmutz umřel, načež to Pepa vyvrátil slovy:

Pepa Streichl: Já jsem nikdy netvrdil, že umřel. Vždyť Já vím celou dobu, že žije, Vždyť jsme se potkávali. Prostě má domácí studio v paneláku, nevím přesně co ačkoli mi to vysvětloval, ale Já se v tom tolik nevyznám, bydlí sám, nahrává takové kytarovky a jak jsem říkal, takové ty velké plochy. Vím že každá tá jeho písnička trvá tak 12-13 minut a bez zpěvu, čistě jenom muziku. Já jsem ho dokonce přemlouval, ať se mnou hraje.

No nechce, on nechce hrát. On prostě: „Já jsem jenom v tom a…“ a bydlí tady, v těch panelácích, no, jak se tomu říká?…Pískové doly. Někde tam z kraje, tam někde bydlí.

Franta při té příležitostí dodává, zatímco vrchní Eliška se vzhledem skoro prázdnému dopolednímu lokálu na chvíli proměnila do role fotografky, že předběžně jej v restauraci Šantal, pro tyto případy také již pověsili před nějakým tím časem a že na tamtom obraze, co je pověšen naprotější stěne restaurace Šantal je Pepa Streichl a tamta loutka, tak to je též Pepa.

Z nevydaných písní

Chci se ještě zeptat, jestli jste jako folkaři někdy společně slavili Silvestry?

Pepa Streichl: Ne, Já jsem málokdy. Spíše bych řekl, že nikdy. Já jsem měl prostě dohodu s ženou, že si můžu jezdit, ale o Vánocích a Silvestru a tak přes ty svátky, jsem prostě nesměl hrát. Čili dva dni před Vánocemi jsem již nesměl hrát žádný koncert. Ženu jednou přemlouvali. Prostě zavolali, ještě na starý telefon domů, jak jsem měl odněkud tenkrát z Bratislavy, že v Rádiu natáčí Zákrutu (kdysi rozhlasová relace POZOR ZÁKRUTA!!!) a zrovna to natáčeli tady kousek, z Hrabyně a bylo to dva dny před Vánocemi. Tak Já jsem jim říkal. „No, to musíte mluvit, s ženou, bo ona mně nechce pustit, protože potom se vždycky jenom chlastá a chlastá…to musíte mluvit s ní.“

„Tak nám Jí dejte.“ Povídali a ona jím říká: „No, ale dovezete mi ho zpátky!“ „ To Vám zaručujeme.“ A tak odvezli mne tam, odehrál jsem, dostal jsem gáži, to už bylo těsně po revoluci, dovezli mně domů, ale protože spěchali, tak mne vyhodili jen za rohem a zapomněli se podívat, jestli jsem domů došel a odjeli, no a Já, hup do hospody a domů jsem přišel až na vánoce ve tři odpoledne. Silvestra jsem sice hrál jen jednou, to bylo pro Šišku, ale zase za těžké prachy, prostě -20 stupňů Celsia v Třinci, tam jsem dělal, že zpívám, potom ještě v Ostravě, ale říkám, tam jsem dělal, že zpívám. To ale bylo někdy

v roce 1996 nebo tak nějak. A to jsem hrál jako dva koncerty během jedné noci, prvně v Ostravě a pak ještě v jedenáct večer v Třinci a to ti na tom bylo krásné to, že to je též taková historka, že v Ostravě bylo teplo, protože tam byly světla, tak to jsem zahrál přesně tři písničky, které jsem měl domluvené, že budu hrát z playbacku, samozřejmě, no a v tom Třinci byla už taková zima, že jsem zahrál jen jednu písničku a řekli: „Běž už.“ No my jsme tedy s Nohavicou začali společně hrát tak někdy v roce 1982.

Ještě nám řekni, jaká byla tehdy atmosféra na těch koncertech, když Jarek Nohavica byl tehdy vlastně nové jméno a začal být populární a jestli na vás nechodili tehdy nějací agenti, kteří vás potom šmírovali, jako co a o čem zpíváte a pak to donášeli výš?

Pepa Streichl: No, ale prvně začal jezdit, tak dva, tři koncerty, jako po mých koncertech. Já jsem jel třeba do Žiliny jako Já, Pepa Streichl, a vzal jsem ho, jako Nohavicu sebou a během měsíce se to otočilo. Prostě jak o něm začal psát Černý, tak v té chvíli se to otočilo dost tvrdě. Ale rozumíš, v tehdejší době, kdy my jsme byli huby otevřené, prostě přijde vám zahrát písničkář a lidským způsobem řekne: „Jsem rád, že jste na nás přišli.“ A agenti? No, mohli tam chodit, určitě, ale rozumíš, oni z toho dělají tragédii a Já z toho mám srandu. Já jsem vždycky říkal: „Dobrý den, jsem rád, že jste na nás přišli, Vítám vás přátelé a pokud je zde někdo služebně, tak Čest práci. A kdyby tady byli zahraniční turisté, tak ještě jsem něco přidal v cizím jazyce.“

Prostě, určitě tam byli, ale oni se nesměli prozradit, ne? Když tedy to byli tzv. tajní agenti.

No a k tomu se chceme zeptat, že v té době se často jezdilo do Prahy na přehrávky, tak jestli jsi také neměl problémy někdy s cenzurami svých písní, textů a tak podobně?

Pepa Streichl: Ne, my …ale poslouchej, těch agentur bylo více. Byl PRAGOKONCERT, ale ten měl na starosti hlavně ty zahraniční umělce a potom špičkové hvězdy, tam byl třeba Gott a potom takoví ti… .Potom byli PKS, tedy Pražské kulturní středisko a KKS – krajské kulturní středisko ( to v Ostravě sídlilo konkrétně v Domě Vodohospodařů, dnes naproti Tesco v Ostravě a mělo obsazeno komplet celé tři horní patra budovy, což vím i Já, kdy jako dítě, jsem tam také sedával a čekal na typicky koženkových černých anebo červených sedačkách a někdy, když to nebylo na dlouho, tak jen dole u vrátnice jsem pozoroval velké akvárium s rybičkami), takže Já konkrétně jsem nejezdil do Prahy, my jsme jezdili do Ostravy, no a tam to bylo tak, že jsi tam přišel a udělal jsi tam program. Normálně jsi jim zahrál jakoby komplet celý koncert nebo svou celou kompletní produkci, kterou budeš hrát. Takže přehrál jsem jim koncert a oni řekli s připomínkami: „ Tu a tu písničku nehrát a tu nehrát. Proč?“ a stejně jsem na ně sral a prostě jsem to hrál. No dvakrát mně zastavili, že jsem měl zákaz hraní poprvé 5 měsíců a podruhé ještě déle, protože jsem porušil dohodu, že jsem hrál své vlastní písničky, které jsem prostě hrát neměl. Ale to tak prostě v té době měli všichni.

A jak to bylo s tou hvězdou, kterou jsi se rozhodl produkovat, ty folkář popovou zpěvačku, myslím si, že umělecké jméno její bylo Nela a to ses rozhodl sám anebo tě k tomu někdo přinutil?

Pepa Streichl: No, prodělal jsem balík peněz. Chovala se jako hvězda a přitom to nebyla hvězda. No, to jsem ještě prodával na tom Masarykovém náměstí, co tam byl ten prodej těch hudebních nástrojů a ona tam přišla i s mámou a tak jsem složil částku na nahrání třech písniček, dvě jsem složil pro ní Já a jednu, tuším Kron nebo někdo jiný, nevím kdo. Kron to nahrál, protože dělal jako režiséra nahrávek a pak se naskytla ta příležitost, nějaký ten vlak do Prahy a tam, že tedy zazpívá někdo z Bunkru, no a

nevyšlo to. Vybouchlo to, prostě. Ale potom jak se člověk tak zpětně na to všechno podíval, tak zjistil, že vlastně neumí zpívat.

A co ti Pepo říká jméno Rockový Jeník, který se jmenoval Jan Horák a ten prý tě zatáhl do nějakého projektu, který nakonec nebyl úspěšný?

Pepa Streichl: Tak, prodělal jsem na tom docela dost, asi takových dvacet tisíc, ale ne, že to neúspěšný projekt, měl být úspěšný a byl i dokonce.

A ten projekt byl největší noviny, tedy hudební noviny v České republice, moravské noviny. Jmenovalo se to Moravskoslezský POP a vymyslel jsme to tak, že jsme se domluvili. Tady u nás Nová svoboda, na jižní Moravě Rovnosti a každý čtvrtek jsme dodávali osm stran. Prostě osm stran byl vnitřek Nová Svoboda a osm stran vnitřek Rovnosti, potom až po nás vymysleli ty přílohy, ty krajské přílohy, co jsou teď. S tím přišli až po nás. My jsme byli první, kteří dělali přílohu, Moravskoslezskou přílohu POP ve dvou novinách. No a všude byla podmínka, že když nás vyhodí, takže nám zaplatí jeden milión korun. Honza, ten mne podvedl tím, že pořád říkal, jak to má domluvené, protože on jezdil na jednání. Za prvé, základní vklad nedal a tak jsem musel, aby to prošlo přes právníky za něj podstatnou část zaplatit J a pořád tvrdil jak je to domluvené a potom podepsal smlouvu, kterou neměl zajištěnou žádnou reklamu, kterou by to jako to. Jako jím se to líbilo, nechalo nás to dělat asi deset týdnů anebo osm a na brněnsku ještě o dva týdny déle a pak to skončilo. Tam už jsme z toho ustoupili my. No nakonec to bylo tak, že to celé koupil Reingier a nevěděli jak to na nás nahrát, aby nás z toho vyštrachali, tak nás Svoboda vyhodila a Rovnost nás donutila odstoupit od smlouvy, že jsme vlastně neplnili program ze Svobodou, takže to bylo zero – zero. No a tam ty peníze, ty už zmizely v nenávratnu, ty mi nikdy nikdo už nevrátil. No, dva měsíce jsme to připravovali, deset týdnů to trvalo, ale nám bohužel neřekli, že už je rozjednaná smlouva s tím Reingierem. Oni už s nimi jednali a nám nechali podepsat, že to s námi jako neukončí.Takže to nám utajili, a to bychom to zase soudně vyhráli, kdyby po nás jako někdo něco chtěl.

…tak to je pro dnes vše a konečnou část unterview přineseme během posledních dní…