www.PRYnCYPall.cz

 S trochou mimoostravského dění a přitom spojeného s naším krajem jsem se přimotal nejen shodou okolností, ale také po jisté konverzaci s jednou místní, tedy přesněji o kousek vedle, z Frýdku-Místku, celebritou René Součkem, co by zhudebnělým posunovačem, hrajícím písničkářem na akustickou kytaru anebo jambo, ale především na ukulele, bo to je ten nástroj co prý robí z člověka hudebníka, na jeden koncert v pardubickém výstavním areálu Ideón, který byl součástí nejenom právě probíhajícího kulinářského festivalu Gastro 2012, ale také i Vinobraní, jenž se konalo po záštitou Vinotéky Karla IV.

Myslím, že René by mi neodpustil, abych se o této jeho významné akci zde ani trochu pro jeho fanoušky nezmínil.

Nevím sice přesně, co že to vlastně plánoval. Zda se mu pak samotnému nechtělo vracet, stejně jako i mně zpět k nám na Moravu anebo jen využil oné příležitosti, že má pracovní konstelace shodou okolností se kříží s tou jeho uměleckou a on, opět po roce stane na stejném místě. Nicméně nelze jinak, než opět trochu nahlédnout do života Reného Součka, momentálně nejznámější osobností Frýdku-Místku- hudebníka.

René dorazil do Pardubic někdy po poledni. Bylo tak 12:45, když skrze mlhu, jenž se dala přirovnat k mléku, opustil útroby nádražní haly s hamburgerem v ruce, kytarou na zádech a ukulelem ve futrále v druhé.

Cestou mi vysvětloval, proč jeho známý, zároveň taktéž písničkář JirkaHurych, zařadil hned na rozjezd sobotního programu, což bylo vyhovující nakonec i pro mne.

Po chvíli jsme se ocitli na místě, kde jsem měl tu čest, tak čtyři měsíce pobývat na pronájmu a které mi bylo známé. René mne požádal, že by se potřeboval opět po roce nechat vyfotografovat na stejném místě. Tak jsme šli před místní pohřebnictví.

Trochu nás to zdrželo, jelikož i když místní lidé, byli natolik vstřícní a sem tam nám poradili, tak přeci jen jsme mezi paneláky chvíli bloudili, než jsme úspěšně našli ono místo konání akce. Naštěstí Renému zbývalo  ještě třičtvrtě hodiny do vystoupení i když samotný interpret si s tím těžkou hlavu příliš nedělal a bral to s tím, že hvězdy si prostě dávají načas. Načas a kafe, nejen, často a kolikrát.

René před vystoupením nepožívá a nepoužívá alkoholické nápoje, po vystoupení ano. Nicméně onu chvíli, kdy tedy, jak to René ohodnotil, že vystoupí, zahraje zde pro ty čtyři sedící lidi, nevyjímaje z toho ani Jirku Hurycha, místního mistra zvukaře a také moderátora, jehož jméno si momentálně nevyvbavím, ale jeho hlas lze slýchat z rádia Frekvence 1, jsme se věnovali, ve vedlejším sále poslechem folklórního cimbálového souboru Poštár, rovněž od nás z kraje, který po celý den bavil svou produkcí přišlé ochutnávače vin, medoviny a místního pernštejnského piva a dalších dobrot. Byl to Míra Michálek, přečetl jsem si později z plakátu.

 Reného při vystoupení tentokrát doprovázel Jirka Hurych na jisté percusse, který sice produkci měl již předchozí den, nicméně, jak prohlásil moderátor Vinobrání, se mu to tak zalíbilo na pódiu, že se rozhodl absolvovat ještě den následující s tím, aby to bylo pro změnu poněkud o něco alternativnější.

Jak se ono vystoupení povedlo zalternativnit si můžete prohlédnout v přiložených videích.

Nicméně, během Reného produkce s přicházejícím pozdním odpolednem, přicházelo i více lidí, takže i on sám či oba sami nakonec hráli tak zhruba pro 20 lidí, jak jsem vysledoval.

Závěrečným hřebem festivalu byla rocková či bigbeatová formace DRAGON a jiné další, kterou jsme již neviděli, neboť nejen unavení jsme pospíchali kolem půl páté vlakem na rodnou hroudu.

Každopádně, závěrem lze říct, i kromě jistých pochvalných ohlasů diváků, že hraje dobře, že prostě René Souček, na rozjezd dobrý.

Jak to tam vypadalo v sobotu 20. 10. 2012, si můžete prohlédnout v tomto přiloženém fotoreportu –>ZDE<–

Tak zase někdy

Mathi Basssnake