www.PRYnCYPall.cz

V podvečer 24. října zamířila česká undergroundová legenda AKTUAL do ostravského klubu Cooltour, kde odehrála svůj historicky první moravský koncert. Přivezla s sebou také své nové album, které před zraky několika desítek přítomných lidí stihla dokonce již podruhé oficiálně pokřtít (poprvé to bylo v pražském Paláci Akropolis v červnu tohoto roku). Koncertně se se známou novodobou sestavou Aktualu mimo jiné také poprvé představil její nejnovější člen, violoncellista Jan Pech. Jednalo se tedy o koncert svým způsobem vyjímečný.

Přestože byla ve výsledku tato akce spíše komornějšího rázu, kapela docela příjemně překvapila a její vystoupení mělo tu správnou sílu, v jakou každý, myslím si, doufal. Dlužno říci, že kapela naživo prezentovala převážně skladby z nového alba, tzn. většinou přepracované věci z jejich rané tvorby. To jsem uvítala s povděkem, neboť slyšet desku (nebo její fragmenty) Atentát na kulturu, kterou řadím mezi 10 největších tuzemských hudebních obskurit, by nedělalo dobře mému žaludku.

Jan Pech, Pavel Cigánek

Z toho se dá vyvodit, že skladby z nového alba Chovám v kleci bolševika už jsou kvalitativně někde trochu jinde. Syrovost projevu i jisté přesvědčení je v reinkarnovaném Aktualu stále přítomno, už se z toho ovšem stala docela dobře poslouchatelná záležitost. Nutno podotknout, že i texty ze 60. let začínají být pomalu, ale jistě opět aktuální.

Kapela svůj set zahájila titulní skladbou své nové desky – “Chovám v kleci bolševika”. V průběhu večera pak zazněly jak již zmíněné přepracované starší věci – “Atentát na kulturu”, “Staňte se prasetem”, “Androš chcíp” nebo “Koks”, tak i kousky úplně nové – “Svatozář” (pro případné slovenské posluchače kapelou obětavě přeložena jako “Svätožiara“), “Hudba je škodlivá” nebo “Popěvek”. Matně si vybavuji, že zazněly i “Děti bolševismu“. Zkrátka se jednalo o set složený z toho nejlepšího, co Aktual kdy vyprodukoval.

Co se týče výkonů jednotlivých členů kapely, nebylo to nejhorší.

Milan Knížák vlastně vůbec není „skutečným“ zpěvákem, to dojde asi každému, je ale bezesporu duší kapely, bez které by v dnešní době už jen těžko existovala.

Milan Knížák

Zbytek osazenstva, které dohromady čítá 9 lidí (!), je na tom instrumentálně jaksi nerovnoměrně. Nedá se totiž říct, že by ta hudba nemohla fungovat bez Vaška Vlašáka, bez vokálů Václava Neckáře ml. nebo jen s jedním bubeníkem. Je mi ale jasné, že toto není vůbec věc nějaké potřeby nebo snad bohatých, přebujelých aranží… Očividně se jedná spíše o Knížákovy tendence být v něčem za každou cenu originální.

Musím říct, že jsem si od tohoto koncertu nic moc neslibovala. Je sice pravda, že mne Aktual nijak neohromil, ale rozhodně to nebyla ztráta času, a nakonec se z toho vyvrbil i vcelku pěkný kulturní zážitek, který dal pamětníkům vzpomenout na tuhé normalizační doby a těm mladším dal okusit trochu atmosféry, která na koncertech Aktualu na konci 60. let mohla panovat.

Ovšem to známé mrazení v zádech, které se může dostavit třeba u poslechu Plastiků, člověk u Aktualu rozhodně nepozná… Přeci jen je to pořád veselá a recesistická hudba, která mnohdy vyčaruje úsměv na tváři i toho nejzarputilejšího soudruha.

Nebylo to zlé, ale jednou mi to bohatě stačilo.

Fotoreport z vystoupení ZDE, pod tímto odkazem.

Kristýna Trochtová