www.PRYnCYPall.cz

Poslední den v říjnu se v hudebním klubu Parník konalo vystoupení ostravského písničkáře Václava Fajfra, který prezentuje rázovitý ostravský folklór, tedy ostravský život takový jaký je, za účasti přítomných hostí. Těmi byli mimo jiné známý písničkář René Souček z nedalekého Frýdku-Místku se svým cachofoníkem Markem Hlostou a následně další ostravská, dalo by se říci folklór-rocková kapela Šajtar.

Vlastně jsem ani nevěděl, zda i přes zakoupené vstupné se akce zúčastním. Vše záleželo nejen na vývoji v zaměstnání, ale i, a to především, na cestování. Nakonec vše dopadlo relativně dobře a i přes nějaké to mírné dvacetiminutové zpoždění nakonec přicházím do Parníku. Tento koncert byl dosti dlouhou dobu dobře propagován a zájem o něj byl velký, takže znalý poměru klubu nedělal jsem si žádné velké iluze o nějaké ty detailnější fotografie z blízkosti pódia a podobně. Přeci jen nedisponuji takovou technikou, jakou mají ti, které vídáváme při různých velkých událostech, ať již sportovních či kulturních.

Hned první rozhled po vstupu mi dává za pravdu, opravdu je tam hlava na hlavě. Trochu mne zmátlo, když jsem někdy předtím hovořil jak s Reném, tak i s Václavem, že tedy oba by měli hrát ne na začátku, ale spíše později. Tedy se štěstím chytám tři poslední písničky Reného Součka.

Zleva: Marek Hlosta a René Souček

Později jsem se, když jsme se s Markem a Reném setkali o pauze mezi vystupujícími, že tedy nějaké změny v jejích zajetém programu se ukázaly jako dobré. Nevím o jaké šlo, takže nehodnotím, protože po nich to již na scéně rozbalili ŠAJTAR.

Na ŠAJTAR jsem byl zvědavý, jelikož je znám tak nějak skrze Youtube, ale ještě jsem je neslyšel nikdy živě. Moderátor závodů Formule 1 by zřejmě stroze dodal: „Další zajímavý kůň z managerské a producentské stáje Vladimíra Herberka, stejně jako pozdější zlatý hřeb večera.“  a že tady pletu hrušky s jablky vysvětlím hned poté, co si vypůjčím pár slov z historie kapely:

KAPELA ŠAJTAR, která původně neměla záměr vystoupit, ale přeci jen se ve svém novém složení nakonec rozhodla, tak už od svého vzniku v roce 1999 v Ostravě, prošla kapela Šajtar různými žánrovými změnami od folklóru přes folk až k dnešní rockové podobě, která je nástrojově rozšířená o cimbál (Terezka, prý nejkrásnější tvář kapely, což je pravda, jak nakonec sama sebevědomě přitakala při představení členů kapely),

Šajtar

se za svou domu existence již prezentovala při těchto společenských a sportovních akcích: Mistrovství světa v ledním hokeji OV , Mistrovství světa ve fotbale v Německu, Davis Cup OV , Mistrovství světa ve florbale v OV , Akademické mistrovství světa v bassebollu v OV, IPC Ice Sledge Hockey world championships v OV, Udělování cen akademie České populární hudby Ostrava – Praha,  Zlatém Kanáru – Přerov , PGA Čeladná –golf, Karlovarském festivalu cestovního ruchu , Prosperita open – společenské akce, atd. Febiofest, Český besceler roku 2012.

Takže si myslím, že ten sportovní nádech zase není až tak od věci.

Šajtar odstratovali svou produkci známou Dylanovkou Knocking On Heaven’s Door a ještě známější přes Guns N‘ Roses a později pokračovali svými vlastními skladbami. Co se týče coveru, tak tady si dovolím pár slov odposlouchaných ve venkovním kuřáckém kuloáru, že tedy ty covery jsou spíše ke škodě, o čemž hovořili nejen někteří posluchači, ale i hudebníci a lidé kolem hudby při debatě, ale na druhou stranu mně osobně to propojení s cimbálem dává jistou originalitu, stejně jako jsme se všichni shodli na tom, že skladba AC BLESK DC byla opravdu povedená a byla v ní i právě ona jistá dávka té originality.

Ale to již byl na pódiu Václav Fajfr, který tedy prezentoval své nové písně, jak to zvěstoval René v předkoncertním průběhu:“ My budeme hrát své staré a Václav své nové písničky. Václav to vzal hned od samého počátku trochu antipoliticky a svůj program odstartoval svou skladbou ke které má i videoklip Ano, pane premiére! a ještě jednou další, jejíž název nevím a pak pokračoval příjemnějšími tématy.

Václav Fajfr

Jako novinku předvedl skladbu Přísloví. I když sám říkal, že jí téměř celou okopčil, tedy co se přísloví týká, tak sem tam měl i své dopěvky. No, nevím jak koho, ale chvílemi na mne působil, což nechci nikterak přirovnávat, ale trochu mi to připomnělo onu listopadovou atmosféru v roce 1989, když hrávali Kryl, Hutka a další. Takže jsem si tak pomyslel, že to je možná to, co v dnešní době ty některé lidi může kopnout do očí. Ono hudba a písničky, to je vždy věc vyjádření cítění něčeho.

Ovšem celý koncert jsem nevydržel (zdravotní důvody), rozum mi velel, že mám spíše vsadit na Pierreho de Coubertina, vzpomenout jeho: „Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas, základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře. L’important dans la vie ce n’est point le triomphe, mais le combat, l’essentiel ce n’est pas d’avoir vaincu mais de s’?tre bien battu. (obvykle zkracováno na „Není důležité zvítězit,  ale zúčastnit se.)

A v tom nejlepším odkváčet domů, takže kromě Václavova heligonkového umění, jsem ještěnakonec přišel i o vystoupení Jaroslava Wykrenta, ale myslím si, že atmosféra koncertu byla více než dobrá a opět mohu jen říci, zase jeden dobrý, opravdu dobrý zážitek. Což jistě ocenili přišlí návštěvníci, kterých se tentokrát sešlo hodně a dobře se bavili.

Koneckonců posuďte sami:

Mathi