www.PRYnCYPall.cz

Vzhledem k faktu, že jsem velkou příznivkyní klasického progresivního rocku, potažmo art rocku, jsem si nemohla nechat ujít jediný koncert ostravské stálice Jeseter s programem jejího posledního řadového alba Proměna v tomto roce. Ten se konal 6.12.2013 v prostorách Staré Arény v Ostravě.

Jan Gajdica

Abych řekla pravdu, očekávala jsem od tohoto koncertu mnohé, ale i přesto mě Jeseter dokázal překvapit. V pozitivním slova smyslu, samozřejmě. Překvapil mě precizností, s jakou přehrává každou skladbu, a svým očividným zanícením pro „ten svůj“ žánr. Je obrovská škoda, že se o u nás (rozuměj na Ostravsku) prakticky vůbec nejeví zájem o art rockové kapely, protože zrovna Jeseter je jednou z mála tuzemských formací, které si vybudovaly již určitou úroveň a, co je důležité, mají ambice se dostat i do zahraničí (přestože se tam nijak nehrnou). Ale zpátky k pátečnímu koncertu.
Kapela svůj set zahájila komorně akustickou skladbou Píseň neznámému bohu, pocházející z jejich alba Slavnost pro jednoho z roku 2008. Během této skladby už se všichni návštěvníci definitivně přemístili do malého sálu Staré Arény, kde se celý koncert odehrával. Ze zmíněného alba Slavnost pro jednoho pak zaznělo ještě pár dalších ukázek, mezi nimi například i výborně zahraná Touha po vzdálených obrazech. Hlavní částí programu však bylo zatím poslední Jeseteří album Proměna, které daný večer zaznělo v téměř kompletní podobě. Osobně jsem doufala, že kapela do programu zařadí i bonusové tracky Milovník života a Homunkulus, které, ač třeba nedosahují kvalit takové titulní Proměny, už jsou pro mě se zbytkem alba pěvně spjaty. Ale co se dá dělat, Jeseter tedy Proměnu odehrál v „ořezané“ podobě bez albových bonusů.
Vůbec největším zážitkem pro mě byla bezpochyby skladba, jejíž jméno nese i celé album, tedy Proměna. Její živá prezentace byla, abych tak řekla, takřka bezchybná a snad až naprosto identická se studiovou verzí. A to mi věřte, že nepatřím mezi tu nekritickou část hudební veřejnosti. Upřímně jsem doufala, že ji kapela odehraje v kompletní podobě, a můžu říct, že mě ten fakt, že tak učinila, až zahřál na srdci. Skutečně, Jeseter zde ukázal ryzí perfekcionismus a tento svůj dvacetiminutový opus zahrál bez jediného zaváhání.
Zvláštní pozornost si však zasluhuje rozený frontman David Tobiasz alias Tobi, který svým vystupováním jistě dokáže vyčarovat úsměv na tváři i toho vůbec nejzarputilejšího soudruha. V průběhu večera se však vystřídalo i pár momentů, kdy bylo jeho „mercuryovské“ chování mírně takříkajíc přes čáru. Třeba takové parafrázování Springsteenovy osmdesátkové halekačky Born in the USA na samém závěru ukázky ze Siddhárthy působilo nepatřičně. Alespoň já to tak vnímám. Naštěstí to však dokáže jaksi vyvážit svým charakteristickým hlasovým projevem, který k hudbě skupiny Jeseter už neodmyslitelně patří.

David Tobiasz

Nenápadně už jsem zmínila Siddhárthu, rockovou operu z pera Jana Gajdici, jejíž část (první dějství) měla právě ve Staré Aréně premiéru. Přestože si z ní dokážu vybavit už jen pár drobných fragmentů, rozhodně nezapomenu, jaký pocit jsem při jejím poslechu měla. Stručně a jasně; tato rocková opera bude vynikající a dost možná i v naší krásné zemičce ojedinělá. Nevybavuji si totiž, že by podobný, čistě art rockový projekt u nás už někdo v minulosti realizoval. Ať už vám na mysl přijdou jakákoli jména (a že tuším, kdo by vás mohl napadnout), vím naprosto jistě, že Jeseter se svou Siddhárthou, napsanou na motivy novely Hermanna Hesseho, půjde mnohem dál než kdokoli jiný, dřív či v současnosti působící na naší scéně. Jsem tedy velmi zvědavá, jak celý projekt dopadne, a pokud bude úšpěsný (a já věřím, že ano), doufám, že se dočká i studiové verze.

Co se týče výkonů švarných Jeseteřích instrumentalistů, jednoznačně jim dominuje dvojice Tobiasz-Gajdica, která živě tvoří páteř celé kapely. Ostatní jim však nezůstávají nic dlužni a odvádí naprosto profesionální a precizní práci. Třeba baskytarista Martin Šimíček předvedl technicky velmi dobrou hru, kterou, jak jsem si stačila všimnout, stihl obohatit i o různé zajímavé prvky, jako je např. tapping. Když se k nim přidá výborný bubeník Lukáš Krejčí a zpívající klávesista Robert Hejduk, který shodou okolností zrovna daný večer nezpíval, není možné tím nic zkazit. Jeseter je v této sestavě perfektně fungujícím celkem, který si po hudební stránce jistě neobyčejně rozumí.
…a pak to dopadá tak, že hudební kritici už pomalu nemají co kritizovat.

Fotogalerie:

Kristýna Trochtová