www.PRYnCYPall.cz

Tradičně jako každým únorem v roce si metalový harcovník Ota Hereš, se kterým jsme před dvěma léty právě při této příležitosti udělali obsáhlé interview, udělá zastávku v ostravském Barrák music clubu se svou legendární kapelou TÖRR a potěší svou přízní místní metloše a skalní fans. A tradičně i my, se snažíme tuto tradici neporušit a věnovat jeho návštěvě svou pozornost. Tentokrát si roli sekundantů vyzkoušela havířovská dech-trash metalová smečka ANTIGOD a mladý black-death příslib z Frýdlantu nad Ostravicí, VIRTUAL VOID. Zřejmě by nebylo od věcí se zase Oty zeptat příležitostně na pár věcí kolem TÖRRu, ale potkávám se s ním, když Antigod je u konce produkce, takže jen obyčejná zdravice, ale abych nepředbíhal.

Na akci, která odstartovala již o půl osmé večerní přicházím zhruba o hodinu později a proto také zůstanu věrný názvu posledně jmenované kapely a poslechnu si ji doma, virtuálně.

Klubu je docela slibně zaplněn. Otevřeno je na obou barech a zdá se, že ani po předchozí pecce v podobě Napalm Death a Hatebreed dost lidí kapsa netlačí. Takže rychle využít momentálního prostoru u výčepu, objednat pivo a …

Antigod – Havířov

To už Antigod pomalu rozjíždí svůj program a před pódiem je co dělat, abych někomu nešlápl na kuří oko. Haviřovský Antigod už není pro mne žádná neznámá, byť jeho repertoár nemám načtený tak dokonale jako kolega Johny, abych zde vypíchl nějaké  jejích skladby. Snad mi to odpustí. jelikož jsem je měl již tu čest párkrát zaregistrovat na proběhách akcích (Heraltická sbíječka, Rocktherapy 2013, support švédských Demonical 2012).

Ač je u pódia plno, tak pořádná pařba, ke které během celého koncertu vyzývá baskytarista Hadži, to  ještě zdaleka není. Tentokrát na zpěvu a growlu Štěpu, který musel zůstat kvůli práci v Praze, nahradil zpěvák z orlovské sestavy Hibakusha, tuším Havel, který se s repertoárem Antigodu popral, dle slov Hadžiho, za jeden týden. Dokonce bych i řekl, že jistá spřízněnost kapel  jde znát.

Törr – Ota Hereš (kytara), Radek Sladký (bicí)

Podle slov jednoho z návštěvníků, s tím asi moc práce neměl, ale řekl bych, že i trash-death a growl, je umění namakat. Na kapele je znát, že za těch pár let se již posunuli herně daleko někde jinde a působí daleko větší sehraností. Navíc jde vidět, že z Antigodu číší před vystoupením Törru pohoda a ani nějak zbytečně neprotahují. Nějaký ten přídavek navíc a dost.

TÖRR, tak to už je zcela o něčem jiném a hned do lidí drtí své staré pecky. K slyšení je střídavě „Smlouva s peklem“– rok 1990, „Armageddon“, „Exorcist“, „Kult Ohně – rok 1993, „Osud“, „Made in Hell“, „Anální alpinista“ – rok 2005, „Čert mě vem“ – 2006, z nejnovějších „Až mne naserou“ , „Jdu za svou vírou“ – rok 2011 a jako pověstná třešinka na sladkém dortu nejznámější hit Kladivo na čarodějnice, jako závěrečný přídavek, který příchozí náležitě ocenili jásotem a ovacemi.

Koneckonců se můžete podívat na menší sestřih z této akce, kde se snad podařilo vypíchnout to nejdůležitější:

Zdálo se být již konec, ale velká chyba si to myslet. Ota si ještě přehodil post s Radkem Sladkým a usedl za bicí.

Törr – Honza „Bart“ Bartoš

Radek se chopil baskytary a na závěr ještě potěšili rozjásané publikum touto malou exhibicí. Honza Bartoš se chopil kytary. Trochu mne to mile překvapilo a jelikož jsem to již ani nečekal, tak jsem tomu nevěnoval, ukryt v zadu sálu, příliš velkou pozornost. mám rád totiž ty chvíle, kdy je před pódiem narváno a člověk si může dát v klidu to pivo, bez jakéhokoli čekání  .

Pak již už přišel onen závěrečný hvizd další super akce, která se tentokrát obešla bez větších extempore oproti té minulé. Po zahraniční přehlídce i slušná domácí. Něco z ní si lze prohlédnout i zde –> v tomto fotoreportu.

Ještě chvíli sedím v klubu než mi pojede půlnoční tramvaj. Zjišťuji že se mnou sedí hoši asi právě z Virtual Void. Cestou mi v hlavě vyvstává pointa rozdílů mezi metalisty a hardcoristy.

Mezi metalisty se dá bezpečněj chodit u pódia, ti stojí na místě obvykle, kdežto u hardcoristů nikdy nevíte, kdo vám kdy skočí ze shora na hlavu anebo neporazí nárazem bočním. A tím bych tomyslím asi uzavřel. Určitě na TÖRR stojí zajít, pokaždé super gradující atmoška.

Zatím

Mathi