www.PRYnCYPall.cz

Dopředu vyprodaná akce svědčila hned o několika faktorech. Za prvé o popularitě obou headlinerů v českých luzích a hájích. Za druhé o možnost vidět tyto dvě veličiny světové hudební scény v malém klubu nechtěl přijít snad žádný příznivce grindu a hardcoru. Za třetí a rozhodující faktor považuji snahu Marcela Palovčíka dotáhnout na Barrák to nejlepší co trh nabízí. Tvrdit mi někdo před dvěma lety že uvidím Hatebreed v Ostravě, pošlu ho na vyšetření k Chocholouškovi. A lidi si už zvykli, že Palec zkrátka vozí do Ostravy kvalitu.

První co zarazilo už při vstupu bylo opáskování dole ve vchodu a následné velmi ledabylé prohledání profi ochrankou u vstupu do sálu. Tu ledabylost zmiňuju záměrně. Tolik donesených vlastních lahví jsem v klubu snad ještě neviděl. Že se nebude v sále kouřit jsem docela očekával. Po zaplnění klubu tenhle zákaz stejně pozbyl platnosti. Hulilo se stejně všude . Bary fungovaly jako vždy skvěle a rozdělení na bar s desítkou a druhý s dvanáctkou byl opět velmi dobrý tah.

Prvními pány na holení byla ostravská „all star“ grupa PRIMARY RESISTANCE. S novým kytaristou je to ještě větší řezba a PRIMARY RESISTANCE si ihned získávají publikum na svou stranu. Vládis Třískala v suprovém triku Righteous Pigs hecuje lidi a neúnavně hulaká do mikrofonu až se Barrák otřásá. Na konci svého setu hrají PR už pro zaplněný klub a uznalé ovace nejsou jen zdvořilostním potleskem typu „hrajete pěkně, ale už dlouho“. Pro takhle narvaný klub Primárky podle mě ještě nehrály. Chutný předkrm a co bude servírováno dál?

Chutný hlavní chod v podobě birminghamských legend NAPALM DEATH. Kolikrát já je už viděl? Pětkrát, osmkrát? Ono je to v podstatě fuck, důležitý jsou hlavně body Ivánku kamaráde:-D. Ale co se to děje? Legenda NAPALM DEATH má k dispozici podium stejně veliké jako předkapela. No tohle je na mě docela silné kafe a jsem zvědavý, jestli tímhle vůči NAPALM DEATH nedůstojným tahem neutrpí zběsilá pódiová prezentace, jíž jsou NAPALM DEATH pověstní. Hned se ukazuje kdo je tady profík a s tímhle handicapem se hlavně vokalista Barney popral skvěle.

Sice to nebyl tanec „sakra, ten chlapík tančí šíleně, kousla ho snad tarantule nebo co?“ jako před lety v porubském, dnes už neexistujícím klubu Aréna, ale i tak ho byl plný zbytek pódia. A publikum? To doslovalo žralo NAPALM DEATH z rukou a každý jejich song byl odměněn frenetickým potleskem. Kotel pulzoval na plné obrátky a mě tak napadla kacířská myšlenka „Whose the King?“ dnes večer? Jak tuhle smršť překonají hvězdní HATEBREED? Obzvláště když NAPALM DEATH vytáhli esa z rukávu v podobě hitovek „Suffer the children“, „Breed to breath“ , „ Scum“ a cover Dead Kennedys „Nazi punks fuck off“. To už se zdi Barráku slušně otřásaly a atmoška v sále se blížila bodu varu.

NAPALM DEATH končí a začíná přestavba pódia pro hvězdy večera HATEBREED. Tma v sále, intro a již jsou tady, HATEBREED v čele s charismatickým vokalistou Jamiem Jastou.  Zvuk řeže jako solingenská ocel, kapela jede jako promazaný stroj, jen se mi zdá, že zrovna hecíř Jamie dnes není ve své kůži. Zřejmě únava z turné vykonala své . Tím ale nechci říct, že by koncert odflákl. Jen už jsem ho viděl v lepší formě. Dnes zkrátka působil trochu staticky.

To nic neměnilo na tom, že HATEBREED naživo rovná se masakr a skvělá zábava. Refrény řve publikum jako jeden muž a Jamie nejednou refrény vypouští a nechá je hulákat jen fanoušky.

Ze všech skladeb mi v hlavě nejvíc uvízly kousky „Defeatist“/ otvírák jako prase, cover SLAYER „Ghost of war“, kolektivně odeřvaná „Live for this“ a devastující „Destroy everything“.

HATEBREED opouští pódium bez jediného přídavku zhruba po slabé hodince čistého hraní a celý sál kouká nechápavě co se děje.

O přídavky jsme přišli díky opilci, který upadl do stojanu s kytarami na boku pódia. Bohužel zmasil zrovna tu se kterou HATEBREED hrají přídavky. Tohle byla bohužel výrazná kaňka na jinak bezchybném koncertu. Takového cypa minimálně zlynčovat spodním prádlem měsíc nemytého bezdomovce. Až na ten závěr moc dobrá akce a ještě jednou díky klukům z Barráku za bezvadný večer, který můžete shlédnout i zde –> v tomto přiloženém fotoreportu.

Johny From Troppau