Zavítal jsem, což zřejmě potěší i fanoušky folkové a jiné, tentokrát nerockové klubové scény, ale ono není od věci si sem tam trochu rozšířit obzory a vplout z rozbouřených moří do poněkud poklidnějších vod jiných hudebních žánrů. A čerstvě otevřený a znovuvzkříšeného, nedávno křtěný klub Hudebna Pepy Streichla který se nachází v útrobách restaurace Schönthal, v Ostravě-Vítkovicích, v tento pátek nabízel recitál Nikoly Sikorové a Oty Maňáka, který se jako mnozí další účastnil i nedávného křtu. Vlastně dobrý nápad, jak se ukrýt před zrovna začínajícím silným deštěm ;-)

Nikola Sikorová

Nikola Sikorová

Tento, teprve třetí koncert v pořadí nabízel díky této, jak sám Ota říkal, čerstvě stvořené dvojici, nebojím se říci, zcela luxusní hudební zážitek pro těch příchozích, kterých se sešlo více, než je prstů na rukou a skoro i na nohou.

Jestli se jedná o neznámou dvojici, to nemohu soudit, ale rozhodně mohu říct, že ten, kdo nepřišel, tak neví oč přišel.

Koncert začal něco po sedmé, jak bylo avizováno a po předchozích bojích, klasický výpadek baterie o kapacitě 9V, po předchozí sborce a rozborce Otovy elektroakustické kytary, již nic nebránilo kvalitnímu vystoupení, v němž zazněly nejenom písně z vlastní tvorby, ale nostalgicky či sentimentálně i některé jiné, notoricky známější songy  a z něhož si lze poněkud širší záznam prohlédnout v přiloženém sestřihu, ve kterém se vlastně hned v úvodu i dozvíte, co je to vlastně ono blues, kterým byl proslaven Pepa Streichl, po kterém tento klub nakonec dostal i své jméno:

Obvykle, když se jedná o něco kvalitního, tak si člověk nakonec řekne.“No, nenacházím slov.“ A proč také. Což byl i tento případ a to nejen dle mého mínění. Ono se tak vyjadřilo v podstatě i pár dalších diváků, kteří se této akce zúčastnili. Snad jen ku škodě pořadatelů a vystupujících interpretů nutno podotknout, že diváckou účast by si zasloužili větší.

Ota Maňák

Ota Maňák

Ochuzení ovšem byli i ti, kteří nakonec nepřišli.

Že by snad za to mohl onen déšť anebo že by kultura a blues momentálně nemohly konkurovat právě souběžně probíhajícímu Mistrovství světa ve fotbale v Brazílii? Že by organizátor měl nalákat lidi na sledování Mistrovství světa v přímem přenosu na velkoplošné obrazovce od 18:00 hodin a přesně za hodinu vypnout televizi a šokovat případné diváky kulturou? Že by to bylo tím, že snad nově stvořené kapely, byť dlouholetými, zkušenými a kvalitními muzikanty opravdu netáhly? Že by si tradiční návštěvnici při pátku řekli, tak to neznám, to mi nic neříká? Že by si řekli třeba:“ Mno, však já se na to podívám přes internet,  jak to tam vypadalo  zase v nějakém tom přiloženém fotoreportu <– až skončí fotbal.“ ??? Toť otázky do pranice se kterými se odebírám k domovu. Hlavou mi znovu běží ono motto, že: „Posláním umění, je ze známého vytáhnout to neznámé.“ A asi na tom, paradoxně, vážně leccos bude.

No, snad třeba o 14 dní bude rušněji při koncertu Justina Lavashe, o kterém i samotný Pepa Streichl tehdy říkal, že je to pecka a následně Reného Součka s Pavlínou Jíšovou a pak zase Reného Součka a Zhasni. Určitě chystaný program slibuje vystoupení mnoha osobností tohoto žánru.

Vlastně, zvláštní. Když už teda po koncertě všichni odešli a zůstalo nás tam jen pár, tak se Ota zrovna, jak říkal, teprve začal rozehrávat. Takže ono ještě takový bonusek, zákusek, dezertík před spaním, v podobě pokoncertního muzicírování. Ale to jen, aby toho za takové lidové vstupné nebylo málo:

Závěrem jedině poděkovat za skvělý hudební zážitek v komorní atmosféře. Čerstvě stvořenému „neznámému“ duu mnoho dobrých koncertů s větší hojností diváků a posluchačů, to stejné i Hudebně Pepy Streichla pod vedením Václava Fajfra a třeba se tam zase někdy anebo někde jinde potkáme,

zatím,

Mathi