Ro(c)k se nám opět sešel s ro(c)kem a stejně jako loni tady máme Slezskoostravský Rock-fest 2013.

Táto sobota byla nabitá akcemi i mimo Ostravu, tak určitě bylo nač se těšit a z čeho vybírat. AHARDi si hráli v Bělotíně, v nedalekém Frýdku-Místku se konal Fajn fest a v Háji ve Slezsku vrcholil svým druhým dnem zrovna Musicart 2013 High ve Slezsku. Všechno akce, kde by nás jistě rádi viděli. Nicméně tradičně, i díky lístkům, jsme opět zvolili dění v našem městě a to i přesto, že od známých slyším, že letos tam není nic zajímavého a loni to bylo lepší. Nemohu dát ovšem na jejích názor, jelikož nejen z mého, ale i našeho pohledu, se dá vždy vybrat něco zajímavého.

Up!Great, Veronica Hurtová a Toma Rybola.

Up!Great, Veronica Hurtová a Toma Rybola.

Z ostravské hudební scény určitě UP!GREAT, které jsme viděli vloni v Jistebníku a kteří ohlásili svůj, no, řekněme comeback, co se mamina Veronica, zpěvačka skupiny opět navrátila aktivně k mikrofónu.

Původně jsme, i když festival začínal již někdy kolem poledne, měli v plánu přijít právě na UP!GREAT a oproti Jistebníku ji slyšet v poněkud tvrdším podání. Nicméně události spojené s městkou hromadnou dopravou nás donutili přijít někdy v půli koncertu a to ještě můžeme hovořit o štěstí. Stali jsme se jízdou v tramvaji svědky jisté psí nelibosti. Naštěstí jsme nakonec nebyli pitbulovým cílem a mohli se těšit na hudební nabídku. Vím, že to nepatří do seriózního článku, věnovanému hudebnímu a kulturnímu vyžití a rockové hudební scéně, nicméně mi táto událost přijde podstatná, jelikož, nyní již v domněnkách, kdyby se vše zvrtlo jinak, tak by také nemuselo být nic a proto hovořme o štěstí. Ono totiž, v sobotu chodit po doktorech, také není žádná legrace.

„Aaa, Veronica, už jde slyšet.“ povídá Chico ještě v tramvaji, když jsme se blížili k zastávce Důl Zárubek. Což má za následek i poněkud nestabilní obraz vida, ještě z tohoto šoku:

Možná trochu může mrzet to, že jsme UP!GREAT viděli jen chvíli, ale určitě to stačilo k tomu, abychom udělali krátkou fotodokumentaci a nastínili tak trochu i atmosféru při jejích vystoupení, zde <–

Zpozaolžské GLAYZY, zleva Magda, Bobacz, Hela a Maja.

Zpozaolžské GLAYZY, zleva Magda, Bobacz, Hela a Maja.

Další, pro nás důležitější kapelou byly samozřejmě zpozaolžské GLAYZY, které se nám také po delší pauze pomalu vrací více na scénu. Kapelu GLAYZY jsme viděli někdy loni v záři, v ostravském Hudebním klubu Parník, na společeném koncertu s kapelou KAPRIOLA, kde hráli v nekompletní sestavě, z podobných důvodů, takže se dalo předpokládat, že bychm je mohli tentokrát vidět ve vší parádě tak, jak to umí.

Jako obvykle byl festival opět dobře organizován a rozdělený na dvě hudební scény kde, když na jedné zrovna probíhalo vystoupení, tak na té druhé probíhala zvuková zkouška dalších učinkujících. Takže vlastně návštěvníci byli ušetření zbytečných časových proluk, zapřičiněnými právě zvučením kapel a mohli se těšit, tak jak to v průběhu dne provázel svými moderatorskými vstupy loňský vystupující, Tom Grohregin, hned na další dávku dobré rockové muziky.

Již při pohledu na horní nádvoří se bylo vidno, jak s přibývajícím časem přibývají i fanoušci a přátelé svých oblíbených kapel, nicméně ony ty ochozy na dolním nádvoří a horním, celý tento pohled zkresluji.

Bylo také zahodno tradičněvyzkoušet partnera akce, bez nějž se žádný festival neobejde a tím je pivovar. Zde to byl tentokrát Nošovický Radegast. Desítka za 27,-Kč, dvanáctku nevím, něco přes třicet kachlí. Nevím jak u kterého stánku, ale tam kde jjsem si pivo dal ja, tak na můj vkus bylo poněkud, alespoň to první se mi tak zdálo, přechlazené. Jenomže to co vadí mi, nemusí vadit třeba bodavému obtížnému hmyzu a tak se člověk měl i v průběhu poslechu, z mého pohledu výborné hudby a zaznamenávání dokumentačních materiálu, aby si člověk mohl časem udělat objektivní představu o celém průběhu a atmosféře jednotlivých vystoupení <–, nejen tedy fanoušci a diváci, ale i vystupující samotní, co ohánět, což jsem zjistil osobně o něco později. To už dole spouštěli svou hard heavymetalovou rockovou strojovnu jihlavští ABI GAIL.

Kapelu ABI GAIL, která k nám zavítala z dalekého Highlandu, jak se říká Vysočině, jsem již měl tu čest vidět a slyšet na červnovém Rocktherapy 2013, pořádaném v nedaleké Orlové.

Kapela Abi gail se zpěvákem Martinem Feitlem a jejích Made in Highland.

Kapela Abi Gail se zpěvákem Martinem Feitlem a jejích Made in Highland.

Pro mne nejenom, že docela slušná energická pecka, která dokáže diváky dostat do varu, ale z jiného pohledu také, že ji už neslyším poprvé a dokážu ji vnímat i jinak. Tedy highlandeři z Jihlavy zavítali v průběhu krátké doby opět k nám na Slezskou hroudu a s nimi i zpěvačka, která je spíše hodně známá v podvědomí znalců country muziky, Iva Hajnová.

Přesto, že zřejmě nejvíce na diváky zapůsobila titulní skladba z jejích alba Made in Highland, tak ač nebyl jsem do úplného konce a nevím s čím nakonec přišel zlatý hřeb v podobě kapely ARAKAIN, pro mne bylo ojedinělou záležitostí zazpívaný právě tento rockový duet, který byl jediným, jenž jsem slyšel osobně.

Jak jejích vystoupení probíhalo a jakou mělo atmosféru, tak to si můžete prohlédnout také zde, v tomto přiloženém  fotodokumentu z jejích vystoupení<—. Protože, to už na horním nádvoří byla další rarita, jedna z hudebních legend, kapela SYNKOPY 61.

Hudební skupina SYNKOPY 61, která vznikla již v roce 1960 a jenž zřejmě více říká Chicovi a spíše padesátníkům, šedesátníkům a více ani pro mne není vůbec žádnou neznámou. Vlastně ji znám už od otce a jeho hudebních vrstevníků.

Pokud si někdo myslí, že zrovna táto kapela se nehodí na Rock-fest, tak jako Karel Gott se nehodí na Rock for People rozhodně nemám v úmyslu mu jeho tvrzení vyvracet. Nicméně, jak moderátor Tom Grohregin na začátku a zpěvák Míra Polák v průběhu onoho vystoupení říkali, že táto kapela,

Tom Grohregin, muž jenž celou akci provázel svým slovem.

Tom Grohregin, muž jenž celou akci provázel svým slovem.

byť s menšími přestávkami vydržela v kompletním složení na hudební scéně přes 50.let a že se kluci divili, že některé jejích písně v jisté po všech těch kontrolách nezakázali hrát, bylo vidět, že táto kapela stále, s tím postupem času, dokáže bavit a svým bigbítem či rockem bavit nejen onu dnes spíše seniorskou, ale i tanagerskou generaci. Prostě staří pardi stále mají šťávu řekl bych, což jde koneckonců vidět i na zde, přiloženém fotoreportu z jejích vystoupení.

Nevím, co se během jejích hudby honilo hlavou, třeba jiným muzikantům, kteří, jak je asi zvykem na každém festivalu, si rádi poslechnou potom další, pro ně zajímavé hudební zážitky a  vlastně, ani jsem se jich na to neptal. Letos jsme se totiž nějak nevěnovali honbou za nějakým interview s někým, což neznamená, že jsme si jen tak během pobytu s někým nepopovídali, nač zbytečně otravovat. Tedy mně osobně to vracelo zpět do let před rokem 1980 a hlavou mi běžely všechny ty různé zpěvníky a notesy, co jsem vždy vzal otci ze šuplíku a probíral se jimi a SYNKOPY, jak jsem pod tímto názvem znal tuto kapelu, tam byly tedy kupodivu hodně obsažené. Nejvíce asi lidi zaujala skladba s názvem „Válka je vůl!“, tam si hodně zazpívali.

Trochu jinak a asi jako hřebík nebo pěst na oko hned poté na mne působilo vystoupení kapely HENTAI CORPORATION se svým trash-rock’n'rollem. Nicméně, kromě toho, že Hentai Corporation jsem slyšel poprvé a zpočátku z hudebního hlediska na mne působili docela zajímavým dojmem,

Legenda naší hudební scény, kapela Synkopy 61.

Legenda naší hudební scény, kapela Synkopy 61.

kromě toho, že jsem hned od úvodu ze sebe střepal veškeré předsudky a řekl jsem si, že se zřejmě jedná o určitý projev kapely, koneckonců dnes se to jen hemží různými Mansony, Lady Gaga a jinými podobnými a člověk to tak nějak bere, že jisté věci prostě patří k image kapely, kromě toho, že z hudebního hlediska na mne až geniálně působily různorodá spojení hudebních stylu, což jen svědčí o tom, že jde o dobré hudebníky a když jsem viděl, že lidé, pokud se na festival dostanou, tak berou a poslouchají vše, co se jim nabízí a dokážou se u toho bavit a reagovat svým typickým, k této hudbě patřícímu způsobu, tady, snad z pohledu muzikanta věcí kolem končím.

Ne, nechci samozřejmě nikterak snižovat kapelu v očích jejích skalních fanoušků, které to baví, kdo ví, ten ví, koho to baví, toho to baví. Mne prostě ne. Klidně ať si to samotní interpreti a jiné zaangažované osoby přeberou podle sebe, ale snad, nic proti hudbě samotné, snad ovlivněn ještě událostmi a diskuzemi ze dne předchozího,

Hentai Corporation s kytaristou Petrem Škarohlídem.

Hentai Corporation s kytaristou Petrem Škarohlídem.

ztratil jsem veškerou chuť zde udělat svou, povinnou práci. Nicméně, nakonec trochu toho novináře přeci jen zvítězilo nad muzikantem či někým, na jehož názor někdo dá, vědom si toho, že medium a ten, jenž publikuje má jistý vliv a ovlivňuje veřejné mínění některých osob, donutil jsem se udělat pár záznamů a fotografii, jenž jsem vložil do tohoto všeobecného fotoreportu<– (pozn. redaktora: kdo chce vědět či zvědět více, tak někdy u piva nebo kafe, klidně ať se zeptá, když se  potkáme někde v klubu, Já mu odpovím). Prostě některými věcmi, dějícími se na pódiu či pódiích všeobecně, obzvláště při střídání kapel, jsem byl zhnusen, ale to si nechám pro sebe a zbytek koncertu jsem vysloveně přetrpěl (omluvte mne), zřejmě jsem moc háklivý na některé věci, ale kdo kolikrát ne.

O to ještě více potom jsem se těšil na Kurtizány z 25. avenue (Tak, a to nepříjemné, pro mne, bych měl, konenčně za sebou):

K25A-čka , tak to je opět jedna z těch kapel, které jsem si chtěl i docela natěšeně poslechnout a vidět na živo. Zdá se, že Kurtizány s Tomášem Varteckým letos hodně daly na náš región a že je po nich poptávka, to jsem věděl už o pár měsíců dříve, kdy se začaly objevovat i na internetu ( facebook) poutáče o akcích.

Kurtizány z 25. avenue s kytaristou Tomášem Varteckým.

Kurtizány z 25. avenue s kytaristou Tomášem Varteckým.

Minimálně na třech akcích v blízkosti a téměř v krátké době Kurtizány hrají, i na zpočátku zmíněném Musicartu 2013 v rozmezí pár dnů. Asi moje krevní skupina zase, i když nějak moc přeechované, na mne. Ale nebudu zde prezentovat osobní vkus., echo prostě má svůj nejen vliv, ale i účel. Mně se koncert líbil a byl jsem spokojen i přesto, že mne to stálo poslední dílky v bateriích na všech možných zaznamenávacích přístrojích. Však Chico taky řekl: „Klidně toho dneska toč, kolik chceš.“ Varteckého vnímám už nějak z dob, kdy hrál s Annou K. a tím i tak trochu i Kurrtizány z 25. avenue, to byly devadesáta léta, tak nějak, jak mi potom Tomáš řekl po vystoupení, v jedné krátké chvilce. Ano, jsou to prostě okamžiky a kd se člověk může setkat s někým, kdy prostě obyčejně není čas anebo příležitost a raději volím věci, které mi jdou, tak říkajíc na ruku. Podle mne Kurtizány neměly chybu, i když třeba někdo je nemusí a raději volí tvrdší styl muziky. Koneckonců o tom a celé atmosféře svědčí, myslím si i poslední, zde přiložený fotoreport. <–

Po Kurtizánach již se to schylovalo k vystoupení hostů ze severu a to konkrétně kapela COLD COLD GROUND.

Cold Cold Ground ( Finland)

Cold Cold Ground ( Finland)

Když jsem tam přišel,  na dolní nádvoří, tak před pódiem v té tmě už bylo docela narváno. Bohužel právě při jejích vystoupení a pokusu o videozáznam, veškera má dostupná technika již hlásila: GAME OUT!, takže jsem ještě po zástupcích finské hudební scény vypil jedno pivo v ústraní, během nějž jsem si ještě poslechl vystoupení další naší metalové legendy SALAMANDRA a v průběhu jejích vystoupení (Chico říkal, že mám jít domů, že on tam bude tak do půlky Arakainu) odcházím.

Cestou poslouchám Hančin vocal, tedy klávesistky SALAMANDRY, nevím, oproti koncertu v Barráku, kdy jsme byl naposledy na Salamandře, mi to zní jako rajská hudba.

Ostravská hudební metalová,dnes již také legenda, kapela SALAMANDRA.

Ostravská hudební metalová,dnes již také legenda, kapela SALAMANDRA.

Aspoň jedna fotka mi ještě vyšla a to ještě nevím, jestli se uložila. Uvidím doma, ale jinak prostě nebe a dudy. Vím, ze stránek, že jejím přáním je či bylo, naučit se dobře zpívat. Podle mne dobře zpívala a krásně mi to krátilo cestu přes Masarykovo náměstí, kudy se její hlas ještě nesl, než jsem došel ke Karolině, te nové.

Z mého či našeho pohledu je to z letošního, snad vydařeného Slezskoostravského Rock-festu 2013, jehož se účastnilo tak na 800 až 1000 lidí vše. Těšíme se rozhodně na další, budou-li okolnosti přát, ročník a rozloučím se tak, jak se Kurtizány loučily s Ostravou (ono totiž, vlastně, ani pořádně není čím jiným Wink ).

Rock on \m/

Mathi

Závěrem ještě nutno podotknout, že případné komentáře můžete zanechat na našem facebooku: www.facebook.com/PRYnCYPall.cz, stejně jako si prohlédnout i další videa ze Slezskoostravského Rock-festu open-air 2013.