Další z akcí, kterou jsem se v krátkém časovém úseku rozhodl svévolně navštívit, je vystoupení na Porubské Myslivně, konkrétně společný koncert kapel From The Aeon a Wabasth. Těch faktorů, proč jsem se tak rozhodl, bylo samozřejmě více, ale tím největším, zřejmě jen zvědavost.

Kapela WABASTH, Ostrava.

Kapela WABASTH, Ostrava.

Ano, byl jsem totiž nejenom zvědav, kde se na Porubské myslivně konají v chladném zimním období koncerty, jelikož dlouho jsem tam nebyl a kdy, tak to bylo léto. Nicméně, Chico mi povídal, že tam kdysi chodil na koncerty kapel Buřinky II apod., já si pamatují pár tanečních zábav, kdy tam hrával otec, ale jinak za tu dobu se mi spoustu věcí vypařilo z hlavy. Proto bylo nutno si tyto znalosti trochu oprášit a obnovit, popřípadě jen doplnit o nějaké novinky.

První novinkou, bylo vystoupení nové mladé ostravské heavy-metalové kapely WABASTH, její věkový průměr se pohybuje tak zhruba kolem 17.ti let, jak mi řekla baskytaristka kapely Kristýna Trochtová.

Ano, přesně ta Kristýna Trochtová, která se k nám nabídla pro spolupráci, takže zdánlivě se tento příspěvek může zdát i tak trochu jako protekční ale není tomu tak. I když, pravda, ono to vlastně není až tak od věci, jelikož během vystoupení kapely WABASTH jsem již i mimo jiné přemýšlel, v jakém duchu tuto reportáž pojmu.

Kristýna Trochtová, baskytaristka kapely WABASTH a naše spolupracovnice, jen tak mimo chodem.

Kristýna Trochtová, baskytaristka kapely WABASTH a naše spolupracovnice i mimo jiné.

Napadlo mne totiž, že by nebylo od věci, názorně ukázat čtenářům jak funguje spolupráce hudebníků a médií a kde jinde si to vyzkoušet, než na řekněme mladé ostravské, teprve se prosazující kapele. Tedy když opomenu ten fakt, že Kristýna, jako vlastně nová členka našeho PRYnCYPallovského teamu si také zaslouží za ten malý čas nějaký „firemní předvánoční bendit“ a také, co by redaktorka, která v podstatě má ty možnosti, by si mohla o koncertu napsat klidně i pohádky, tak jak to kdysi bylo zvykem, třeba u Stanislava procházky ml. A jiných umělců, že si psali rozhovory sami se sebou a pak to poslali do měsíčníku Melodie, což si myslím, a s Kristýnou jsme se o tom bavili, vypadalo dosti hloupě a možná i neobjektivní. na druhé straně je ovšem zase hezké dostat mladé kapely trochu více do povědomí a zviditelnit. Vlastně, ještě přiznám, byl jsem zvědavý také na to, jak kristýna (15 let) válí na baskytaru.

Nicméně jsem se tedy vypravil na onu akci, která začínala tradičně, jak na Myslivně akce začínají, v 19:00 hodin.

V poněkud soukromém prostředí mne překvapuje trochu, že vlastně tam každý hraje na svůj aparát a nikde žádná reprosada ven. Jsem zvědav, jak se s tím dotyční zvukoví odborníci na místě poperou.

Po zvukové zkoušce, slyším jisté ohlasy, že by to bylo klidně dobré i pořádně vyhulit, naplno. Tohle bych určitě nedoporučoval, pomyslel jsem si, vzpomenuvší si na koncert Excelentu Suprbend v martinovském Maximu, kde v tomto případě z dřevěné konstrukce začaly vypadávat z hřebíky a šrouby. Matice naštěstí ne.

WABASTH, kteří o sobě uvádí, že jsou: „Heavy metalová kapela z Ostravska, jejíž obsazení se vykrystalizovalo teprve před několika měsíci. Hraje ve složení Lukáš Klimša (kytara, zpěv), Jakub Valečko (kytara, vokály), Denis Kasan (kytara), Kristýna Trochtová (baskytara) a Jan Maršalek (bicí). Žánrově se kapela pohybuje na pomezí mezi heavy metalem a klasickým hard rockem, okořeněným v současné době populárním stoner rockem.“ na mne působili příjemným a líbivým, rytmickým i melodickým, poslouchatelným heavy metalem. Což si myslím, že za dobu hraní si určitě jejích hudba může najít spoustu neortodoxních příznivců. Trochu nezvykle na mne působí složení třech kytar, ale každopádně je to věcí kapely, jak se s tím popere a pokud jim to přináší ovoce, tak jedině dobře. Dle mého názoru, druhá polovina vystoupení mi přišla daleko dynamičtější a také se mi líbila více. Tedy budilo to ve mne takový dojem. Určitě je lepší, po zvukové stránce, vzít místo za stěnou, mám s tím již své poznatky z tehdejšího BARRÁKu.

Po skončení koncertu se mne Kristýna, která hned přihopkala, zeptala, jak se mi to líbilo či jaký to udělalo na mne dojem. Mohu říct,i jí jsem to tedy řekl, že jedině dobrý až na pár malých nepatrných detailů, které jsem jí sdělil, jež se spíše týkají takových vkladů do budoucna pro muzikanty. Prostě nic pro veřejnost. Myslím si, že Kristýna časem může doplnit ono pověstné pexeso dobrých ostravských baskytaristek.

Po chvíli již v onom prodlouženém salónku spustili From The Aeon. Musím říct, že asi poněkud zkušenější kapela, hrající někdy od roku 2007, což se dalo vyvodit i z toho, jak již působili svým projevem. Hned od počátku bylo znát, že půjde o odlišný hudební styl oproti úvodní kapele.

Možná to mám jinak v sobě zařízené, ale jejích melodický progresivní rock již po heavy metalu na mne působil poněkud měkce, což mně potom trochu rozhodí i z pohledu posluchače celé akce ač chápu, kdo byl vlastně hlavní tahoun večera.

From The Aeon

From The Aeon

Jistě to nechci zcela odborně hodnotit a ani tomu slovu či názoru, hodnocení, dávat nějakou, momentálně vážnou tvář, protože From The Aeon, hrající tedy progresivní rock, ve složení: Lucio „Lůčo“ Massarotto – zpěv, klávesy, Filip „Mrazík“ Mráz – zpěv, kytara, Tomáš „Číča“ Velkoborský – sólová  kytara, Michal „Srnka“ Urban – basa, Tomáš „Cloudy“ Chmura – bicí,  jsem již neslyšel do konce. Trochu na vině byla právě ona ozývající se únava snad zapříčiněná i chladem v místnosti. Důkazem toho bylo i to, že zhruba 50% přihlížejících z cca 20-ti až 30.ti diváků, sedělo v zimních bundách.

Někdy kolem  čtvrt na deset jsem  totiž po předešlých dvou náročných večerech sbalil svých pět švestek a opouštějíc, jinak bavící se a tancující či křepčící společnost a se svým oblíbeným mottem, že v nejlepším je dobré odejít, jsem odkváčel na autobus domů. Určitě šlo také o vydařené vystoupení, i když From The Aeon, které jsem taktéž vlastně slyšel a viděl poprvé a naživo, zřejmě nebudou přímo ta má krevní skupina, ale osobní věci stranou, ty sem nepatří ;-)

Důležité ovšem je, se zmínit alespoň. A také závěrem nutno dodat, nic jednoduchého v těchto chladných zimních podmínkách, což se po delší době také určitě projevuje. Koneckonců, kdo hraje, ten to zná.

Tak tolik z Myslivny, ze které si trochu té předvánoční metalové a rockové atmosféry můžete připomentou i zde, v tomto přiloženém fotoreportu.

Mathi

Pozn.: Případné komenty, pod příspěvek na náš facebook. Děkujeme za pochopení.